Vždy se rád vracím k ThinkPadu!

Vždy se rád vracím k ThinkPadu!

Přestože jsem měl to štěstí používat a testovat kupu úžasných zařízení, vždy se rád vrátím k ThinkPadu. Prostě doma je doma!

Nedávno jsem v tomto duchu publikoval příspěvek na Twitteru (ve kterém mi uteklo písmeno) jako určitou náhradu z lenosti za tento článek. Ale dnes jsem se vzepřel, rozhodl se otestovat sílu své vůle a tento článek (či spíše blogový příspěvek trochu osobnějšího rázu) napsat a snad i vydat. Jsem motivovaný o to víc, že nyní slavíme 25. výročí strojů ThinkPad (a Lenovo si pro nás připravilo výroční ThinkPad 25)!

Matěj Gottwald on Twitter

I’ve had the privilege to use and test many amazing devices but #ThinkPad is alway the number 1 for me! #LenovoIN https://t.co/45IvTlwzPA

A o čem že chci psát? V posledních dvou letech, kdy už nejsem přímo a tolik v kontaktu s věcmi okolo a na pozadí Lenova, se mi změnily i návyky ohledně zařízení, která používám – času je málo a ve volném čase jsem víc na mobilu než na notebooku, který se tak přesouvá do pozice sekundárního zařízení. Dávno jsou pryč doby, kdy jsem měl vlastní, soukromý ThinkPad. Dnes mám Yogu 900 a Yogu Book, které používám na to, na co telefon nestačí nebo není vhodný – delší e-maily, brouzdání či nakupování na internetu, sledování videí a filmů a podobně. Mým hlavním pracovním zařízením je ale samozřejmě ThinkPad (X250) – mám to štěstí, že korporace, pro kterou pracuji, používá výhradně zařízení Lenovo, takže mi samozřejmě na stole sedí dokovací stanice, monitor ThinkVision a klasická klávesnice Lenovo.

Střídají se mi ale také určitá období – nějakou dobu strávím v kanceláři se všemi těmi monitory, klávesnicemi, myšmi (a kávou v soukromém hrníčku), jenže pak najednou přijde další období fyzických schůzek, takže čapnu notebook (samozřejmě za roh, jak jinak…) a stěhuju se mezi zasedačkami (kde jsou sdílené konvice s kávou). Následuje zase návrat do hnízda (s „osobní“ kávou), který přeruší období služebních cest, což je samozřejmě perioda bez dokovací stanice či monitoru, během které se kombinuje práce v letadle (s ne příliš dobrou kávou v kelímku s plastovým míchátkem), na hotelu (tam je to s kávou většinou fajn) a v zasedačkách (ó jak si cením automatických kávovarů!).

Právě v těch chvílích, kdy jsem v pohybu, jsem to jenom já a můj ThinkPad, bez jakýchkoliv prostředníků či mezikusů – já a jeho klávesnice s TrackPointem (touchpad samozřejmě deaktivovaný, což mé kolegy dohání k šílenství, pracujeme-li společně a oni potřebují na mém notebooku něco rychle udělat). Já a jeho černé šasi z plastů vyztužených různými druhy vláken. A to jsou přesně ty chvíle, kdy si skutečně pokaždé uvědomím, jak úžasné je ThinkPad zařízení a jak jsem rád, že můžu pracovat právě na něm!

Nechápejte mě zle, stále mám víc než dostatečný přísun jiných skvělých zařízení, a tak se často (a rád) setkávám s elektronikou, jež nastoluje nové trendy, ostatně moje dva domácí kousky – Yoga 900 a Yoga Book – jsou toho příkladem: oba skvělé stroje, které mají své nesporné kvality, mohou na první pohled skoro až podněcovat k pohrdání vůči mému ThinkPadu X250 s jeho tlustým a hranatým tělem, trapným TN panelem s nízkým rozlišením, tragickým zvukem slaboučkých reproduktorů nebo širokým rámečkem displeje a poměrně maličkým touchpadem. Ale jakmile se svého ThinkPadu X250 dotknu, jakmile začnu psát na jeho klávesnici s dokonalou mechanikou, přesnou odezvou a ideální hloubkou stisku, no a samozřejmě začnu pohybovat myší pomocí TrackPointu bez nutnosti změnit pro psaní pohodlnou polohu rukou, okamžitě ve vteřině zapomenu na 4K displeje, velké touchpady, dotykové obrazovky nebo tenká šasi, protože se – přeneseně vzato – cítím jako doma.

A tohle se mi stane vždy, když delší dobu přímo na té 12″ černé krabičce nepracuji. A pokaždé mám nutkání tento krátký článek napsat. Chápejte, kdyby se mi to stalo jednou (protože jednou je nikdy, jak se říká), je to něco jiného, ale zažít tento pocit vždy, je milé překvapení. Je to skoro jako sednout si do toho pohodlného křesla, kde je všechno, jak má být – jasně, designová sedátka nebo sedací pytle mají něco do sebe, ale křeslo je křeslo.

Jde ale taky o to, že jsem se změnil. Ještě před pár lety bych řešil každý (dnes pro mě nepodstatný) detail včetně neustálého laborování s ovladači a software. Tyhle časy jsou pryč, protože potřebuju pracovat, ne se zabývat ovladači. ThinkPad je pro mě pracovní zařízení. 90 % mé práce se sestává z kombinace online konferencí, e-mailů, prezentací, tabulek a diagramů. Potřebuju proto stroj, na který se jednak budu moci vždy spolehnout, který bude praktický, ergonomický, vydrží na baterii, bude skladný do letadla, ale taky použitelný pro práci, bude se na něm skvěle psát a bude mít TrackPoint. Musí se umět nativně připojit k projektorům, drátové síti LAN a mít stabilní a spolehlivou Wi-Fi pro případy, kdy nejsem ve firemní síti. A jestli má šest, nebo sedm řad klávesnice, dvě, nebo sedm diod, šedé, nebo černé tělo, TN, nebo IPS displej, široký, nebo tenký rámeček? Ale jděte!

Opět ale, nechápejte mě zle: vím, že změny, kterými ThinkPad v posledních pár letech prošel, mnoho věrných uživatelů zarmoutilo. (I já se – ve svých zanícenějších letech – s některými změnami těžko smiřoval.) A že ThinkPad takových zapálených fanoušků má! To je ostatně ona pozitivní a zároveň negativní sudba ThinkPadu, která je až paradoxní – že ta usedlá černá krabička, pracovní nástroj, chcete-li, vzbuzuje tolik vášní. Ale vlastně je to tak – moje pocity, když se vracím k ThinkPadu, jsou toho důkazem. Nemáte to tak ale nakonec taky?

Asi si domů koupím nějaké „elko“…