Skládáme 14″ IBM ThinkPad T4x – nástrahy, úskalí, tipy & trikyProfi

Skládáme 14″ IBM ThinkPad T4x – nástrahy, úskalí, tipy & triky

V tomto článku bych se chtěl podělit o své zkušenosti a poznatky nabyté při skládání mého sbírkového exempláře, zástupce ThinkPadů řady T4x. Narazil jsem na zajímavé detaily, zdánlivě nepatrné odlišnosti či potíže s kompatibilitou tam, kde bych je nečekal. To vše u na první pohled stejných notebooků, čtrnáctipalcových T40p, T42 a T43, ze kterých jsem finální kus skládal.

 

Řada T4x byla uvedena v březnu 2003 představením modelu T40 a završena o dva roky později modelem T43. Mnozí jí považují za jakýsi vrchol značky ThinkPad, nejelegantnější a designově nejzdařilejší vývojový stupeň černých hranatých notebooků s červeným trackpointem, jak z produkce IBM, tak i od Lenovo. Ať už s tímto subjektivním hodnocením souhlasíte či nikoliv, asi na něm něco bude, neboť nepopiratelným faktem bohužel je, že to nebyla spolehlivost ani trvanlivost, díky čemu se řada T4x stala legendou.

Narazit na 100% funkční kousek byl problém již před lety, natož dnes. Svého času mi prošlo pod rukama nemálo nefunkčních či polofunkčních zástupců modelů T40 – T42, přičemž diagnóza byla vždy stejná – špatný kontakt mezi BGA pouzdrem dedikované grafické karty a základní deskou. Projevy byly různé, od černé obrazovky po zapnutí až po zdánlivě funkční notebook, který při zvýšené zátěži grafického adaptéru náhodně zamrzal, zobrazoval na displeji rozsypané fragmenty, či jen jednolitou černou plochu.

Obě problematické grafické karty v celé své kráse, zleva ATI 7500, vedle ATI 9000.

Příčina této chyby spočívala v několika konstrukčních chybách, především v nekvalitní bezolovnaté pájce, kterou byl grafický čip k základní desce přiletován. Její použití bylo vynuceno v platnost vstoupivší normou RoHS, která použití olovnaté pájky zapovídala. Zároveň ještě nebyly odladěné nové postupy a materiály, které měly její dopady minimalizovat. A problém byl na světě, postiženy však tehdy nebyly jen ThinkPady, ale i jejich soudobí konkurenti.

Zmíněné vadě u této řady velmi pravděpodobně přispívala i nedostatečná výztuha základní desky, která pak měla tendence se v místě grafického čipu ohýbat. Někdy se jako další činitel uvádí nedostatečné chlazení a zhoršování problému vysokými teplotami.

Ať už to bylo jakkoliv, chtěl jsem se při kompletaci 14″ zástupce řady T4x v mé sbírce výše popsané závadě vyvarovat.

Řešením bylo použít základní desku s integrovanou grafickou kartou. V éře ThinkPadů 40. řady byla integrovaná grafická karta součástí chipsetu, nikoliv procesoru jako je tomu nyní. Ovšem nebyla součástí každého chipsetu – Intel vždy v každé generaci čipové sady vydal dvě verze: GM obsahující integrované grafické řešení a PM bez něho. Mimo jiné tak tehdy nebylo možné u notebooku s dedikovanou grafickou kartou při běhu z baterie přepnout na integrovanou za účelem úspory energie jako dnes. Buď jste měli grafickou kartu integrovanou, nebo dedikovanou.

Jaká se nabízejí východiska, pokud chceme T4x s integrovanou grafickou kartou? Modely T40, T41 a T42 s integrovanou GK nikdy nebyly nabízeny, přesto pro ně však vhodná základní deska existuje nalezneme jí v ThinkPadech R50e a R51. Až na grafickou kartu se jedná prakticky o stejné desky, mají shodné rozměry a stejně jako T40-42 používají paměti typu DDR1 a chipset Intel 855.

ThinkPad T43 s integrovanou grafickou kartou již prodáván byl, zároveň s ním pak byla nabízena i odvozená R52. V případech vybraných konfigurací se jedná o prakticky shodné základní desky s chipsetem Intel 915 a paměťmi DDR2.

Ve své době značnou nevýhodou všech základních desek s integrovanou grafickou kartou v této generaci ThinkPad byla záměrná nepodpora digitálního grafického výstupu přes DVI v dockovací stanici. Nepředpokládám, že by někdo dnes ještě chtěl používat T4x v docku s velkým monitorem jako hlavní pracovní stanici, ale sluší se na to upozornit. Moje volba padla na základní desku z modelu T43, P/N 1871 – 1876, který disponoval v chipsetu integrovanou grafickou kartou Intel GMA 900.

Sehnat T43 s integrovanou grafickou kartou za slušné peníze chvilku trvalo, nakonec se mi podařilo narazit na jednu za dobrou cenu v nehezkém stavu, s rozbitými, popraskanými plasty a nefunkčním podsvícením displeje amatérsky „opraveným“ zářivkou z úplně jiného displeje, která dokonce vylomeným kusem plastu víka koukala ven! Nicméně základní deska byla funkční a o tu mi šlo především.

Již delší dobu jsem měl doma vrak T40p s obligátní vadou grafické karty, který disponoval 14″ LCD s rozlišením 1400×1050 (SXGA+). Idea byla taková, že vezmu T43 a použiji displej právě z mrtvé T40p. Oba tyto stroje měly ale nepoužitelné plasty, takže součástkovou základnu pro budoucí přestavbu doplnila ještě narychlo za stovku koupená nekompletní T42, zabitá opět vadným grafickým čipem, ale za to disponující pěkným, neodřeným exteriérem.

Sešly se mi tedy na stole tři vraky a kompletace „ideálního“ kousku z jejich dílů mohla začít.

Jde se na věc

Jako základ posloužila deska z T43 včetně spodní vany z hořčíkových slitin, která se zachovala ve slušném stavu. Procesor Pentium M 750 (1.86GHz, FSB 533MHz, 2MB L2 cache) jsem rovněž ponechal, naopak dva 512MB moduly operační paměti DDR2 PC2-4200 jsem nahradil jejich 1GB ekvivalenty, a dosáhl tak chipsetem podporovaného maxima dvou gigabajtů. Paměti typu DDR2 použité v T43 jsou velkou výhodou, neboť je jich všude dostatek. DDR1 moduly o kapacitě 1GB, které pasují do T40-42, jsou dnes naopak obtížně sehnatelné a relativně drahé.

Základní desku, resp. model čtyřicítkové řady je rovněž vhodné volit s ohledem na operační systém, který na něm plánujete provozovat. Přemýšlíte-li o Windows NT 4.0, 2000 a XP, tam je podpora bezproblémová u všech modelů, ale s libovolnou verzí T43 budete mít velké problémy u systémů W95/98/ME, jelikož zde pro některá zařízení nikdy nebyly napsány ovladače.

Pokud jde o procesor, pokud máte T4x se starším Pentiem M (130nm Banias, případně první modely 90nm Dothan s 400MHz FSB), připravte se na nemožnost instalace moderních operačních systémů (Windows 8 a novější), a to kvůli chybějící podpoře instrukcí PAE a NX. Představuje-li to pro vás problém, jedinou cestou je T43/R52 vybavená 533MHz FSB verzí Pentia M.

Zpět k mé stavebnici. T43 mi dorazila očesaná o PCMCIA šachtu, měl jsem v plánu tedy použít jednu z těch, co mi zbyly z T40p a T42. Konektor mezi tímto modulem a základní deskou se však liší, T43 jej má jiný než předešlé modely. Je to dané tím, že zatímco u T40-42 se jednalo vždy o 2x PCMCIA slot, u T43 se jedná o kombinaci 1x PCMCIA + 1x ExpressCard 54. Opět se ukázalo, že T43 je přes značnou podobnost úplně jiný notebook. Místo jsem tedy musel prozatím ponechat prázdné.

Displej

Do čtrnáctipalcových zástupců čtyřicítkové řady se osazovaly dvě varianty displejů, základní XGA (1024×768) a příplatková SXGA+ (1400×1050). V obou případech se jedná pouze o LCD technologie TN s CCFL podsvícením, tolik pro své skvělé vlastnosti vyhledávané FlexView (IPS) panely byly nabízeny pouze v 15″ modelech.

Samozřejmě jsem ve svém právě skládaném notebooku chtěl použít SXGA+ displej z T40p, neboť toto rozlišení mi na 4:3 14″ přijde optimální. Zde jsem však narazil na problém. Čtrnáctipalcový SXGA+ displej s integrovanou grafickou kartou Intel GMA 900 prostě nefunguje. Konektor základní desky je kompatibilní, zapojit jej lze, ale bohužel skončilo to pouze rozsvíceným displejem zobrazujícím jednolitou černou plochu.

Dle dostupných informací na internetu, zejména na forum.thinkpads.org, se rozchodit tuto kombinaci ještě nikdy nikomu nepodařilo. Pokud vím, není ani s jistotou známo, zda se jedná o nekompatibilitu přirozenou nebo uměle vyvolanou a zda hardwarovou, či softwarovou. Zájemce o 14″ spolehlivý ThinkPad řady T4x s integrovanou grafickou kartou se tak musí spokojit s XGA (1024×768), jiná možnost není. Musel jsem tedy vzít zavděk XGA displejem z T42, který jsem původně vůbec neměl v plánu použít.

Trochu jiná situace panuje u větších, patnáctipalcových sourozenců. Ač v nevelkých počtech, byla vyráběna a prodávána konfigurace T43 kombinující 15″ SXGA+ displej a integrovaný Intel. Pokud byste po takové kombinaci zatoužili a nemohli ji sehnat, nezoufejte. Ve stejné době se rovněž prodávala 15″ R52 s SXGA+ displejem a integrovanou grafickou kartou, která se dá sehnat o něco snadněji. Z ní stačí transplantovat základní desku do 15″ šasi T43 a požadovaný výsledek je na světě.

Ovšem pozor, ne každá základní deska z T43/R52 s integrovaným Intelem nativně podporuje 15″ SXGA+ displej! Patrně je to záležitostí její revize či nějakého firmwaru, úplnou jistotu budete mít pouze v případě, kdy vezmete desku z 15″ stroje, který měl SXGA+ už z výroby.

Rozšiřující karty bezdrátových adaptérů

Do miniPCI slotu jsem chtěl osadit wifi kartu Philips (chipset Atheros AR5212, FRU 91P7301) sebranou z T42, protože na rozdíl od dodaného Intelu 2200BG podporuje pásmo 5GHz (802.11a) a pod Linuxem funguje se svobodným ovladačem ath5k. Rovněž jsem chtěl použít MDC kartu z T40p, která s 56k modemem kombinuje i Bluetooth (FRU 91P7297). Osazená MDC v mojí T43 měla pouze modem.

Jak tato výměna dopadla? Samozřejmě chybou při startu, oznamující použití neutorizované rozšiřující karty, a to v obou případech. Použití neautorizované miniPCI karty má chybový kód 1802, MDC karty pak 1803.

Sáhl jsem tedy ihned po modifikovaném BIOSu poslední verze (1.29) s odstraněnými whitelisty1. Přeflashování se podařilo, chyba 1802 zmizela, 1803 bohužel nikoliv, autor upraveného BIOSu zřejmě s použitím neautorizované MDC karty nepočítal. Vrátil jsem tedy původní MDC pouze s modemem.

Mimochodem, pokud byste chtěli osadit do T4x wifi kartu podporující modernější standard než a/b/g a rádi se vyhnuli USB donglům a PCMCIA kartám, existují i 802.11n miniPCI karty, například TL-WN861N.

Ještě se vrátíme k Bluetooth. Jeho anténa se nenachází přímo na MDC modulu, ale je vyvedena koaxiálním kabelem do víka displeje, úplně stejně jako v případě wifi. Takové víko displeje má pak zároveň na liště se stavovými diodami jednu navíc, indikující činnost BT. Víko s anténou z mé T40p indikační diodu má, ale to z T42, které rovněž obsahuje anténu, diodu postrádá!

Pokud druhé víko není výsledkem nějaké kutilské činnosti předešlého majitele sestavivšího displejový modul z několika různých kusů, je to docela zajímavé.

Pevný disk

Pokud jde o pevný disk, je T43 od T40-42 odlišná hned v několika ohledech. Poprvé se zde setkáme s otravnou chybou 2010, tedy s whitelistem na úrovni BIOSu zapovídajícím použití neautorizovaných pevných disků. Stejně jako chyba 1802, i tato je odstranitelná modifikovaným BIOSem1 a nepředstavuje pro nás žádný větší problém.

Další odlišnost je hardwarového charakteru. Ačkoliv i v T43 nalezneme disk se starším ATA rozhraním, ve skutečnosti
je připojený k SATA rozhraní, kterým chipset Intel 915 disponuje. Jak je to možné? Mezi chipsetem a pevným diskem s rozhraním PATA je zařazen převodník Marvell 88SA8040. Proč takto složité řešení, když i915 má zároveň i řadič IDE? Protože má pouze jeden kanál, na který je již připojená UltraBay šachta s optickou mechanikou. Použít nativní SATA disk tehdy konstruktéři nechtěli zřejmě z důvodu zpětné kompatibility s předešlými modely této řady, případně kvůli nedostupnosti potřebného množství těchto nových disků.

Ať už to bylo tehdy jakkoliv, nabízí se zde zajímavá a praxí prověřená modifikace 2,3 spočívající v odstranění IDE konektoru v šachtě pevného disku, odpojení či odstranění SATA-PATA převodníku a připájení SATA kabelu na patřičné místo odpovídající vývodům SATA řadiče. Poté je možné zapojit do T43 standardní notebookový 2.5″ SATA pevný disk či SSD, které jsou nejen rychlejší, ale ve větších kapacitách dnes i mnohem dostupnější než staré PATA disky.

Zvažoval jsem provedení této modifikace, ale nakonec jsem se do ní nepustil. Je poměrně invazivní, nevratná a i kdybych pominul riziko nechtěného poškození základní desky, v zásadě bych desku tímto zásahem coby součást sbírkového notebooku znehodnotil. Nechal jsem tedy SATA-PATA převodník na svém místě jako technologickou zajímavost upomínající na krátké mezidobí, kdy již existující SATA rozhraní vystrkovalo drápky, ale zatím ještě zcela nepřevzalo vládu nad pevnými disky osobních počítačů.

Klávesnice

Dostáváme se ke klávesnici, která bývá u čtyřicítkové generace ThinkPadů často vyzdvihována. Pro začátek bych zmínil, že narozdíl od šedesátkové řady nejsou vzájemně zaměnitelné klávesnice mezi 14″ a 15″ modely. Verze pro obě úhlopříčky vyráběli pro IBM celkem tři dodavatelé: NMB, Alps a Chicony.

Ačkoliv vypadají na pohled všechny prakticky stejně, provedením mechanismu tlačítek a tedy i celkovým dojmem ze psaní se liší. Klávesnice nebyly osazovány podle žádného klíče, ale podle toho, kterých dodávka byla zrovna skladem při kompletaci právě dokončovaných kusů. Neplatí tak automaticky, že když seženete např. T42, budete v ní mít s jistotou klávesnici konkrétního P/N od konkrétního výrobce.

Za nejlepší klávesnice pro T4x bývají považovány ty od výrobce NMB, zejména ty, které nesou na štítku “Made in Thailand”. NMB totiž později přesunulo výrobu klávesnic do Číny a tvrdí se, že kvalita tímto utrpěla.

Coby díly pro moji stavbu se mi sešly dvě thajské NMB klávesnice v ANSI layoutu (americké rozložení, malý jednořádkový Enter, dlouhý levý Shift, P/N 99P6006) a jedna čínská v ISO layoutu (německé rozložení, velký dvouřádkový enter, P/N 13N9930), jejíhož výrobce se mi nepodařilo identifikovat.

Chvíli jsem váhal, kterou klávesnici pro svůj stroj zvolit. Osobně jsem zvyklý na velký Enter, ale když jsem si na obou modelech zkusil napsat delší kus textu, jednoznačně mi vyšlo, že NMB klávesnice s jednořádkovým enterem je jinak ve všech směrech lepší. Má čitelnější odezvu, jistější stisk a zejména se ani trochu neprohýbá, na rozdíl od té čínské. Ostatně, i z fotek je dobře patrné, že spodní plechová výztuha je u NMB klávesnic daleko masivnější. Volba byla tedy jasná.

Kompletace

Závěrečné práce patřily vnitřním plastovým dílům, rámečku klávesnice a palmrestu. Tyto díly jsou poměrně křehké a rády praskají. Z obou palmrestů, které jsem měl k dispozici, měly oba nějakou prasklinu. Naštěstí nic, co by nespravilo lepidlo. Tedy samozřejmě až poté, co jsem všechny plastové díly důkladně vyčistil jemným kartáčkem ve vlažné jarové vodě a nechal uschnout. Vyčištěné a opravené plasty spolu s klávesnicí už zbývalo jen přišroubovat k tělu notebooku.

Velmi příjemná maličkost je u ThinkPadů této generace štítek zespod notebooku, na kterém jsou znázorněny použité druhy šroubků, přibližně v reálné velikosti a očíslované tak, aby bylo možné snadno spárovat správný šroubek s dírkou, do které patří. Mnoho lidí tuto věc zřejmě nezná nebo se neobtěžuje jí řídit, neboť jsem viděl několik T4x, u kterých někdo prošrouboval delší šroubek až do palmrestu. Tento jev jsem objevil i u jednoho z mých kusů. Zajímavé rovněž je, že šroubek velikosti 2 se na celém notebooku pravděpodobně vykytuje pouze v jednom exempláři (vedle infraportu, pravý roh při pohledu zespod). V žádném z mých vraků již samozřejmě nebyl. Řešení bylo snadné – vzít šroubek velikosti 3 a během minuty jej pilníkem trochu zkrátit. Rozměr jsem si přitom mohl snadno kontrolovat porovnáváním s obrysem na onom štítku.

Výsledek a závěr

Původně jsem měl v plánu vzniklý notebook používat jako příležitostný SSH a RDP klient, avšak rozlišení XGA je pro mě v těchto činnostech limitující. Nicméně kariéra opečovávaného a příležitostně pro potěchu zapnutého sbírkového předmětu také jistě není špatná.

Co napsat závěrem? Co jsem vlastně získal? Stálo to vůbec za to?

Mým cílem bylo získat 14″ T4x v dobrém stavu, se spolehlivou grafickou kartou a SXGA+ displejem. To se podařilo jen z poloviny. Nevznikl ani žádný unikátní ThinkPad kombinující v jednom stroji neviděné komponenty, leží přede mnou vlastně úplně obyčejná T43 model 1871.

 

Přesto z ní mám radost. Její elegantní a nadčasové tvary lahodí oku i dnes, téměř po 15 letech od představení prvního modelu čtyřicítkové řady. Nelituji jediné minuty akcí strávené, samo rozebírání a skládání starých ThinkPadů je příjemná oddechová činnost, navíc když je výsledkem pěkný a funkční notebook, není co řešit. Pokud máte ke článku nějaké věcné připomínky, upřesnění či vlastní zkušenosti, budu vám vděčný za jejich zveřejnění v komentářích níže.

Užitečné odkazy a zdroje některých v článku uvedených informací:

[1]: http://www.thinkwiki.org/wiki/Problem_with_non-ThinkPad_hard_disks#Use_unofficial_modified_BIOS

[2]: http://mikejmoffitt.com/articles/0000-t43sata.html

[3]: https://forum.thinkpads.com/viewtopic.php?t=94308

ThinkWiki – základní rozcestník, všechny důležité informace o všech modelech pěkně pohromadě: https://www.thinkwiki.org/wiki/ThinkWiki

Hardware maintenance manual – povinná četba, aneb než vezmete do ruky šroubovák: https://thinkpads.com/support/hmm/thinkpad-hmm.html