Recenze: ThinkPad E580Profi

Recenze: ThinkPad E580

ThinkPad E580 je poněkud „civilnější“ model určený především jako stroj na kancelářské použití doma či v menší firmě. Vzhledem k dedikované grafice zvládne i náročnější úkoly, tak uvidím, jak se mi předvede.

Tentokrát mám na stole ThinkPad E580, jedná se o poněkud „civilnější“ model určený především jako stroj na kancelářské použití doma či v menší firmě, čemuž napovídá i fakt, že klávesnice zahrnuje i klasický numerický blok. Vzhledem k dedikované grafice zvládne i náročnější úkoly jako úpravu fotek, ale i 3D modelování nebo nějakou tu hru. Zajímavostí je použitý procesor, protože s tím jsem se už setkal a byl jsem mile překvapen, tak uvidím, jak se předvede zde.

HW testovaného notebooku:

  • CPU: i7-8550U (1,8-4 GHz) – 4 jádra (8 vláken), podpora virtualizace VT-x, VT-d
  • RAM: 16 GB DDR4, osazen jeden slot (až 32 GB ve 2 SODIMM slotech)
  • GPU1: AMD Radeon RX 550 2 GB
  • GPU2: Integrovaná grafika Intel® UHD 620 *
  • Displej: 15,6″ displej s rozlišením FullHD (1 920 x 1 080 bodů) s technologií IPS a antireflexní úpravou
  • HDD: 500 GB NVMe SSD (Western Digital), volná pozice pro 2.5″ disk
  • WiFi: Intel Wireless-AC 2 x 2 AC + Bluetooth 4.2
  • LAN: Intel 1Gbit
  • Kamera: HD 720p s dvoupásmovým mikrofonem
  • Konektorová výbava: 1x USB-C**, 2x USB 3.1, 1x USB 2.0, HDMI, kombinovaný 3,5 mm jack, LAN
  • Čtečka paměťových karet: microSD slot
  • Baterie: integrovaná 45Wh Li-Ion baterie
  • Rozměry: 32,4 x 21,7 x 1,6 cm
  • Hmotnost: 2,1 kg + cca 200 g zdroj

* Intel grafika je součástí procesoru a je až s podivem, že v kombinaci s dedikovanou grafikou AMD není deaktivovaná.
** USB-C je použito i k napájení, pro rychlé připojení k periferiím se tedy hodí použít kabelový dok (port replikátor) s možností napájení.

Testovaný model se prodává v různých variantách hardwarové výbavy, kdy viditelné věci, jako je klávesnice, displej i s doplňky v podobě kamery nebo čtečky otisků, zůstávají stejné a mění se vnitřek. Nejnižší varianta, která se prodává přibližně za 16 000 Kč, je osazena procesorem i3-8130U, 4 GB RAM a 256GB SSD, grafika je integrovaná. Nejvyšší varianta, kterou mám možnost otestovat dnes já, má výše uvedené parametry a je svým způsobem pochopitelné i zvláštní – je osazena pouze M.2 SSD diskem a pozice pro 2.5″ disk není osazena; že se 1TB nebo větší disk hodí, asi vysvětlovat nemusím.

Co se testovaného notebooku týká, jedná se o běžně dostupný model, přičemž s uvedenými parametry jej lze pořídit za cenu kolem 25 000 Kč, zde ovšem musím upozornit, že obvykle se vyskytuje s poloviční (8GB) RAM pamětí.

První pohled a osahání

Notebook dorazil v běžné (pevné) kartonové krabici, jak se prodává většina jiných notebooků, klasicky se zdrojem a hromádkou papírů (návody, záruční podmínky atd.). Prostě balení klasické a zcela nezajímavé, takže se mrkneme na to co zajímavé je…

Na první pohled působí E580ka robustním dojmem, který doplňuje fakt, že kryt displeje a klávesnice je kovový.

Celkově se provedení dá shrnout jednoduše – odpovídá cenovce, což je vidět zejména při zavzpomínání na předchozí testovaný ThinkPad (X1 Carbon 6. gen). Předně pant není tak precizně odladěný, otevření či změna náklonu již otevřeného displeje jednou rukou je něco, o čem si uživatel E580 může nechat zdát, tuhost víka je rovněž někde jinde a je tedy lepší chytat jej uprostřed a ne za rohy.

Když zmiňuji víko displeje, tak je tu jeden detail odkazující na starší ThinkPady, a to svítící tečka nad „i“, naštěstí měli konstruktéři dost rozumu a umístili světýlko pouze z venkovní strany a ne jako u ThinkPadu Edge, který jsem kdysi zachraňoval po prolití čajem, ten měl červenou ledku i na palmrestu a to je při práci fakt lahůdka.

E580 shora

Pohled na otevřený notebook nepřináší nic na první pohled překvapivého a ukazuje, že se jedná o zařízení sloužící k práci tak, jak je. Klávesnice je stejného typu, jak ji na ThinkPadech už dlouho známe, je zde ale k dispozici numerický blok, což dává možnost pohodlně pracovat bez připojování externí klávesnice. Teda pohodlně… ono se to nedá říct tak jednoduše, protože to záleží na druhu práce – kdo víc píše, ocení asi běžnou klávesnici bez numeriky, ale pokud ovšem děláte účetnictví nebo jiné práce s častým zadáváním čísel, tak je tato klávesnice bezva.

Jinak se jedná o klasiku s TrackPointem mezi klávesami G,H a B, vícedotykový touchpad. Když mluvím o klasice, tak se od ní odchylujeme právě numerickým blokem a tím vysunutím touchpadu doleva od středu zařízení, protože zarovnání na střed mezerníku zůstává. E580 se tak stává zařízením, kde pravděpodobně uvítáte připojení myši.

Konektory a vůbec pohled ze všech možných stran

Na levé straně se poslední dobou u většiny notebooků scházejí nejpodstatnější konektory a nejinak je to i zde. Od pantu dopředu tu máme USB-C zajišťující i nabíjení (kontrolka je hned vedle), HDMI, 2x USB 3.1 (nenechte se odradit černou barvou portu) a kombinovaný 3,5mm jack. Přední strana nic zajímavého neskrývá a zprava opět směrem od pantu máme úchyt pro Kensington lock, LAN konektor, USB 2.0 a čtečku microSD karet. Zezadu se naskytne pouze pohled na jeden dlouhý pant zapuštěný do základny notebooku.

Nezmínil jsem nikde výdech chlazení, že by tam žádné nebylo? To se asi s vámi čtenáři shodnu, že u i7 s dedikovanou grafikou je absence aktivního chlazení holý nesmysl. Takže znovu a pořádně, zadní stěna základny přece není pant, ta je schovaná za ním o kousek blíž ke klávesnici a pohled na štěrbiny chladiče se tedy odkryje otevřením displeje.

20190318 124444-1

E580 – štěrbina s výdechem chlazení

Zde trochu odbočím od prohlížení notebooku, protože musím vzhledem ke konstrukci chlazení upozornit případné budoucí majitele, aby se při použití externí klávesnice vyvarovali zlozvyku pokládat si papíry přes klávesnici notebooku až k pantu, ne že by hrozilo okamžité přehřátí a požár, to ne, ale procesor jako většina elektroniky teplo moc v lásce nemá, a tak se podtaktuje a činí tak do doby, než jeho teplota přestane překračovat 80°C. A když řeknu, že minimální takt i7-8550U je 800 MHz, tak se dá snadno pochopit, že je opravdu, kam podtaktovávat. Přesnou frekvenci, kam až procesor kvůli přehřátí podtaktuje, bohužel nevím, ale nic to nemění na skutečnosti, že tento styl umístění výdechu chlazení považuji za naprosto nevhodný pro kombinaci s výkonným hardwarem.

Navzdory nepříliš šťastně řešenému chlazení jsem nezaznamenal problém s výraznějším zahříváním klávesnice, opět platí, že klávesnice ani v zátěži nepřesáhne 42°C, takže ani v případě E580ky se nejedná o notebook, který by uživatele za vysoké nároky trestal pálením prstů, navíc tato teplota se vyskytuje pouze na horní řadě kláves a směrem k uživateli klesá až na úroveň pokojové teploty v oblasti touchpadu a místa kolem něj, změnit by to mohla instalace 2.5″ disku, ale předpokládám, že kovový povrch by teplo rozptýlil a tím udržel v mezích nijak neomezujících pohodlné používání.

Jak jsem již zmínil, nedostatečnost chlazení je řešena především nastavením CPU na nižší výkon, což bude názorně vidět v porovnání výkonu E580ky a již zmíněného X1 Carbonu pomocí Geekbench.

Vraťme se zpět k prohlídce, zbývá už jen spodek. Za zmínku zde stojí umístění reproduktorů, které směřují spíše do stran a zvuk k uživateli je směrován zkosením spodní vany. Dále se na spodku nachází sací mřížky chladiče, za což musím Lenovo pochválit, že stroje s výkonnými procesory nespoléhají na sání přes klávesnici. Dále se na spodní straně mimo šroubky nenachází nic, což je věc, kterou jsem chtěl hned po pochvale průduchů chlazení zkritizovat, ale i když se mi absence dvířek pro přístup ke komponentám a chlazení nelíbí, tak jej u pracovních zařízení chápu, kromě designu a mechanických vlastností lze na absenci samostatných krytek totiž pohlížet i jako na prvek fyzické bezpečnosti dat…

A teď nechápete, co tu píšu za nesmysly, že?

Hned svou úvahu vysvětlím: Problém spočívá v tom, že můžete mít notebook zamčený ke stolu, ale pokud je vyjmutí disku otázkou odšroubování jednoho či dvou šroubků nebo prostého a hrubého vylomení krytky, tak disk s vašimi daty může být někomu cennou (při dobrém šifrování bezcennou) kořistí, ale vám jakožto uživatelům často téměř nenahraditelnou ztrátou, ale pokud je krytý celý spodek a kryt drží na deseti šroubcích, tak se cokoliv zevnitř dostává podstatně hůř.

20190315 125148

E580 – spodek

Vstupní zařízení

Klávesnice s TrackPointem v kombinaci s touchpadem, tradičně centrovaným pod mezerníkem, jsou pro běžné kancelářské používání velmi pohodlné, touchpad reaguje přesně a podporuje dotyková gesta až se čtyřmi prsty. Co může působit trochu nezvykle a někomu i nepohodlně, je přidání numerického bloku k jinak klasické „ThinkPadovské“ klávesnici, protože se celá klávesnice ovšem i s touchpadem posunula mírně vlevo. Z mého pohledu se o problém nejedná, v kanceláři mám myš a mimo kancelář pomůže k pohodlnému ovládání TrackPoint, který je díky posunu klávesnice krásně dostupný pro levou ruku, původní předpoklad se tedy nepotvrdil, je to sice uspořádání nezvyklé, ale žádná tragédie to není. Daleko víc mi vadí rozhodnutí vypustit z klávesnice některá tlačítka, ale abych klávesnici zas tak úplně nekřivdil, tvrzení, že některé klávesy zmizely, není úplně přesné, protože se k chybějícím klávesám dostaneme kombinací s klávesou Fn, jak už pěkně rozepsal Tomáš Valenta ve svém článku.

Klávesnice má české popisky, je tzv. moderní a je podsvícená. Mechanicky působí stejně dobře jako klávesnice na dříve testovaném X1 Carbonu, ale zvuk některých kláves mi přijde trochu hlasitější a vychozenější, což bude asi pravda, protože předpokládám, že nejsem první, kdo má tento konkrétní kus v rukou. Podsvícení je dvojstupňové a opět provedeno tak, že příjemně prosvítí klávesy a zároveň netahá oči od displeje.

Kdo četl mou recenzi na již párkrát zmíněný X1C, ví, že jsem spíše fandou staršího typu klávesnice a ty nové dvakrát nemusím zejména pro absenci některých ne tak často používaných kláves, ale vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o plnohodnotnou klávesnici, tedy i s numerikou, byla práce na E580 pohodlná a příjemná, zkusil jsem i vydržet přehozenou dvojici kláves Fn a Ctrl, no zjišťuji, že být konzerva má i svá negativa a Control blíž k mezerníku má něco do sebe. No ale ať to s chválou nepřeženu, ten printscreen mezi pravým altem a controlem, o kterém jsem psal, že bych si možná i zvykl, mě pěkně… No nezvykl bych si. Patří tam kontextová nabídka a basta.

Displej a repro

Bohužel, jak jsem klávesnici spíše chválil, s displejem totéž udělat nemohu. Nejde o to, že se jedná „jen“ o FullHD, protože na takovém rozlišení denně pracuji. Antirefexní provedení i pozorovací úhly taky jsou dobré, ale rovnoměrnost podsvitu (a tedy i podání tmavších odstínů zejména v rozích) je ovšem o něčem úplně jiném. Stačí se podívat na fotky displeje a pochopíte sami.

Dokud děláte v kancelářských programech, nerovnoměrnosti podsvitu si možná ani nevšimnete, ale jak zabrousíte jinam a je celkem jedno, zda půjde o sledování filmů nebo modelování ve 3D, no v mém podání spíše pokusy o modelování (ale to není až tak podstatné :-D). Jednoduše řečeno, kde se vyskytne tmavé pozadí, což je u mě v systému nastaveném dle mých představ skoro vždy a všude, tam je vidět nedokonalost podsvícení.

Znovu mi na konec zbyly reproduktory, které u pracovního stroje sice neurazí, na Skype hovor nebo přehrávání instruktážního videa jsou celkem v pohodě, ale při přehrávání filmů či hudby rozhodně teda nenadchnou. Hlasitost celkem ujde, ale zvuk mi přišel takový plochý a ve výškách i mírně plechový, prostě pokud je to možné, hodí se připojit vlastní bedničky nebo sluchátka.

Dost bylo o vzhledu, podíváme se, co umí…

Musím přiznat, že jsem se na test ThinkPadu E580 těšil, protože se jedná o notebook se stejným procesorem jako již několikrát zmiňovaný X1 Carbon, ale zde doplněný o dedikovanou grafiku z dílny AMD, takže mě zajímalo, jak si počítač se stejným procesorem, vyšší kapacitou operační paměti a grafikou navíc povede.

Takže na místa, připravit a… ono nic. Chudák notebook je vybitý do sucha, patrně se cestou probral kvůli naplánované instalaci aktualizací.

Inu Windows 10 a jejich slavné rychlé spuštění, které se chová spíše jako hibernace líznutá prostým uspáním, dokážou divy a všeobecně u desítek narážím povětšinou na věci, které mě utvrzují ve správnosti mé volby, tedy přechodu na Linux, případně setrvání u W7…

No co nadělám, stopky mám na hodinkách navolené, tak připojím adaptér a stopky zapnu. První získaný údaj je trochu jiný, než jsem zamýšlel, ale informace je to taky užitečná: Baterie se z „mrtva“ (úplná nula, kam se při běžném používání nedostanete) do plna nabije přibližně za dvě hodiny. Při běžném používání se doba nabíjení pohybovala kolem hodiny a deseti minut po přibližně hodinu a půl, přičemž jsem se ale na nulu pokud možno nedíval moc z blízka. Zde si opět dovolím drobné varování pro uživatele, protože Li-Ion baterie nemají rády hluboké vybíjení a pro její výměnu je potřeba notebook otevřít. Z mého pohledu je lepší aktualizace instalovat ručně, jakmile je systém ohlásí, a ujistit se, že opravdu doběhla. Je totiž opravdu nemilým překvapením, když ráno vezmete počítač v domnění, že baterie je plně nabitá a po stisku vypínače vás přivítá hláška oznamující, že se systém uspí nebo dokonce hibernuje z důvodu slabé baterie.

Každopádně musím E580ku pochválit, co se týká výdrže baterie, která sice výrobcem udávaných 12 hodin nedosáhla, ale taky jsem baterii nijak nešetřil. Pro srovnání přikládám fotky toho, jak rozdílně může vypadat cca 7 hodin provozu na baterii – nahoře tenká a moderní E580 a pod ní stará pracovní stanice W520 osazená nejvyšší dostupnou kapacitou (9 článků přímo v notebooku a dalších 9 v přídavné baterii přes dokovací konektor), nejen tloušťka, ale i hmotnost W520 je značně větší. Vzhledem k tomu, že kromě potrápení v testech, jejichž výsledky si můžete prohlédnout níže, jsem testovaný notebook samozřejmě používal jako náhradu z svůj, tak mít v batohu při zhruba stejné výdrži na baterii možná i o něco přes dvě kila méně (oproti W520 s přídavnou baterií) prostě potěší, zejména v okamžicích, kdy jste odkázání místo vlastního přibližovadla na MHD…

E580 vs W520

E580 a W520 (David a Goliáš)

Nejapné vtípky, včetně zmíněných aktualizací, systému došly a já se tedy mohu vrátit k původnímu plánu, tedy změřit čas potřebný ke startu. První pokus je se zapnutým Rychlým spuštěním a na přihlašovací obrazovku koukám za 16 s, nějak se loudá, protože čas je dvojnásobný v porovnání s X1C, a vypnutí Rychlého spuštění prodlouží start přibližně na 25 s. Jednoduše a prostě se trochu fláká a může za to jak procesor tak i disk, což se ukáže v následujících testech. Ale to už zas předbíhám, prvně se podíváme na výpisy, co tu vlastně mám za železo pomocí CPU-Z a GPU-Z.

Jak už jsem psal, disk, ač zapojený v PCIe sběrnici (provedení M.2 NVMe), není žádný rychlík a předpokládám, že použití rychlejšího disku jiné značky, dle mých zkušeností ideálně Samsung, by mohlo dojít ke znatelnému zlepšení reakcí systému.

Co se týká grafiky od Intelu, tak mám dojem, že je přítomna pouze kvůli použitému procesoru, Windows ji ve správci úloh ukáže a benchmarky ji taktéž byly schopné otestovat, ale při běžném provozu se nepoužívala.

Co je k dispozici za hardware, už víme, takže je na čase ho trochu potrápit…

Testování výkonu samozřejmě obsahuje běžné benchmarky, jako je Cinebench, PCMark a 3DMark, tedy takovou klasickou sadu.

 

To by byla taková ta klasika, o použitelnosti počítače celkem dost řekne PCMark, ale podle mého tomu ještě něco chybí…

Kromě jiného i porovnání s jiným ThinkPadem se stejným procesorem (ano, již zmiňovaný X1 Carbon) v Geekbench 4, náhled bude opět odkazovat na stránku s výsledky jako u 3DMarku. Samozřejmě nesmím zapomenout na testy rychlosti komprese v 7-zipu a šifrování disků v programu VeraCrypt…

A zase ten Linux…

Ještě se vrátím k přizpůsobení si notebooku svým potřebám. Vzhledem k tomu, že Windows 10 zrovna nemiluji, neobešlo se testování bez přeinstalování, pak už se notebook choval naprosto bezproblémově.

Většinu času u mě byl nainstalován Linux Mint 19.1 Ciannamon, bohužel ne vždy se vše chytí (jak se říká) na první dobrou, takže hned po instalaci nastalo hledání způsobu, jak rozchodit regulaci jasu displeje, podsvícení klávesnice problémy překvapivě nedělalo.

U notebooků s grafikou od nVidie obvykle zprovoznění regulace podsvitu spočívá v přidání pár řádků do xorg.conf, E580 ale nemá nVidii a o podsvícení displeje se stará správa napájení a ne grafický ovladač, takže úprava xorg.conf je v lepším případě zcela k ničemu, v horším spíš ještě uškodí.

Nebudu rozepisovat romány, pro zprovoznění regulace jasu je potřeba kernelu předat parametr acpi_osi=\“!Windows 2012\“, aby jste nemuseli pří každém spuštění zpřístupňovat nastavení jasu ručně je potřeba vložit zmíněný parametr do /etc/default/grub na řádek GRUB_CMDLINE_LINUX_DEFAULT.

Zprovoznění regulace podsvícení:
Přidat acpi_osi=\"!Windows 2012\" do /etc/default/grub na řádek GRUB_CMDLINE_LINUX_DEFAULT.
Příslušný řádek po úpravě vypadá obvykle takto: GRUB_CMDLINE_LINUX_DEFAULT="quiet splash acpi_osi=\"!Windows 2012\""
Následně spustit příkaz sudo update-grub a nechat upravené nastavení zapsat.

Další rada je pro využití plného potenciálu zařízení pod Ubuntu a distribucemi z něj vycházejícími (např. Mint), doporučuji nainstalovat balík cpufreq-utils a nějaký widget pro změnu strategie řízení spotřeby nebo přepínat řízení spotřeby z terminálu.

Důvod je celkem prostý – ovladač Intel_pstate má v základu nastavenou možnost „powersave“, která by se prý měla chovat jako „on demand“ u ACPI ovladače, co je sice částečně pravda, ale je zde i určité zastropování výkonu. Při kancelářské práci nižší výkon naprosto nepoznáte, ale při práci s 3D modely a jejich přípravu pro tisk (slicování) se snížený výkon projeví celkem citelně. Pokud se někdo diví, že toto nepočítá grafika (mně to dřív též nedávalo smysl), tak se nejedná o práci s grafickými daty, ale výpočet tras pro tiskovou hlavu, čili spíše jednovláknová operace, kde se výkon grafické karty nemůže uplatnit, její výpočetní výkon lze využit u úloh umožňujících paralelizaci.

Píšu, že notebook má dedikovanou grafiku, spoustu lidí asi napadne, zda zvládne nějaké hry… Něco zvládne, ale vzhledem k tomu, že na hraní moc času nemám, na Linuxu nehraji vůbec, často proto, že sám systém kolikrát člověka chytí víc než kdejaká hra a navíc nejoblíbenější hrou se mi stalo učení se s 3D modelováním.

Nicméně nedalo mi to a zkusil jsem DeusEx Human Revolution ve FullHD a s vyhlazováním MLAA. Hra jela plynule povětšinou kolem 70-80 fps, v okamžicích po načtení nové lokace klesl počet snímků i k číslu 60, což není kdoví jaký úspěch, ale na počítač, jehož primárním určením není hraní her, to považuji za dobrý výsledek.