Lenovo Yoga 730 (15″) – recenze

Lenovo Yoga 730 (15″) – recenze

Nedávno jsme se podívali na specifikace nejnovější generace konvertibilního zařízení, a to konktrétně na Lenovo YOGA 730 v 15″ provedení s i7 (8550U), GTX 1050, 16GB RAM a 1TB SSD pod kapotou. Slíbil jsem článek, kde popíšu to, jak dokázala Yoga svůj potenciál využít. Notebook jsem přijal (na omezenou dobu) jako svůj vlastní a v průběhu tohoto testování jsem si zkusil, jaký je s ním život doopravdy.

Vzhled a zpracování

Už na první pohled si mě Yoga získala. Krásné kovové tělo a minimalistické rámečky okolo displeje budí dojem nejvyššího luxusu a člověk si říká, co víc by tak mohl chtít. Dojem podtrhuje extra tenké provedení a podsvícená klávesnice.

Tělo i displej dobře snášejí držení za roh, a to i bez prohýbání. Počítač tak není problém chytit tak, jak zrovna přišel pod ruku bez obav, že se mu něco stane. Při přenášení potěší i na notebook relativně nízká hmotnost a především malá tloušťka. Celé zařízení je navíc díky minimálním okrajům okolo displeje docela malé. Na první pohled jsem nepoznal, že se jedná o zařízení s 15″ displejem.

Celokovové tělo má taky ale své stinné stránky. Fyzikální zákony jsou neúprosné, a tak se při náročných aktivitách mění tělo notebooku na součást chladiče. Při běžné práci jsem to takřka nepocítil. Veškeré teplo Yoga odváděla směrem ode mě pryč, čili dozadu. Problém nastal ve chvíli, kdy se naplno zapojila výkonná grafika nebo když měl notebook omezený přísun vzduchu. Tehdy se ozval naplno větráček a horko se začalo nenápadně šířit po kovovém těle stroje. Naštěstí klávesnice a místa, kde má člověk opřené ruce zůstávaly chladné a teplota se tam nadměrně nezvyšovala. Po ukončení náročné činnosti a pár vteřinách pro dochlazení se větráček vždy uklidnil a po pár chvílích se kovový povrch notebooku vrátil do přijatelných a chladných teplot.

Displej

Kdo četl můj první pohled na toto zařízení ví, že se pyšní 15IPS panelem s 4K rozlišením a mimo jiné také dotykovou vrstvou. Displej nabízí sice pouze průměrnou (50Hz) obnovovací frekvenci, ale barevné podání a velice jemné rozlišení dostane do kolen asi každého. Minimálně mě tedy ohromil. Práce na notebooku se tak stala opravdu krásnou podívanou. Pozorovací úhly jsou také jeho silnou stránkou. Dříve, než jsem zaznamenal zkreslení barev, nastal odraz obrazu kvůli lesklému povrchu.

Přes perfektní zobrazovací vlastnosti displeje se dostávám k jeho nevýhodám. Tou jeho největší je povrchová úprava. V případě Yogy sáhlo Lenovo k lesklému povrchu, který docela slušně zhoršuje práci při horších světelných podmínkách.

Jako druhou nevýhodu bych rád zmínil pevnost pantů. V tomto případě jejich poměrně velká vůle. V případě klasického notebooku by se jednalo o drobnou nepříjemnost, kterou bych přešel. V tomto případě se ale jedná o zařízení s dotykovou obrazovkou, a silné kývání se po každém dotyku je poměrně iritující a kazící dojem. Při běžné práci na touchpadu a klávesnici se nejedná o závažný problém, ale ve chvíli, kdy jsem využíval dotykový potenciál tohoto zařízení, tak se displej poměrně závažně silně rozkýval a musel jsem ho uklidnit rukou. Škoda.

Třetí, a poslední nevýhoda padá na hlavu Microsoftu. Na 4K displeji nastává v případě některých programů problém s rozlišením a velikostí. Text se pak stal miniaturním a ovládání mnohem náročnějším.

Samotná dotyková vrstva funguje přesně a podpora gest více prsty a podobně je samozřejmost. Osobně jsem ji docela ocenil nejvíce při práci s mapou nebo při propojení s digitálním zvukovým mixpultem.

Klávesnice, touchpad a displej

Klávesnice je pro mě milé překvapení. Jako dlouhodobý uživatel ThinkPadů jsem si vybudoval poměrně vysoké nároky na ergonomii a při přechodu na jinou klávesnici se chvíli hledám. Tady vše ale proběhlo velice rychle. Klávesnice má příjemný zdvih a rozložení kláves je příjemné. Příjemný bonus je podsvícení klávesnice s dvěmi úrovněmi intenzity. Jako jediný výraznější zápor bych zmínil absenci numerického bloku. Osobně tuto část klávesnice používám docela často do těla tohoto notebooku by se bez problémů vešla. Na druhou stranu je takto velká klávesnice situována na středu zařízení. Osobně upřednostňuji klávesnici s numerickým blokem, především (a nečekaně) kvůli psaní číslic, které se v ověřovacích kódech vyskytují velmi často. Jako nezvyk (pro uživatele notebooků) pro mě bylo umístění vypínacího tlačítka – na pravém boku. Toto tlačítko je navíc vybaveno dvojí barvou podsvícení, bílou a oranžovou. Bílá svítí při zapnutém stavu a bliká při režimu spánku. Oranžová se objeví v případě slabé baterie.

Zmínil jsem podsvícení klávesnice. Tato funkce patří k mým oblíbeným. Jsem docela noční tvor a podsvícená klávesnice přidává zařízení na praktičnosti ale také na jeho elegantnosti a dobrém dojmu. Podsvícení působí luxusně a jeho možnost regulace je také dobrá vlastnost.

touchpadu toho není moc co napsat. Povrchová úprava je příjemná a reaguje tak, jak má. Stylem nevystupuje z řady a velikostí se k mé radosti neřadí do trendu zvětšování do nevkusně obrovských rozměrů. Jeho velikost se zastavila na pomyslném ideálu. Dotyková plocha je dostatečně veliká, takže se nemusí zbytečně zvedat prst při delších přesunech. A není zase nadměrná natolik, aby zavazela při běžném psaní. Více těchto racionálních řešení! Jako výtku bych dal pouze mírně výraznější cvakání tlačítek.

Výkon

Pod pomyslnou kapotou se nachází špičkový procesor mezi ultrabooky, i7-8550U. Přídavek ultra v tomto případě neznamená už žádné slabě naladěné dvoujádro ale plnohodnotné čtyřjádro. Pracovní frekvence začíná na 1,80 GHz a při hyperthreadingu může stoupat až na vysokých 3,86 GHz. Operační paměť o velikosti 16 GB je napevno připevněna k základní desce. O grafický výkon se stará GTX 1050 Ti. To vše v tenkém těle. V praxi se to projevilo následovně. Vše běželo tak, jak mělo. Reakce počítače byli okamžité a náročnější programy běžely bez problému. Pro hráče je příjemný fakt, že i když ne na maximální detaily, tak stejně se zde dají zahrát novější tituly na hratelné FPS. Procesor, grafika i RAM měli v průběhu mého dne téměř pořád více než poloviční rezervu. V případě hry nebo grafického programu, se tato rezerva ztenčila, ale pomyslný výkonnostní strop je na ultrabook (navíc 2v1) opravdu dostatečně vysoko.

Úložiště a konektivita

O mé soubory se staral obrovský 1Tb SSD disk. Toto řešení zajišťuje hned několik zásadních výhod.

Start počítače mi zabral průměrně 6 vteřin. (Start počítače myšleno od zmáčknutí tlačítka po naběhnutí plochy. Tzn včetně přihlašování). Další výhodou je svoboda v přenosu tohoto zařízení. Nemusel jsem se bát, co řekne na prudší pohyby pevný harddisk. Prostě jsem počítač zvedal ze stolu, psal na koleni, v posteli, vozil v autě (ne, za jízdy jsem ho já opravdu nepoužíval) apod. Život SSD také usnadňuje obrovskou rychlostí přenosu, instalace a načítání. Přenos filmu z flešky/na flešku, instalace programu nebo jeho načítání probíhá velmi svižně.

Jako poslední zmíním taky další příjemný bonus. Při běžné práci se procesor ani grafika nezahřeje na takovou teplotu, aby bylo třeba spustit aktivní chlazení. Proto znamená absence klasického HDD disku také absenci jakéhokoliv zvuku. Práce na počítači tak pro mě znamenala při školních projektech, prohlížení internetu, kancelářských věcech apod. naprosto tichou záležitost, kde ticho rušilo pouze bušení do klávesnice. Tento opojný pocit jsem ale zažíval pouze při provozu na baterii. Po zapojení nabíječky se aktivovalo větrání, protože při nabíjení teplota prostě stoupá, a ticho tak narušuje tichý ale slyšitelný svistot ventilátorku. I z tohoto důvodu jsem notebook držel na nabíječce pouze nejnutnější dobu a pak jsem využíval vestavěnou baterii.

Baterie a nabíjení

Notebook se chlubí až 13hodinovou výdrží na jedno nabití baterie. Osobně jsem se dostal maximálně na 11 hod včetně zapnutého internetu. Běžně mi baterka vydržela okolo 10 hod. Při náročnějším používání (filmy ve vysokém rozlišení, hry nebo grafické programy) klesla výdrž na zhruba 5 hod. Obecně jsem si na baterku nemohl stěžovat. Když už došlo na náročnější činnosti ve stylu her nebo grafických programů (tady spadá v mém případě například LineArrayCalculator (software na výpočty zvuku v namodelovaném prostoru) nebo známý 3D program Blender, tak jsem byl stejně stabilně na jednom místě a potřeba nabíječky po pár hodinách mně nijak neomezovala. Standardně jsem si nabíječku s sebou bral jen tehdy, když jsem vyrazil na vícedenní výlet. Většinou se tam notebook dostal na nabíječku jenom večer a doma. Na opravdu celodenní výdrž by to chtělo ještě tak dvě hodiny přidat, ale 8 hodin výdrže mi Yoga poskytla pokaždé. Jedinou výjimku tvořily herní chvilky nebo několikatihodinové rendry akustiky prostoru. Tam výdrž klesala na 4-6 hod podle náročnosti projektů nebo her. Pořád se ale jedná o bravůrní výsledky.

Konvertibilita

Co by to byla za recenzi 2v1 zařízení, kdybych nezmínil možnosti, které jeho konstrukce nabízí. Osobně jsem konvertiblům nikdy moc nefandil. Připadalo mi zbytečné matlat si na obrazovku a zbytečně takto zvyšovat cenu. Navíc je většinou dotyková obrazovka spojena s lesklým displejem a ten je opravdu špatný společník ve chvílích slunečných.

Musím přiznat, že Yoga není první zařízení a Lenovo není první značka, která mi nasadila brouka do hlavy. To co je ale taky pravda, je to že Yoga mi dokázala, že i 2v1 zařízení dokáže být plnohodnotný a dokonce příjemný notebook. 360° panty jsou hlavním bodem tohoto zařízení, nebo aspoň by měly. Yoga se při jejich otočení do tupého (více než 180°) úhlu změní na tablet, vypne klávesnici a prostředí Windows navíc nabídne režim tabletu. Při úplném přetočení zařízení vybízí k chycení do jedné ruky a používání ve stylu tabletů. Tento fakt mě ze začátku dost zaujal, ale po chvíli jsem narazil na jeho slabiny. Zásadním problémem je hmotnost. Jako notebook je Yoga krásná, tenká a nepůsobí nějak zbytečně těžkým dojmem. Kovové tělo se ale projevilo a ta hmotnost, která je u notebooku průměrná, možná podprůměrná, tak se v případě tabletu ukáže jako silně nadprůměrná. Yoga je prostě na tento režim moc těžká. Na krátkodobě používání to není problém. Po pár minutách se ale opravdu pronese. U Yogy, jako notebooku mi to nevadilo. U Yogy, jako tabletu mi to vadilo. A proč? Protože u notebooku využívám klávesnici a zařízení není vizuálně tak malé. U tabletu s sebou nesu ,jenom, obrazovku a na obrazovku je tato hmotnost prostě moc.

Myšlenka 15″ tabletu je pěkná. Prakticky ale potřebuje Yoga nějaké ty gramy shodit.

Jako druhý záporný bod musím zmínit panty. Nedá se říct, že by byly vyloženě špatné, ale jejich široká vůle nastavené polohy způsobovala po každém dotyku nepříjemný houpavý pohyb displeje. To je škoda docela. Osobně se mi totiž dotyková obrazovka zalíbila právě jako doplněk v režimu klasického NB. Velmi ulehčuje práci například s mapou.

Dotyková obrazovka jako taková mi po zkušenosti s plně fungujícím notebookem nepříjde jako vůbec špatný nápad a jako příjemný bonus.

Poznámky k zařízení

WiFi
Bezdrátová připojení jsou docela základním parametrem moderního zařízení. Yoga nabízí jak WiFi tak i Bluetooth. U připojení přes Bluetooth nemám moc co dodat. Všechno běželo tak, jak mělo a například připojení k domácí HiFi sestavě proběhlo rychle a fungovalo.

WiFi je ale jiný příběh. Na malou vzdálenost funguje všechno dobře. Na větší vzdálenost se ale situace mění. V mém případě stačilo přejít na druhou stranu rodinného domu, a Yoga začala mít problémy s připojením a někdy jsem se prostě stal offline. (Jenom pro porovnání – stařičký ThinkPad E520 nemá na stejnou vzdálenost takové problémy). Nicméně se možná jedná o problém softwarový, nikoliv hardwarový.

Čtečka otisků karet
Každé (lepší) zařízení v dnešní době nabízí nějakou biometrickou variantu přihlašování. Yoga Y730 není výjimkou a nabízí čtečku otisku prstu. Čtečka už není stará notebooková, kde bylo potřeba přejíždět prstem, ale po vzoru mobilů stačí jenom přiložit prst. Je to příjemná věc, ale v tomto konkrétním případě se mi velmi často stávalo, že mě zařízení prostě nepoznalo. Takže přesnost čtečky není zrovna dobrá.

Čtečka SD karet
Yoga vybízí každým coulem k multimediálnímu využití. Jak krásný displej, tak velké a rychlé úložiště. Proto mě docela zamrzela absence čtečky SD karet. Přišel jsem tak o možnost vložit do počítače kartu z foťáku nebo kamery. Tuto funkci jsem osobně docela postrádal.

Reproduktory
Nikdo nečeká od notebooku nějaký závratně luxusní zvuk ve stylu 4.1 sestavy. Yoga ale v tomto aspektu docela excelovala. Zvuk byl totiž až překvapivě příjemný. Reproduktory od firmy JBL, umístěné na spodní straně počítače dokázali podat vyrovnaný zvuk, který dosahoval dokonce určité hloubky. Pořád se jedná o notebookový zvuk, který se od kvalitní audio sestavy zásadně liší, ale poslech je i přes to kompletní a příjemný. Pro audiofily (ke kterým se hlásím) se jedná o plusové body. Každopádně sledování filmů a videií je na tomto počítači velmi příjemná záležitost a to jak zvukově, tak i vizuálně.