Historie rodiny notebooků IBM/Lenovo ThinkPad: 2000-2005

Třetí článek našeho putování s ThinkPady jsem se rozhodl zasvětit době, v níž vznikly podle mého ty nejkultovnější modely všech dob. Setkal se s nimi téměř každý: od studentů přes zaměstnance ve větších firmách, vědci i IT specialisté. ThinkPady z tohoto období jsou podle mě právě ty, které se většině z nás vybaví pod slovy „stará hranatá IBMka“.

Společně s novým tisíciletím se na trhu postupně objevovala zařízení, která se dostala do paměti jako to nejlepší, co se pod značkou ThinkPad kdy objevilo. Zařízení z tohoto období jsou dodnes oceňovaná pro své bytelné zpracování, maximálně funkční design a vysokou spolehlivost (až na výjimky). Pokračující miniaturizace technologií a obecné zvětšování úhlopříček displejů umožnilo, že jeden laptop mohl spojit více komponent, než kdy dříve. Ustáluje se označení (ThinkPad T, X), které přetrvalo dodnes. Prakticky vzato by se dalo klidně říct, že pokud před vámi někdo vzpomínat na „staré dobré „IBM“, s 90% pravděpodobností má na mysli právě notebook z tohoto období.

S rokem 2000 se rodina ThinkPad posunula dále. Prvními zástupci nové éry jsou ThinkPady T20 a X20. Řada se okamžitě stala synonymem pro značku ThinkPad jako takovou a v povědomí tak nahradila původní řadu 700. Svou koncepcí totiž zapadá někam do „zlatého středu“ mezi malé laptopy a obrovské, těžké pracovní stanice. IBM ThinkPad T20 se vyznačoval nebývale robustní konstrukcí a moderními komponenty (Pentium III, maximálně 512 MB RAM a použitím nové šachty UltraBay 2000). IBM jej prezentovala jako vysoce odolný notebook, který zvládne jakoukoliv práci. Již v té době se také začalo rozlišovat mezi standardními modely a dražšími modely s přídomkem „p“. Toto označení znamenalo především přítomnost kvalitnějšího displeje, často plně srovnatelného s dnešními IPS displeji (někdy dokonce ještě lepšího).

Menší model X20 byl určený především zákazníkům, kteří trávili hodně času na cestách. Nabízel sice méně výkonné komponenty, ty ale zároveň v provozu spotřebovaly menší množství energie, zabraly v notebooku méně místa a netvořily tolik tepla. K dispozici byly konfigurace s procesory Intel Mobile Celeron (500 MHz) Mobile Pentium III (600 MHz), až 320 MB RAM PC-100 a grafickým čipem ATi Rage Mobility M se 4 MB vlastní paměti. Notebook útočil kromě svých rozměrů také nízkou hmotností (1,43 kg) a vysokou výdrží na baterii (až 4 hodiny). Nedodával se ještě se síťovou kartou wi-fi, tu ale bylo možné dokoupit jako příslušenství do jedné z rozšiřujících šachet (CardBus, MiniPCI). Zajímavostí byla technologie IBM ThinkPad UltraPort. Šlo o konektor v horní straně víka nad displejem. Do něj bylo možné připojit některý z dostupných druhů příslušenství (např. webkameru). Ačkoliv byl konektor svým tvarem shodný s běžným USB 1.1, vnitřní uspořádání jednotlivých pinů bylo proprietární. UltraPort tedy dovedl pracovat pouze s originálním příslušenstvím. Snad i proto se nedočkal valného rozšíření.

Na trhu se objevily také modely řady A, které představovaly spíše univerzálnější modely pokrývající co nejširší spektrum zákazníků. Vyráběly se v několika velikostech a slušné paletě konfigurací, ovšem na úkor nižší mechanické odolnosti. První vlaštovkou se stal IBM ThinkPad A20m. K dispozici byl s displeji o úhlopříčce 12,1“, 14,1“ a 15“ (rozlišení 800×600 či 1024×768). Poháněl jej opět procesor Intel Mobile Centrino a Mobile Pentium III ve variantách taktovaných mezi 500 až 700 MHz, až 128 MB RAM či až 12 GB HDD. Notebook měl integrovanou a nevýměnnou floppy mechaniku, zároveň byl ale vybaven modulární šachtou UltraBay 2000, takže jej bylo možné osadit ještě CD nebo DVD mechanikou.

Vybavenější IBM ThinkPad A20p šel ještě dál. Jak je zmíněno výše, díky přídomku „p“ byl vybaven lepším displejem. Už v roce 2000 tak bylo možné zakoupit 15“ notebook s obrazovkou o rozlišení 1400×1050.

V této době se na tělech notebooků ThinkPad začalo objevovat známé tlačítko „Access IBM“. Někteří si jej pamatují v černé, jiní v modré barvě. Tlačítko samotné bylo zkratkou k balíku dodatečných aplikací, doplňujících tehdy ještě neexistující (nebo špatně provedené) funkce systému Windows. ThinkPad tak přinášel nesporné výhody i z hlediska softwaru: nabídl totiž uživatelům programy suplující chybějící části operačního systému. Modrým tlačítkem jste se tak snadno dostali k přívětivému průvodci připojením externího displeje (Presentation Director), průvodci připojením k bezdrátovým sítím (Access Connections), průvodci obnovením počítače (Rescue and Recovery), mangementem napájení (Power Manager s jeho legendární zelenou ikonkou baterie na liště Start) či správci hesel (Password Manager). Po akvizici firmou Lenovo bylo celé řešení přejmenováno na ThinkVantage Technologies. S postupným vývojem operačního systému Windows ale aplikace ThinkVantage Technologies začaly ztrácet smysl. V současnosti je jejich další vývoj ukončen.

Následující rok 2001 pokračoval v rámci rozšiřování a standardizaci výbavy. Konkurenční notebooky již dávno nebyly pouze nedokonalá zařízení, naopak, IBM začínalo cítit čím dál větší konkurenci. Všechny ThinkPady z roku 2001 už byly vybaveny lampičkou ThinkLight, masivního rozšíření se poprvé dostalo také šachtě UltraBay a vůbec poprvé došlo k masivnímu nasazení modulů Wi-Fi a Bluetooth. Svou premiéru si odbyl také IBM Embdeed Security Subsystem, který ve spolupráci s TPM čipem na základní desce umožňoval šifrování harddisku, citlivých uložených hesel atd. Takové řešení výrazně zvýšilo úroveň zabezpečení, čehož dodnes hojně využívají zejména velké společnosti.

Toho roku se však neobjevily pouze inovované modely z řad A, T či X. Na trhu se v omezené míře objevila i velmi originální zařízení, která se jejich majitelům vryla navěky do paměti. Prvním z nich je unikátní koncept IBM TransNote, vzdáleně navazující na „tablet PC“ z ThinkPad 700T z roku 1992. IBM se pokusilo spojit notebook s běžným poznámkovým blokem. Vzniklo tak velmi netradiční zařízení. Jeho levá strana byla jako víceméně běžný notebook, pouze transformovaná do trochu netradičního rozložení. Na pravé straně se nacházel velký digitizér, na který bylo možné položit normální kancelářský papír a psát inkoustem pomocí speciálního stylusu. Digitizér pod ním pak zápisky převáděl do digitální podoby.

Dalším originálním zařízením byl IBM ThinkPad S30. Že jste o něm nejspíše nikdy neslyšeli není úplně s podivem, jelikož byl určený pouze pro prodej ve východní Asii. Ačkoliv byl technologicky srovnatelný s ThinkPadem X20, komponenty nabízel v ještě menším těle a byl zároveň posledním ThinkPadem s úhlopříčkou displeje 10,4“. Nejzajímavější je na něm však jeho vzhled: vzdáleně navazoval na koncept ThinkPadu 701C „Butterfly“, i zde chtělo IBM nabídnout uživatelům plnohodnotnou klávesnici. Jeho design s klávesnicí vystouplou do stran budí rozličné emoce, nelze mu však upřít praktičnost. Jako jeden z mála ThinkPadů (té doby) se také odchýlil od tradice: typicky pogumované víko vyměnil za lesklé „Mirage black“, připomínající černý klavír. Poháněl jej 600MHz ULV procesor Intel Mobile Pentium III, se kterým se počítač dostával až k 6,5 hodinám výdrže. Ve své době tak šlo o jeden s nejúspornějších notebooků na trhu.

Svou premiéru si odbyla také řada R-series s modelem R30. Tvořila cenově dostupnější alternativu k dražší T-series. Byly u ní použity o něco méně kvalitní materiály a slabší hardware. Je zajímavé, že lampička ThinkLight měla u R-series oranžovou barvu, údajně proto, že takové diody byly levnější.

Objevilo se také jeden skutečně originální a zkrátka geniální kousek příslušenství: UltraBay Plus Numeric Keypad. To umožnilo uživatelům dychtícím po zástupném numerickém bloku nosit jej všude sebou, stačilo jej prostě vyměnit za CD mechaniku.

Rok 2002 byl chudší z pohledu novinek jako takových, IBM víceméně „jen“ mírně inovovala použité komponenty v záplavě nových modelů z minulého roku. Dál šel nicméně ThinkPad T30, kterému jsme se na blogu již blíže věnovali. Masivnost a pevnost jeho konstrukce mě dodnes překvapuje. Pokud ho vezmete do rukou, máte okamžitě pocit, že držíte skutečnou cihlu. Zajímavý je ovšem tím, že byl k němu v některých konfiguracích již dostupný i touchpad (s oddělenými tlačítky). Tím se ThinkPad velmi přiblížil těm zákazníkům, kteří se nikdy příliš nesžili s TrackPointem.

Roku 2002 nicméně spatřilo světlo světa jedna skutečná specialita, IBM MetaPad. Ten znamenal první skutečně miniaturní kompaktní počítač na světě. Samotnou výpočetní jednotku tvořila malá krabička o rozměrech 13×7,6×2 cm, obsahující úsporný procesor Transmeta Crusoe TM-5800 (1 GHz, TDP 7 W), 128 MB RAM a 10GB harddisk. Zařízení běželo na zbrusu novém operačním systému Windows XP. Jeho síla však tkvěla jinde: samotná krabička sloužila pouze jako výpočetní modul, sama o sobě k ničemu moc nebyla. Po připojení do boxu s dotykovou obrazovkou by ale rázem vzniklo plnohodnotné PDA. Plánované byly také „nástavce“ ve tvaru běžného notebooku atd. IBM MetaPad však nikdy nepřekročil fázi konceptu. Předběhl příliš dobu, nebo by neměl šanci na úspěch? O tom dnes můžeme již jen spekulovat.

Rok 2003 sebou přinesl zrod skutečné legendy: IBM ThinkPad T41. Navazoval na model T40, představený o něco dříve, T41 se od něj ale zásadně odlišoval: jako první notebook na světě přinesl podporu aktivní ochrany pevného disku. Na základní desce notebooku byl integrovaný akcelerometr, který ve spolupráci se softwarem Active Protection System pomáhal snížit riziko poškození harddisku. Pokud laptop detekoval pohyb (např. zhoupnutí v letadle), ihned zaparkoval čtecí hlavy HDD. Tím se snížilo riziko zničení harddisku a tedy ztráty uživatelských dat. Inovací samou o sobě však byl i kompletně nový design: po masivním modelu T30 přišla T41 s tenkými a elegantními liniemi, a tím de facto odstartovala éru ztenčování ThinkPadů. Zároveň však přinesla uživatelům velmi nepěknou zkušenost v podobě konstrukční chyby, v jejímž důsledku docházelo k umírání grafické karty a tedy vyřazení notebooku z provozu. Problém se později přenesl i na odvozené ThinkPady R50. Přesto se notebook vryl mnoha uživatelům do paměti a mnozí na něj dodnes vzpomínají se slzou v oku. Prodával se za cenu kolem 80000 Kč (cena však velmi závisela na konfiguraci).

Toho roku se na trhu objevil také poměrně neznámý IBM ThinkPad G40. Ten měl uživatelům nabídnout některé přednosti ThinkPadů (zejména TrackPoint) v levnějším, tedy i cenově dostupnějším provedení. Výsledek se nicméně minul s efektem: slabé procesory (procesory Intel Mobile Celeron či Pentium 4), pouze integrovaná grafická karta a dost nepřesvědčivé zpracování v kombinaci s poměrně vysokou cenou zákazníky nepřesvědčily. Model ještě dostal svého nástupce o rok později (G41), další vývoj ale nepokračoval. Řada G nejspíše nikdy nedávala skutečný smysl a IBM se nakonec rozhodlo ji nahradit zavedenými a oblíbenými ThinkPady R-series.

Poslední dva roky našeho seriálu se víceméně nesly již jen ve znamení vylepšování starých modelů o nový hardware. V roce 2004 si IBM připsalo další prvenství, kdy s modelem Thinkpad T42 poprvé přinesl čtečku otisků prstů. Zbytek notebooku navazoval, jak jsem již zmínil, na předchozí generaci. Byla sice trochu zesílena konstrukce, problémy s grafickou kartou však přetrvávaly. Cenovka modelu IBM ThinkPad T42 začínala na 69.990 Kč.

Toho roku se objevil ještě IBM ThinkPad X40. Oproti předchozím modelům X-series se vyznačoval novým designem (inspirovaným u modelu T40) s tenkými a elegantními liniemi. Snaha o co nejnižší tloušťku si však brzy vzala svou daň, kdy byl do notebooku montován harddisk o velikosti 1,8“. To v kombinaci s tehdejším HW znamenalo, že byl notebook velice pomalý. To do značné míry deklasovalo jinak moderní zařízení: dvanáctipalcový displej s rozlišením 1024×768, procesory Pentium M, až 512 MB operační paměti, Bluetooth, wifi či sloty CardBus a SD.

Rok 2005 pak přinesl pouze aktualizaci starších modelů. Tou asi nejvýznamnější bylo uvedení modelu IBM ThinkPad T43. Ten byl vůbec poprvé dostupný s integrovanou grafickou kartou Intel, čímž byl eliminován dlouhodobý palčivý problém s životností grafik od ATI.

Prodej PC divize společnosti Lenovo

Společnosti IBM se dlouhodobě nedařilo vzdorovat proti silné konkurenci na trhu osobních počítačů. Padlo tak rozhodnutí ztrátovou divizi počítačů prodat a ponechat si pouze její serverovou část. Dlouho nebylo jisté, s kým bude obchod uzavřen, nakonec však došlo k prodeji čínské společnosti Lenovo. Prodány byly tedy značky ThinkPad (laptopy), ThinkVision (monitory), ThinkStation (desktopy). Společnosti IBM se prodejem otevřely dveře na mladý čínský trh, kde firma nabízela softwarové služby a servery. Akvizice byla dokončena v roce 2005 a Lenovo za ni zaplatilo 1,75 miliardy dolarů.

Tím se však již pomalu přesouváme do roku 2006, kdy byly na trh uvedeny první notebooky pod značkou Lenovo ThinkPad… O tom ale už zase někdy příště.