Druhý pohled na Lenovo P90: nejen velká baterie

Druhý pohled na Lenovo P90: nejen velká baterie

Po delší době jsem si opět půjčil nějaký Android, tentokrát smartphone Lenovo P90, telefon s velkým výkonem, velkým displejem a velkou baterií. Jak se mně, androidímu laikovi, líbil?

Jako příznivce a dlouhodobě spokojený uživatel operačního systému Windows Phone se pokaždé, mám-li příležitost, nezapomenu zeptat manažerů Lenovo ze sekce mobilních telefonů, jak že to vypadá s Windows Phone od Lenova. V Barceloně jsem se s pozitivní odpovědí nesetkal, v Berlíně před měsícem taky ne. No a jelikož nemůžu pořád čekat, musím čas od času nějaké mobilní zařízení od Lenova otestovat, byť s mnou neoblíbeným Androidem. Tentokrát padla má volba na z mého pohledu jeden z nejzajímavějších telefonů Lenovo, model P90 nepřímo určený a vhodný pro práci, který nabízí velmi příjemné parametry v čele s 64bitovým procesorem Intel Atom a solidním grafickým jádrem, 2 GB RAM a 5,5″ Full HD IPS displejem. Ještě o kousek zajímavější je pak 4 000mAh baterie, která má přístroji propůjčit dlouhou výdrž na baterii. Pustím se tedy do další z mých netradičních „recenzí“, která bude cílit spíš na dojmy a zkušenosti než na seriózní testování…

Tip: Plnohodnotnou recenzi Lenovo P90 si přečtete od Vojty zde.

Balení, vzhled a provedení

Na balení Lenovo P90 není nic výrazně zajímavého (až na hologram značící, že telefon pochází z oficiální české distribuce, takže se nemusí uživatel spoléhat na milosrdnost a čestnost překupníka, který telefon za pár korun dovezl z Číny, nahrál na něj vlastní více či méně zbastlenou ROM s více či méně povedenou češtinou a poslal ho balíčkem dál do světa – čest výjimkám) – kompaktní černá krabička s obrázkem telefonu a parametry ukrývá samotný telefon hned vybavený matným plastovým krytem, krycí fólii, nabíječku s USB kabelem, obyčejná sluchátka a velmi stručnou příručku. Co víc si přát?

Vzhled telefonu se jen těžko komentuje. Není totiž ani zajímavý, ani nápaditý, ani nijak pěkný – prostě velmi účelný, a to díky jakémusi grafitovému povrchu a velmi jednoduchým tvarům. To ostatně pracovní určení jen podtrhuje. V tmavé barvě vše splývá, nasazením matně černého krytu to ještě zhoršíte, ale zase si telefon ochráníte. P90 je taky poměrně velký (jak se říká „pádlo“) díky 5,5″ displeji, takže v ruce se drží v každém případě nepříliš pohodlně. Celkem rozumné jsou však plynule zkosená záda, která pocit z držení v ruce zpříjemňují. Kryt však i toto úspěšně eliminuje – škoda. Na čelní straně není co popisovat – prostě displej, senzorová tlačítka pod ním (podsvícená!), sluchátko, senzor a kamera nad ním. Zadní strana nabídne jen logo Intel, logo Lenovo, poměrně výraznou čočku fotoaparátu s dvojitým diodovým bleskem a reproduktorem na spodní straně.

Z konstrukce mám pocit naprosto dobrý – i přes větší plochu a poměrně útlé provedení telefon drží pevně, nevrže a neohýbá se. Ostatně to je dáno i jednolitou konstrukcí bez výměnné baterie. Podotknu jen, že překvapí umístění tlačítek nalevo namísto typičtější pravé strany. Levákům se to asi bude líbit, mně to až tak nesedlo.

Obraz, zvuk, fotoaparát

Obraz – displej, dotyk

Lenovo P90 nabídne 5,5″ displej typu IPS. Díky tomu zaručuje solidní podání barev, pěkný kontrast, široké pozorovací úhly a celkem slušně si vede i na slunci. Rozlišení Full HD (1 080 x 1 920 bodů) dodává obrazu vysokou ostrost více než 400 bodů na palec. To jsou technické údaje, ale jak si displej vede v realitě? Je to jednoduché – vede si prostě dobře. Ostrost je výborná, kontrast i barvy taktéž – ačkoliv displej nezáří tolik jako některé AMOLEDy a nedisponuje takovou saturací barev, a tak neuchvátí váš pohled, z jeho zobrazení jsem však měl pocit přirozenosti. Spoustu parametrů ale můžete dohnat vestavěnou úpravou vyvážení barev a opravdu hodně samozřejmě udělá úprava podsvícení, které při maximálním jasu skoro až trhá oči a efekt sytých a jasných barev dokáže navodit zrovna jako AMOLED. Dodám, že tohle je asi první mobil od Lenova, který mě v 90 % případů nijak nermoutil nevhodnou automatickou úpravou jasu – zde funguje (až na drobné výhrady) zcela v pořádku.

Displej je samozřejmě dotykový, vzhledem k přibalené ochranné fólii je dotyková vrstva displeje pravděpodobně pouze plastová (Lenovo by se jinak jistě tvrzeným sklem v materiálech chlubilo). S citlivostí dotykové vrstvy jsem neměl naprosto žádný problém, to samé mohu říct o její přesnosti. Pod displejem najdeme tři senzorová tlačítka, dobře, že jsou podsvícená. I zde byla jejich reakce dostatečně přesná a citlivá, doba podsvícení se dala nastavit (nesnáším jejich zhasínání!).

Zvuk – repro, mikrofony

Telefon nabízí klasicky dva reproduktory – sluchátkový, který mi kvalitativně přišel jako příjemný průměr, bez zkreslení a jiných nežádoucích ruchů, hlasitost pro mě byla dostatečná, ale ani v těchto ohledech nevyčníval. Reproduktor za zadní straně – především pro vyzvánění a multimédia – je rovněž zcela standardní, hlasitost je dostatečná, potěší, že ani při maximálním zesílení nechrčí. Žádnými ekvalizéry však nedisponuje, pro Dolby Digital či Atmos jsou tu jiné stroje. Dodám ještě, že naštěstí má poměrně velký „gril“, a tak jej nelze tak snadno zadusit. Mikrofony telefon nabídne dva – jeden pod displejem pro telefonování, druhý vzadu nad fotoaparátem, zřejmě pro záznam videa.

Fotoaparát

Přiznám se hned na úvod bez mučení – nejsem fotograf, velké požadavky nemám, při focení mobilem mi jde v podstatě jen o dva parametry – rychlost ostření a světlost. V obou bodech mě P90 nezklamal. 13MPx zadní čočka s ostřením, optickou stabilizací a duálním bleskem mé fotografické choutky nablízko i na dálku saturovala, udělal jsem s vestavěným selfie vylepšováním také asi 3 selfie fotky a i ty dopadly velmi dobře, takže s oběma čočkami jsem byl spokojen. Špička P90 určitě není, ale ostudu neudělá – můj osobní telefon (podotýkám však, že zhruba za 1,5-2násobek ceny P90) pořídí fotky ve vyšším rozlišení a s mírně lepším jasem.

Výkon, používání, baterie

Výkon a hry

Telefon používá na můj vkus možná až zbytečné výkonný hardware – čtyřjádrový 64bitový Atom s grafickým jádrem PowerVR 6 a 2 GB RAM. Ale chápu, že ve světě Androidu (a celkově z pohledu „víc proužků, víc Adidas“) to smysl nejspíš má. A zřejmě i proto běžel telefon v podstatě příkladně, bez jakýchkoliv výkonnostních škobrtnutí, kterých bych si byl schopen všimnout, nebo neviděl i u jiných Androidů. Vážně – systém běžel zcela bez problémů, nestalo se mi, že bych musel na něco vyloženě čekat nebo se telefon zdál být bez odezvy. Také animace prostředí byly ve většině případů zcela plynulé, nebo jen se zaváháním, které přisuzuji načítání a procesům na pozadí. Telefon byl použitelný i během aktualizace několika aplikací. Systém, web, multimédia – nic nečinilo P90 problém.

Měl jsem to štěstí, že mě během testování navštívila 10letá neteř s 5letým synovcem, takže jsem stáhl nějaké hry a pohodlně jsem se zbavil starosti o ně a zároveň „outsourcoval“ test baterie a herního výkonu. Na telefonu běžely hry Plants versus Zombies, Multicraft, Minion Rush a Angry Birds, vše bez zaváhání a dokonce i bez výrazného zahřívání (to mě upřímně oproti mým zkušenostem s kovovými telefony a Snapdragonem řady 800 příjemně překvapilo).

P90 nabízí pouze vestavěnou paměť bez MicroSD slotu, která čítá 32 GB, ze kterých si uživatel užije kolem 24 GB. Pro mě je to zcela dostatečná kapacita.

Operační systém a nástavba Lenovo

Oproti mnohým očekáváním dodnes Lenovo pro P90 neuvolnilo upgrade na Android 5.0 Lollipop (předpokládám ale, že to nikoho příliš nermoutí), není aktuálně ani známo, kdy se tak stane – předpokládal jsem, že v září. Testoval jsem tak P90 s Androidem 4.4.4 KitKat a grafickou nadstavbou Lenovo. Veškeré změny, které do systému Lenovo naroubovalo, se týkají hlavně domovské obrazovky (launcheru), zamykací obrazovky, souvisejících záležitostí a samozřejmě několika příjemných doplňků v podobě dodatečných funkcí.

Zamykací obrazovka je na můj vkus velmi strohá, zobrazuje sice upozornění a novinky z aplikací, lze měnit umístění data a času, ale má ve spodní části tři předdefinované zkratky (hovory, zprávy, fotoaparát), které nelze změnit. Domovská obrazovka zase – jak je (nejen) pro Lenovo typické – neuznává oddělení všech aplikací a těch, které si chci připnout na plochu. Vše je tak na ploše bez ohledu na to, zda to tak chci, nebo ne, čímž se namísto přehledného seřazení aplikací dle abecedy stává poněkud chaos. Do toho samozřejmě ještě umisťujete na plochy widgety. Lenovo však oproti dřívějším iteracím alespoň usnadnilo práci s plochou, aplikacemi a widgety, což je chvályhodné. Co mi trošku nelahodí, je fakt, že Lenovo zatím nebylo schopné sjednotit design všech svých aplikací, a tak kalendář vypadá diametrálně odlišně od aplikace pro e-maily nebo kontaktů, některé nastavení se v těchto aplikacích úspěšně schovává pod senzorovým tlačítkem menu (a něco pro změnu nastavit nelze vůbec, jako jsou barvy kalendářů či e-mailových účtů). Nicméně to už jsem na Lenovo trochu přísný, protože jednolitost není ctnostnou stránkou především samotného Androidu (ano, i dnes si kopnu do mého oblíbeného tématu, že co widget, to jiný design, že co aplikace, to jiný design a typ ovládání – někde máte menu pod třemi tečkami, někde jej najdete až po stisku senzorového tlačítka nabídky a tak dále…).

Dodatečné funkce tu však má Lenovo až překvapivě příjemné. Jeden příklad za všechny – vyloženě jsem si zamiloval vestavěnou funkci pro přepínání jakýchsi profilů (Lenovo je nazývá „scény“), které může být podmíněné časem (např. každý všední den mezi 23:00 až 6:00 zapni režim letadlo, vypni zvuk a aktivuj úsporu energie), ale také třeba Wi-Fi sítí (připojí-li se mobil na síť „Práce“, změň zvukový profil a podobně).

Zázračná baterie?

P90 nabízí 4 000mAh baterii, což je 2x vyšší hodnota, než je u smartphonů běžné. Lenovo právě na baterii staví propagaci řady P, ohání se mnohadenní výdrží. Co je na tom pravdy? Inu, jako vždy záleží na tom, jak telefon používáte a ani sebelepší marketing nedokáže překonat fyzikální a chemické zákonitosti. Běžné smartphony vydrží na baterii jeden den, maximálně dva dny, pokud je používáte pouze zlehka. Při náročnějším použití obvykle jen přijdete večer domů a mobil jde hned na nabíječku a výjimečně náročný den prostě standardní smartphone slušných parametrů prostě nevydrží.

Potěším vás – P90 je na tom výrazně, výrazně lépe. Jeden den nabitý vydrží snad úplně každému. Při běžném použití jsou dva až tři dny výdrže realitou. Vyzkoušel jsem také, co s telefonem udělá nechat jej zapnutý s aktivní Wi-Fi, synchronizací pošty a sítí a občasným používáním. V takovém režimu dá telefon bez problému týden i víc. Čili opět se ukazuje, že P90 jde minimálně dvakrát dál než běžné telefony. A to je příjemné.

Třešničkou na dortu je funkce OTG nabíjení, kdy můžete P90 použít jako energetickou „power banku“ a nabíjet s ním jiná zařízení. Nabíjení bude pomalé, ale jde to. Osobně jsem funkci aktivně nepoužil, ale opět se jedná o fajn funkci, kterou oceníte přesně v tom pravém momentě.

Telefonování, data, připojení

Tahle část bude ode mě prostě krátká, nejspíš proto, že úplně nevím, co zde psát. Telefon telefonoval, datoval – mobilně, modrým zubem i přes Wi-Fi.

Telefonování jsem již mírně popsal v sekci o zvuku, reproduktor nabízí dostatečnou hlasitost i čistotu přenosu. Neměl jsem problém, že by mi druhá strana nerozuměla, nebo já nerozuměl jí. O signál jsem nepřicházel a data bez problému proudila pomocí LTE (používám T-Mobile). Z připojení je k dispozici jak Bluetooth podporující verzi 4.1, tak jednopásmová Wi-Fi (to je trošku zklamání, 5GHz pásmo by přišlo také vhod) standardů 802.11b/g/n. Jen mi trvalo, než jsem přišel na to, deaktivovat uspávání Wi-Fi při delším spánku (ano, nabídka je schovaná pod senzorovým tlačítkem menu).