Miniseriál o 2v1: V práci a ve stoje

Nejen k zábavě jest přenosný počítač určen, a tak jej třeba zapojit do věcí pracovních. Dnes se v našem miniseriálu podíváme na to, jak si 2v1 vede v pracovním nasazení (protože jsem si to do jisté míry neuměl konkrétně představit).

Spojení zařízení 2v1 a práce není nic nového – jak jsem zmiňoval už v prvním dílu tohoto miniseriálu, konvertibilní tablety (jako bývalé ThinkPady řady X s přídomkem „t“) byly prapůvodně právě doménou pracovního nasazení, jejich logikou bylo, že existují určitá povolání, která vyžadují přenosná zařízení s dotykovým displejem spolu s přesným zadáváním perem. Jednalo se o různé „pracovníky v terénu“, jako jsou pojišťovací agenti (kteří mohou potřebovat zaznamenávat škodní události, podepisovat dokumenty elektronicky apod.), dozor či kontrola staveb (zobrazení projektové dokumentace či výkresu spolu s označováním a vpisováním poznámek) nebo prostě návrháři budov, interiérů, vybavení.

Takový konvertibl měl samozřejmě své výhody a naplňoval potřeby výše uvedených skupin. Navíc mohl sloužit jako plnohodnotný notebook – jednalo se v podstatě o malý notebook (v případě ThinkPadu s úhlopříčkou 12″), který dostal do vínku poměrně komplikovaný otočný kloub-pant (který byl mimochodem poměrně náročným prvkem na vývoj a výrobu, protože displej držel na jednom bodě namísto tradičních dvou, navíc se nejenom vyklápěl, ale také otáčel, takže bylo jasné, že bude tento středobod celého zařízení dostávat pěkně zabrat a ještě poměrně dlouho; není tak divu, že takový mechanizmus selhával nebo se časem minimálně vyviklal). Výhoda plnohodnotného notebooku se stala zároveň i nevýhodou, jelikož bylo zařízení proto těžší a větší, než by nutně muselo být.

No a to je moment, kdy přichází na scénu pracovní 2v1. Nehledejte v tom vědu, jedná se o klasické 2v1, tedy tablet s oddělitelnou klávesnicí, které jsme si popsali o pár článků dříve, jen má typicky ještě trochu tužší konstrukci, hardware na pracovní úrovni (zabezpečení, centrální správa apod.) a v případě rodiny ThinkPad samozřejmě také adekvátní klávesnici s TrackPointem. Dá se ale 2v1 vážně použít k práci?

Tuhle otázku nepokládám jen tak do větru – marketing nás už pár let masíruje fotkami, videy a příběhy o tom, jak se úspěšně nasazují 2v1 v korporátním prostředí a všichni uživatelé (IT nevyjímaje) jejich použití prostě milují a s úsměvem na tváři, kávou v pravé ruce a svým 2v1 v ruce levé přichází do kanceláře. Počítač zapnou jen tím, že ho otevřou, samozřejmě nikde nepřekáží žádné kabely. Idylka! Jak je to ale doopravdy?

Na stole v kanceláři

01-ThinkPad-Hybrid-USB-C-with-USB-A-Dock 1000

Když už mluvíme o té kanceláři, jak si zde vlastně 2v1 vede? Popravdě řečeno poměrně slušně! Jak jsem zmiňoval, v dnešní době zařízení 2v1 nabízí Intel Core procesory osmé (či nadcházející deváté) generace, která přinesla opravdu zásadní výkonnostní nárůst. Díky tomu může i tak kompaktní zařízení nabídnout výkon srovnatelný s běžným notebookem bez významných omezení, takže ve finále nepoznáte, zda sedíte u 2v1, nebo u klasického notebooku. Navíc díky standardu USB-C, který je minimálně v pracovním prostředí typicky kombinovaný s vysoce univerzálním konektorem Thunderbolt, stačí vaše lehké, tenké a stylové 2v1 připojit k Thunderbolt dokovací stanici, zařízení se rázem nabije, rozšíří své porty třeba o drátovou firemní síť a nativně se připojí k externímu monitoru skrze DisplayPort. Jednoduše řečeno: jedním konektorem své 2v1 zadokujete jako klasický business notebook a v kanceláři pracujete s klávesnicí, myší, velkým monitorem a drátovou sítí. A pokud máte práci, na kterou vám stačí klasický notebook (což je případ 90 % uživatelů), nemáte šanci poznat rozdíl.

Putujeme po firmě a zasedačkách

Potřebujete jít na meeting do zasedačky nebo za kolegy do jiné kanceláře? Odpojíte jeden kabel a jdete… tedy vlastně pouze za předpokladu, že máte 2v1 zavřené. V opačném případě musíte přiklopit displej na klávesnici, sklopit stojánek a až pak teprve můžete vyrazit. Po příchodu musíte zařízení „otevřít“, odklopit stojánek, přihlásit se a pokračovat zase až po tom. A to je přesně to, co mě na 2v1 s prominutím vytáčí. Zatímco notebook popadnu (samozřejmě za roh základny) a jdu – nemusím ho zavírat, když jdu jen o tři kanceláře dál, nemusím ho uspávat a pak probouzet a čekat, než se zase připojí k síti, během čehož ztrácím zbytečný čas, kdy už jsem se mohl připojit k online meetingu nebo kolegům rychle ukázat, co jsem jim ukázat chtěl, bez oné sborky a rozborky.

Lenovo-ThinkPad-X1-Tablet-Gen.-2

V zasedačce zase přichází na řadu šerm s redukcemi a adaptéry. Nebudu to tu hloupě dramatizovat a vytvářet zbytečnou senzaci, které, myslím, tento blog ani není hodný; navíc doufám, že už dnes v roce 2019 všichni pochopili, že už ani v notebooku VGA, RS-232 či paralelní port nenajdeme. Nicméně je třeba pamatovat na to, že s 2v1 v drtivé většině případů redukci potřebovat budete – obvykle USB-C na HDMI, což není problém, není drahá (a pokrokovější organizace je již v zasedačkách mají). Druhým ústupkem je polohovatelnost. Zatímco notebook si prostě jen nastavíte, jak potřebujete pouhým zatažením či zatlačením na víko displeje, s 2v1 to tak snadné není – když zatlačíte na displej zde, z idylky vás probudí zvuk škrábání výklopného podstavce o desku stolu. Jistější je sklon upravit rukama (obejmete tablet oběma rukama v dolní polovině, mírně jej nadzvednete a horní hranou prstů upravíte sklon výklopného stojánku).

Miix630 3

Co se mi naopak líbí, je flexibilita a lehkost, s jakou můžete kolegům něco prezentovat či jednoduše řečeno ukázat. Tady si můžete počínat rychle – odtrhnete tablet od klávesnice, vezmete ho do druhé kanceláře, postavíte na stůl (nebo ho jen držíte v ruce) a ukazujete. Teď si jistě říkáte: „A to jako s notebookem nemůžu někomu něco ukázat na displeji?!“ a máte samozřejmě pravdu, to samé jsem si říkal i já předtím, než jsem začal 2v1 denně používat, ale ten pocit a celá lehkost toho „rituálu“ je to, co vytváří ten rozdíl. S 2v1 je to o poznání rychlejší, pohodlnější a tak nějak přirozenější.

Práce ve stoje

Doteď jste si mohli říkat, že vše výše uvedené zvládnete i s notebookem, tak proč 2v1? Pokud pro vás není extrémně rozhodující faktor váha a rozměry, kde samozřejmě 2v1 vede téměř na celé čáře (ale o tom jsme si nepřímo povídali v dílu o cestování), asi nemá smysl přecházet na 2v1. Existují ale zaměstnání, kde je 2v1 takřka nutností. A ano, do jisté míry se jedná o stejné profily, které jsem zmiňoval u starých dobrých konvertibilních pracovních tabletů – jsou to zaměstnání v pohybu, ve stoje. Jednoduše bych řekl, že 2v1 se hodí těm, kteří relativně více času tráví v pohybu, ve stoje než na jednom místě, protože právě ve stoje je klasický notebook – byť sebelehčí a sebeskladnější – koulí u nohy a žádnou z jeho výhod nevyužijete. Naopak tablet (resp. 2v1) přijde okamžitě vhod – bez problému jej ovládáte ve stoje dotykovým displejem a/nebo perem. Není problém perem kreslit, zapisovat poznámky, anotovat fotky…

1483456613655

Představte si, že vyrazíte monitorovat výrobní linku. Zapisovat výrobní časy, dokumentovat problémy, odhalovat nesoulad s dokumentací, dělat poznámky. S notebookem spláčete nad výdělkem – na to můžete zrovna zapomenout, ušetříte si čas a veřejnou potupu. S 2v1 zaznamenáte vše ve stoje perem, pořídíte nějaké fotky, možná videa, do fotek uděláte poznámky, s využitím Windows Ink dokonce i drobné výkresy. Až skončíte, vezmete 2v1 na stůl, v ideálním případě ho připojíte k monitoru, klávesnici a myši (ale ne nutně) a poznámky utřídíte, doplníte – tentokrát již na klávesnici – a jste hotovi.

Toto samozřejmě lze i s moderním konvertiblem, jako jsou notebooky Yoga, nicméně takové zařízení bude vždy těžší, větší, tedy ve stoje dramaticky méně pohodlné. Otázkou pak je, co preferujete.

Poznámka: Omlouvám se za ty marketingové obrázky, nicméně bohužel vlastní takové nemám.