Vibe Shot: tak si Lenovo představuje dual SIM „fotomobil“ (aktualizováno)

29. 3. 2016 | 2

S dual SIM „fotomobilem“ od Lenova jsem strávil více než dva týdny a používal jej jako svůj jediný pracovní i osobní telefon. Osvědčil se?

Aktualizace 31. 3. 2016: Omlouváme se za chybu v původní verzi článku, kde jsme tvrdili, že telefon nenabízí tvrzené sklo na displeji a ni zádech. Tato informace je nyní opravena a uvedena na pravou míru.

Svůj osobní telefon jsem bohužel musel předat na reklamaci (podruhé, protože napoprvé některé servisy prostě zákazníka uspokojit neumí – když řeknete „vadný mikrofon“, vymění samozřejmě reproduktor – inu, membrána jako membrána, ne?), takže mi bylo jasné, že to bude vyžadovat trochu trpělivosti a já se připravoval na zhruba dva týdny bez něj. Napadlo mě proto, že je to skvělá příležitost dát opět po delší době šanci Androidu, tentokrát dokonce v dual SIM verzi a budu mít jak osobní, tak pracovní číslo v jednom zařízení. Ano, znáte mě, nejsem přítel Androidu, nicméně umím být férový (nebo to o sobě aspoň rád říkám…), ale výzvy jsou od toho, aby se podstupovali. Čili – jdeme na to!

Tip: Klasickou recenzi Lenovo Vibe Shot od Pavla Červenky si můžete přečíst zde.

Technické specifikace

  • Displej: 5″ Full HD (1 080 x 1 920 bodů) IPS, >400 ppi, Gorilla Glass 3
  • CPU: Qualcomm Snapdragon 615, 1,7 GHz, 8 jader, 64bitový, 28 nm (čipová sada MSM8939)
  • GPU: Adreno 405
  • RAM: 3 GB LPDDR3
  • Úložiště: 32 GB + volitelně až 128GB microSD karta
  • Fotoaparáty: 16MPx zadní s AF, BSI senzor, tříbarevný blesk, IČ senzor / 8MPx přední pro selfie
  • Baterie: 3 000 mAh, uživatelsky nevyměnitelná
  • SIM: Dual Micro SIM, podpora LTE
  • OS: Android 5.1

Při pohledu na specifikace Vibe Shot, dostupnost aktualizace na Android 5 Lollipop a elegantní bílé provedení je jasné, že jsem si už od začátku prostě nemohl stěžovat. Co si ale budeme povídat, vyšší model jsem si vybral záměrně – chtěl jsem vidět, jaký (další) kus cesty se svými telefony Lenovo ušlo, kam směřují a jak vypadá současná inkarnace Vibe UI.

Vzhled a provedení

Už v Barceloně v březnu 2015 mě Vibe Shot jednoznačně zaujal, a to hned z několika důvodů. Jednak se jednalo o pokračovatele rodu Vibe po vzoru X2, který mě svým designem mile překvapil, jednak se už na pohled jednalo o dospělý telefon a jednak nabízel vše, co od solidního telefonu očekával, a to včetně designu. Hliníkový rám těla dodává přístroji tuhost, přesto je zařízení příjemně (možná až moc) lehké. Potěší (zvlášť u „fotomobilu“) očko na poutko, v balení jsem ho ale nenašel…

Záda přístroje jsou vyvedená v kontrastu lesklé a matné plochy, což má sice hodně daleko od praktičnosti, ale dobře to vypadá a navíc k telefonu dostanete již v balení průhledný ochranný kryt na míru, který – pravda – sice jistý kus elegance telefonu bere (a navíc se jeho hrany trochu zarývají do prstů), barvy, vzhled telefonu i ovládací prvky však zachová a účelně jej ochrání. Ani nemluvě o tom, že má matný rub, takže jeho použitím eliminujete neduhy lesklých zad. Ovšem ne neochotně se škrábe. Dle oficiální specifikace jsou záda přístroje z tvrzeného skla Gorilla Glass 3, takže by mělo být možné používat telefon bez větších obav ze škrábanců i bez tohoto krytu, jen se bude lesknout a upatlávat.

Lícní strana není zajímavá – na vyvýšeném černém lemu se tu skví lesklá černá plocha zakrývající 5″ displej, jeho senzorová tlačítka a zahrnuje v sobě (ač odděleně) i sluchátko, vedle nějž se ukrývá také přední kamera, senzor osvětlení, přiblížení a také indikační dioda. Senzorová tlačítka nejsou bez podsvícení v podstatě vůbec vidět. Displej je chráněný tvrzeným sklem Gorilla Glass 3 podobně jako záda, přesto v balení najdeme krycí fólii. Vyzkoušel jsem ji, ale už po několika dnech se na ní objevily stopy škrábanců (a to se k telefonům chovám víc než hezky), čili doporučím fólii buď vůbec nepoužívat, nebo koupit nějakou kvalitnější fólií třetí strany. Je velmi dobře, že Lenovo použilo na překrytí displeje tvrzené sklo, telefon (nejen) v této cenové kategorii bych si bez něj nekoupil.

Displej a zvuk

Ačkoliv mé preference míří k AMOLED displejům (i s jejich potenciálními problémy a neduhy), technologie IPS (zvláště v kvalitním provedení) je s přehledem dožene a v mnoha ohledech i předčí. Vibe Shot tak se svým 5″ IPS displejem s rozlišením Full HD (1 080 x 1 920 bodů) rozhodně ostudu nedělá. Jemnost bodů nad 400 pixelů na palec je úctyhodná (víc už je upřímně řečeno nad mou rozlišovací schopnost) a oproti AMOLEDu se stejnou jemností působí obraz ostřeji. Pozorovací úhly, kontrast i sytost barev tohoto displeje jsou příjemné, i podání obrazu na slunci funguje dobře, jen by mohlo být jeho silné podsvícení rovnoměrnější. Telefon nabízí funkci probuzení dvojitým poklepáním na displej, na kterou jsem zvyklý z osobního telefonu a zde funguje dobře. Co se však Lenovo dodnes nenaučilo, je automatická regulace jasu senzorem okolního osvětlení, která je stále tak trochu mimo, ačkoliv násobně lepší než dříve. Přesto jsem však měl neustále pocit, že je displej tmavší, než bych si představoval, případně pozdě reagoval na změny osvětlení. Každý má však jiné preference. Ačkoliv to rozhodně nehodnotím jako problém, jiné mobily mi vycházely vstříc lépe.

Na zvukový projev telefonu si stěžovat rozhodně nemohu. Ačkoliv zde oproti jiným modelům Lenovo překvapivě nenajdeme rozšíření Dolby v žádné podobě, zvuk ve sluchátkách je dostatečně kvalitní, ale hlavně mě těší řešení vestavěného reproduktoru pro přehrávání zvuku či vyzvánění – ten je jednak ideálně umístěný na spodní hraně přístroje, takže jej za běžných okolností nemáte šanci udusit, navíc má silný a až překvapivě prokreslený projev. Celkem rád jsem této vlastnosti využil i během navigování v autě.

Telefonování a dual SIM

Ačkoliv pochází slovo telefon od slova telefonovat, má dnes tato činnost v paletě možných použití mobilů výrazně menšinové zastoupení. Nicméně Vibe Shot je, darmo, mobilní telefon, takže je záhodno jeho telefonické schopnosti zhodnotit. A tady to bude celkem rychlé a i poměrně snadné – v souvislosti s telefonováním nebo příjmem signálu jsem nenarazil na žádný problém. Druhou stranu jsem slyšel dobře (ačkoliv vyšší hlasitost sluchátka nebo výraznější reakce na okolní hluk by nebyly špatným bonusem) jen možná s větším „digitálním zkreslením“, než bych si představoval. Protější strana si na žádné problémy nestěžovala. Za zmínku však asi stojí, že z podstaty funkce dual SIM má telefon tendenci k nižší síle signálu než jeho klasičtí, „jednoSIMkoví“ kolegové. I tak si ale stojím za tím, že s příjmem nebyl problém.

Telefon nabízí v souvislosti s telefonní částí pár příjemných – ač dnes celkem standardních – funkcí, které sází na různé senzory (jasu, přiblížení, gyroskop apod.) a ve výsledku je možné např. automaticky přijmout hovor přiložením k uchu, ztlumit zvuk překlopením displeje, automaticky aktivovat hlasité telefonování položením na stůl, zvýšení hlasitosti či blokaci displeje v kapse nebo snížení hlasitosti vyzvánění, když telefon lovíte z útrob kabelky. Implementace těchto funkcí od Lenova není zcela přesvědčivá a někdy se až míjí účinkem – třeba detekce kapsy funguje dobře, zato takové automatické přijímání hovorů zvednutím k uchu zapínat nedoporučuji (snímání senzory je až moc citlivé a hovor je přijat i ve chvílích, kdy jsem se chtěl jen podívat, kdo mi volá).

Dual SIM

S čím jsem však dodnes žádnou osobní zkušenost neměl, je dual SIM telefon. Samozřejmě jsem něco zaslechl, něco četl, ale nikdy doopravdy naplno netestoval. Okamžitě jsem však této možnosti využil a sloučil si tak do jednoho zařízení soukromé i pracovní telefonní číslo a vydal se tak na „svouSIMkovu“ pouť. A hned na úvod musím říct, že telefon odváděl bezproblémovou práci.

Jak samotný Android, tak i větší či menší úpravy rozhraní a aplikací od Lenova jsou na dual SIM provoz připravené víc než dobře a v podstatě nenarazíte na situaci, kde by nastávaly nějaké větší problémy. Co mě potěšilo hned z kraje, byl fakt, že si jednotlivé SIM můžete nazvat a definovat jim telefonní číslo. Namísto SIM 1 a SIM 2 tak můžete jednu nazvat „osobní“ a druhou „pracovní“ (nebo T-Mobile a Vodafone či jakkoliv jinak). Zde bych šel klidně trošku dál a umožnil uživateli zvolit barvu pro každou ze SIM, která by pak i identifikovala zprávy, volání apod., ale to už je spíš jen rozmar. Zároveň v nastavovací fázi si můžete určit, která SIM bude datová – ačkoliv oba sloty SIM podporují plnou škálu datových funkcí (od GPRS až po LTE), aktivní mohou být jen na jedné z nich. Toto nastavení navíc nelze nijak rychle nebo snadno změnit – neexistuje například rychlý přepínač v oznamovací liště (jako třeba pro Wi-Fi), musíte tedy do nastavení a přepnutí nějakou chvilku trvá. Nicméně asi to není zrovna činnost, kterou byste dělali každou chvíli a z principu pro telefon či systém není zrovna snadná, takže se to dá pochopit.

Ocenil bych také, kdyby šlo jednotlivé SIM rychle vypínat a zapínat (zase třeba skrze možnosti po roztažení oznamovací lišty) – znáte to, když přijdete domů z práce, netoužíte přijímat firemní hovory. Ano, jsou i společnosti, které mají disciplínu s tímto související zavedenou správně (jinými slovy vás večer nikdo neotravuje) a jsou i uživatelé, kteří z principu musí být dostupní stále. Ale nejste-li zrovna klíčový chirurg na pohotovosti, nebo máte klienty, kteří z nějakého záhadného důvodu předpokládají, že nemáte soukromý život, taková funkce by se hodila. Není tu – musíte do nastavení a tímto způsobem jednotlivé SIM vypínat. Bohužel se však občas stane, že se nepřepne datová SIM a/nebo začnou data zlobit.

Co mi však nepřišlo vhodné, je výchozí nastavení SIM pro hovory a SMS – ve stejné sekci nastavení máte vedle určení datové SIM také možnost určit, která SIM se použije pro odchozí hovory a která pro odesílání SMS. Z mně nepochopitelného důvodu je výchozí hodnota SIM 1, takže pokud toto nastavení předem důkladně neprojdete, budete stále vesele volat nebo „esemeskovat“ z jedné jediné SIM. Samozřejmě zde existuje možnost, aby se vás telefon pokaždé dotázal, kterou SIM chcete pro hovor či SMS použít (případně máte samostatné tlačítko pro volání či odeslání SMS pro každou ze SIM), ale tato není vybraná jako výchozí, což nechápu.

To mně přivádí k další věci, se kterou jsem nebyl zcela spokojený – indikace, ze které SIM se uskutečnil hovor, přišla SMS nebo hovor právě přichází. V rámci systému (zmeškané události či SMS) je to signalizováno maličkou ikonkou SIM s číslem 1 či 2. Ikonka je tak malá a nevýrazná, že jsem si jí nejprve ani nevšiml. No a příchozí hovor indikuje SIM textem (jejím názvem), ale opět malým a nevýrazným písmem. Zato na zamykací obrazovce je název operátora (případně text o tom, že jste nevložili jednu či obě SIM) velký víc než dost. Co mě ale těší, že už Android po každém startu telefonu neotravuje hláškou, že nemáte vloženou jednu ze SIM (např. pokud telefon prostě jako dual SIM nepoužíváte či dočasně nepoužíváte).

Připojení, data, GPS

Ohledně mobilního datového připojení se rozepisovat neumím – prostě jsem s ním neměl problém. Fungoval jak 3G příjem, tak LTE, rychlost byla zcela v pořádku. Z bezdrátových technologií Vibe Shot nabízí Bluetooth a Wi-Fi. Trochu mě překvapilo – opět vzhledem k cenovce a roku, ve kterém žijeme – že telefon nabízí pouze 2,4GHz frekvenci Wi-Fi, čili 5GHz pásmo je zde zapovězeno. Telefon si však příliš nerozuměl s handsfree v mém autě (nebo spíš naopak – auto si nerozumělo s telefonem) – jednak nefungovalo správně hlasové vytáčení, ale hlavně nebylo možné autem spustit hovor, bylo nutné tak učinit z telefonu. Osobně si myslím, že je problém s dual SIM, se kterým automobil nepočítá a neumí SIM vybrat. Kdybych nastavil výchozí SIM pro volání, je dost možné, že by se problém odstranil. Pokud vás to zajímá, jako většina telefonů ani Vibe Shot nepodporuje režim vzdálené SIM Bluetooth tzv. rSAP.

S takovou GPS jsem však žádné problémy neměl – pohodlně jsem si odnavigoval pomocí HERE map z Plzně do Strakonic a zpět bez zaváhání.

Operační systém a nadstavba, chyby

Jelikož jsem testoval Vibe Shot až nyní, už pro něj byla dostupná aktualizace na Android Lollipop, takže jsem telefon mohl používat s nejnovější verzí systému 5.1. Po vzoru jiných výrobců je Android Lollipop subjektivně i v podání Lenova čistší než dřívější systémy. Ano, stále Lenovo používá své vlastní upravené aplikace, jako jsou zprávy SMS, aplikace pro správu obrázků a fotek (s odporným barevným schématem) a podobně, jinak ale člověka úpravy od Lenova (pod jednotným názvem nadstavby Vibe UI) do obličeje nijak nepraští a já osobně – coby nevelký znalec Androidu – jsem skoro žádné nezaregistroval. Najdeme tu však spoustu drobných vylepšení především v nastavení, která stojí za to – ať už se bavíme o pokročilém správci napájení i s plánovačem, probuzení zařízení poklepáním na displej, super citlivý dotyk, ochranu zraku v noci nebo „široký dotyk“ (plovoucí mini nabídka).

Jenže pak se dostaneme k úvodní obrazovce (launcheru), za kterou si Lenovo tvrdošíjně stojí. Je pravda, že za těch pár let ji Lenovo v rámci daných mantinelů a jasně daného směru už poměrně dost vypiplalo a oproti raným evolucím je v současné podobě schopnou a funkční domovskou obrazovkou – je jednoduchá, vypadá dobře, funguje, člověk na ní nenajde žádné významné nelogičnosti. Jenže je tu stále jedna věc, která je považovaná za vlastnost, na kterou si nikdy nezvyknu, a proto vždy musí Lenovo launcher okamžitě pryč – nenabízí oddělenou sekci či nabídku aplikací. Převedeno do reality to znamená, že máte všechny aplikace na ploše (plochách) a můžete je tak maximálně přesouvat či shlukovat do složek. To mi krajně nevyhovuje, takže jsem se – jako obvykle – vrátil ke Google Launcheru.

O Androidu jako takovém se rozepisovat nebudu, na ten jsem si svůj názor vybudoval, vyjádřil a žádné Android zařízení (byť sebelepší) mě zatím nepřesvědčilo o tom, že bych tento systém chtěl dobrovolně používat.

Jelikož jsem telefon opravdu využíval naplno a zapřáhl ho do plnohodnotného dual SIM provozu včetně širokého mixu osobních (sociální sítě, rychlé zprávy a komunikace, navigace) a pracovních záležitostí (Exchange – maily, úkoly, kalendář, kontakty, Skype/Lync, hovory), našel jsem pár, o to nepříjemnějších softwarových chyb, nad kterými se asi Lenovo mělo více zamyslet. Inu…

  • Zásadním problémem je, že pokud zašifrujete telefon (např. proto, že to vaše organizace vyžaduje v rámci doménových politik na Exchange), což proběhne až překvapivě rychle, začne se chovat velmi zvláštně, hlavně v podstatě nebude možné uskutečňovat telefonní hovory (odchozí nebudou fungovat a telefonní aplikace bude zamrzat a příchozí nepůjdou zvednout), následně ani nebude možné přepínat aktivní SIM, protože s každým přepnutím telefon v podstatě zamrzne. Ve finále bude telefonní část v podstatě nefunkční, což vás rozmrzí o to víc, pokud si to uvědomíte až třeba po půl dni. Volající, zvláště pokud jsou to nadřízení nebo projektoví kolegové, pro to velké pochopení mít nebudou. (Jen pro informaci, šifrování jsem vyzkoušel třikrát, abych si byl jistý, že je to tím.) Řešení? Např. aplikace Nine, která umí skvěle pracovat s Exchange a nevyžaduje šifrování celého zařízení, ale pouze dat v samotné aplikaci.
  • Několikrát se mi stalo, že jsem se naivně spolehl na funkci, kdy budík funguje, i když je telefon vypnutý, jenže on – zloduch – po probuzení telefonu nezazvonil. Ještě že vstávám s manželkou…
  • Podobný problém s budíkem jsem měl i při plánovaném přepnutí z režimu maximální úspory. Obdobná situace jako v předchozím bodu.

Fotoaparát

Vibe Shot se prezentuje jako fotomobil. V rámci Lenova ano, pokud se však podíváme mimo svět Lenovo telefonů, o fotografickou hvězdu se nejedná, spíš o lepší nadprůměr, na vlajkové lodě určitě sahat nemůže. Nicméně, abychom byli féroví, jejich cenovka je obvykle o polovinu či dokonce celých 100 % vyšší než v případě Vibe Shot, takže se tento fakt dá víc než snadno odpustit. Navíc mě fotografie pořizované pomocí Vibe Shot mile překvapily svými neutrálně laděnými barvami (žádné přesycování nebo zvyšování kontrastu, jak je dnes u fotoaplikací zvykem) a víc než dostatečnou světlostí.

Pojďme ale k hodnocení. Nebudu zabíhat moc do detailu, nejsem žádný fotograf, jsem rád, když za mě telefon tuhle práci udělá v maximální míře sám. Pojďme se ale soustředit na hlavní taháky, které na nás Lenovo v souvislosti s fotoaparátem ve Vibe Shot nachystalo:

  • Hlavní fotoaparát na zadní straně je umístěn v horním rohu. V určitých případech to není nejvhodnější umístění, protože jej někdy snadno zakryjeme prstem. Samotný snímač má 16 MPx, což je slušná hodnota i ve vyšším spektru nabídky na trhu. Navíc se jedná o BSI snímač, takže oproti fotoaparátům, které byly běžné v telefonech před 2-3 lety (protože u „lepších“ telefonů je BSI snímač už dávno standardem), má tento mnohem lepší citlivost na světlo, takže dokáže fotit i za horšího osvětlení a celkově produkuje mnohem světlejší a bohatší fotky.
  • Fotoaparát je vybaven infračerveným (IR) ostřením, takže by měl být schopen ostřit rychle i za horšího osvětlení. S rychlostí ostření jsem byl spokojený, nemůžu však říct, že by nadstandardně vyčnívala – prostě vše v pořádku, ale zázraky nečekejte. Přišlo mi ale, že je Vibe Shot schopen ostřit přesněji i při nízkém kontrastu scény, což ani zdaleka není samozřejmostí.
  • Rychlé spuštění fotoaparátu, které Lenovo proklamuje, se ovšem nějak nedostavovalo. Nezřídka jsem musel na start fotoaplikace několik vteřin čekat, což nepotěší, pokud chcete rychle něco zaznamenat. Existuje zde však funkce rychlé fotky i se spícím telefonem, pokud dvakrát rychle stisknete klávesu hlasitosti.
  • Blesk Vibe Shot má tři diody a je tříbarevný. Pokud výše uvedené body zněly ohromně, ale v realitě neměly velký dopad, tříbarevný blesk je možná vlastnost, která snadno zanikla, ale má velký význam. Proč? Já osobně třeba nerad fotím s bleskem, protože při focení s ním jsou výsledné obrázky příliš kontrastní (s tím nic moc nenaděláte…), ale hlavně barvy utečou do studena. S tříbarevným bleskem si fotky zachovají přirozené barvy a najednou focení s ním dává o mnoho větší smysl a není třeba se mu tolik vyhýbat.
  • Na rozdíl od většiny mobilů nabízí Vibe Shot v rámci svého zaměření na focení fyzickou spoušť fotoaparátu, tedy klasické dvoustupňové tlačítko (namáčknout, zaostřit a domáčknout). Zároveň u něj najdeme i přepínač režimů fotoaparátu resp. fotoaplikace – je zde režim „Auto“, který sám volí nastavení parametrů scény, a režim „Pro“, ve kterém je možné si s nastavením pohrát.
  • Samotná fotoaplikace silně převyšuje, na co jsme u běžných telefonů zvyklí, ale opět se drží spíše standardu fotoaplikací telefonů vyšší třídy. Kromě běžných nastavení (rozlišení, kvalita, zobrazení mřížky apod.) nám v režimu Pro dává možnost nastavovat jednotlivé možnosti a parametry focení, jako je ISO (do 1 600), ostření, vyvážení bílé či rychlost závěrky.

Když se na to ale podívám z jiné strany, telefon nabízí fotoaparát kvalit vyšších tříd v ceně podstatně nižší, což je v tomto případě, myslím, poměrně důležitá devíza.

Výkon a výdrž na baterii

Na závěr se budu věnovat výkonu a baterii. Výkon se mi těžko hodnotí, protože nejsem hráč mobilních her, zde opět raději odkážu na recenzi Pavla Červenky, kde najdete i syntetické testy ze standardních aplikací. K výkonu však mohu říci jen toliko, že jsem nezaznamenal žádné zaváhání v podobě citelného zpomalení nebo úplného „zadýchání“ hardware – systém i s mnoha aplikacemi běžel bezproblémově a plynule.

Zajímavější pro mě však byla zkušenost s výdrží baterie, která mě překvapila, ale ne zrovna v dobrém. Vibe Shot nabízí cca 3 000mAh baterii, od které jsem očekával slušný výkon. To se ale úplně nekonalo – telefon kvůli poměrně výkonnému hardwaru, jasnému displeji a dvěma SIM stěží zvládne jeden celý náročnější den. Za běžného, trochu lehčího dne si po příchodu z práce už s 25 % baterie skoro říká o dobití. Když jsem ho moc nešetřil, bylo třeba dobíjet i dvakrát denně. Dodám jen, že bezdrátové nabíjení nenabízí, takže je klasicky k dispozici microUSB nabíječka.

Odpovědět naMartin Bodlák Zrušit odpověď

comment-avatar

Informace: Žádné osobní údaje nejsou povinné! Povinný je pouze text komentáře.


Související příspěvky