Yoga 9 14 02

Lenovo Yoga 9 14ITL5: elegantní konvertibl z kůže a skla! (recenze)

9. 8. 2021 | 1

Před prázdninami jsem dostal možnost otestovat dva kousky patřící k zařízením zaměřeným více na mobilitu, jedním je čtrnáctipalcová Lenovo Yoga 9 14ITL5 a druhým, na které se podíváme v dalším článku, je ThinkPad X1 Tablet 3. generace. Je zajímavé podívat se na dvě zařízení plnící podobné zadání, která jsou zároveň tak odlišná – Yoga je klasický „konvertibl“ s integrovaným dotykovým perem a X1 Tablet je něco jako all-in-one počítač, který se vejde do tašky (zastánce notebooků můžu uklidnit, klávesnici má). Obě řešení mají něco do sebe, ale já osobně dávám přednost konvertibilní konstrukci Yogy, důvody vysvětlím dále v recenzích.

Teď tu ale máme Yogu, tak se na ni podíváme zblízka…

Konfigurace a parametry:

  • CPU: Intel Core i7-1185G7 (4 jádra, 8 vláken, podpora virtualizace)
  • RAM: 16 GB DDR4 na desce
  • GPU: Intel Iris Xe Graphics G7 96EUs
  • Displej: 14″ displej s rozlišením UHD (3 840 × 2 160 bodů), s technologií IPS, 500 nitů
  • HDD: 1TB Samsung SSD
  • Bezdrátová konektivita: Wi-Fi 6 + Bluetooth 5.1
  • Kamera: 720p HD
  • Konektorová výbava: 2× USB-C, 1× USB 3.1, kombinovaný 3,5mm jack
  • Čtečka paměťových karet: není
  • Baterie: integrovaná 60Wh baterie
  • Rozměry: 31,9 × 21,6 × 1,6 cm
  • Hmotnost: 1,46 kg + 200 g zdroj (bez AC kabelu)

Balení, aneb znáte Matrjošku?

U posledních článků bylo zvykem, že jsem psal „Nekoukejte na bednu, ta není zajímavá…“, v tomto případě to musím poopravit a říct: „Nekoukejte na tu venkovní bednu.“ Jak totiž bývá zvykem, že je notebook v kartonové krabici zasazený ve výplních proti nárazům, tak u tohoto typu je ve velké krabici, kromě kartonové krabice s nabíječkou, ve výplních uložena menší elegantní krabička, trochu připomínající dárkovou kazetu a notebook je až v ní. Na pohled se jedná o zajímavé řešení a ocení ho zejména ti, kteří chtějí notebookem někoho obdarovat, kdo uvažuje prakticky, ten uvidí jen krabici navíc.

Celkové zpracování

Na první a trochu vzdálený pohled je sice Yoga nenápadné tmavé zařízení, ale na omak je hned poznat, že se patrně nejedná o tuctovku, a to hned z několika důvodů. Jedním z nich je, že povrch víka displeje je potažený kůží; nezjišťoval jsem, zda pravou či umělou, ale na omak je velmi příjemný. Další nápovědou, že se nejedná o běžné spotřební zboží, je celokovové tělo, zařízení je tak možná o pár desítek gramů těžší, ale řekl bych, že váha do kila a půl je naprosto v pohodě.

Po otevření asi každého upoutá pohled na palmrest, protože se na první pohled jedná o jednolitou plochu, druhý pohled odhalí jemným obrysem obtažený touchpad a čtečku otisků, která (dle informací ze stránek Lenova) pracuje na ultrazvukovém principu snímání. Práce s touchpadem je zde dost otázkou zvyku, každopádně nepovažuji toto bezešvé začlenění touchpadu za nejlepší nápad, protože krom hmatové nepřehlednosti palmrestu může trpět i problémy technického rázu, ale o nich až za chvíli.

Konektory máme… ČTYŘI

Konektorová výbava je tedy na můj vkus fakt bídná, ale zase musím brát v potaz, že se jedná o konvertibl na cesty a ne pracovní stanici (staré řady W či nové P) nebo něco, co se jí výkonem a výbavou až podezřele podobá (třeba Legiony). Všechny konektory jsou na levé straně notebooku, protože vpravo kvůli šachtě pro stylus zbylo místo jen pro vypínač. USB porty máme ve standardu 3.2 a jsou tři, jedno „áčko“ a dvě „céčka“, čtvrtým konektorem je 3,5mm jack na sluchátka s mikrofonem. Takový výčet může znít dost tragicky i na tomto typu zařízení, ale zmíněná dvojice USB-C celou tragédii s nedostatkem portů zachraňuje, protože krom napájení standardem Power Delivery 3.0 je v nich vyvedený Thunderbolt 4 a DisplayPort 1.4, takže je víc než jasné, že nedostatek portů řeší USB-C nebo Thunderbolt dok a případný nedostatečný grafický výkon by mohla řešit eGPU připojená stejným způsobem.

Jen dodám, že bych v balení ocenil redukci z USB-C na HDMI či DisplayPort, protože opravdu nejsem fanda bezdrátového streamování všeho možného – kabel je prostě kabel.

První spuštění

Spuštění po vybalení bylo příjemným překvapením a musím za to kolegy pochválit, že tentokrát obě zařízení došla s nabitou baterií tak, aby šla zapnout, a dokonce mi hned ani nevynadala, že nemají šťávu. Takže zpět k prvnímu spuštění Yogy… Před továrním resetem systém startoval tak během 15 sekund, což se mi s daným hardwarem zdálo celkem dost, tak jsem provedl tovární reset a nechal systém, ať si nainstaluje vše, co je potřeba. Vzhledem použitému hardwaru, kterému při stahování aktualizací vydatně pomohla i rychlá Wi-Fi karta, byl celý proces otázkou asi půl hodiny i s instalací aktualizací, což považuji za lepší průměr. Po instalaci systému samozřejmě následuje pár nastavení a zběžné kouknutí to BIOSu, kde zapínám podporu virtualizace a funkci „flip to boot“ což není nic jiného než spuštění počítače pouhým otevřením (skvělá věc) a samozřejmě povoluji boot z USB. Nic moc dalšího tam k nastavení není, věci jako přepnutí režimu funkčních/multimediálních kláves se řeší klávesovou zkratkou (Fn + Esc) nebo v Lenovo Vantage. Po dokončení všech potřebných úkonů se rychlost spuštění usadila na 6 sekundách se zapnutým rychlým spouštěním a na 9 sekundách bez něj.

Mimochodem, možná i díky absenci přihlašování kamerou nemá tato Yoga detekci přítomnosti člověka před obrazovkou, takže se na rozdíl od pár dříve testovaných notebooků nablble neuspává hned, jak na chvíli odejdu.

Klávesnice, touchpad a stylus jsem málem nenašel…

Yoga 9 14 se řadí velikostně tak nějak doprostřed, není to žádný obr, jako třeba 17″ herní notebooky z řady Legion, ale taky to není drobek jako 13″ kousky. Výsledkem je, že sice nemůžeme čekat klávesnici s numerikou, tu jaksi není kam dát, ale taky není klávesnice nijak výrazně omezena velikostí notebooku, klávesy mají díky tomu příjemné rozestupy a psaní je pohodlné a přesné, zdvih kláves je tak akorát, teda v porovnání s dnešními notebooky, starou sedmiřadou klávesnici ThinkPadů v pohodlnost při psaní hned tak něco netrumfne, každopádně stisk je jistý a k překlepům způsobeným lehkým zavaděním o sousední klávesu nedochází.

Touchpad, ten jsem zmínil o pár řádků výše a rozhodně ne proto, že bych ho chtěl chválit. Problémy jsou dva: palmrest je jednolitá skleněná plocha, kde jsou jemnou linkou zvýrazněny plošky touchpadu a čtečky otisků, takže problémy může způsobovat už jen nemožnost najít touchpad a čtečku po hmatu, což není zrovna ideální a ze začátku mi to lezlo pěkně na nervy. Další zvláštností je haptická odezva touchpadu: dá se na ni zvyknout a ve výsledku při práci s notebookem nezpůsobuje problémy, ale pocit z toho, že při kliknutí se touchpad nepromáčkne, ale na „stisk“ upozorní kratičké zavibrování, je vcelku divný. Nicméně se dá se říct, že pokud se smíříte s tím, že touchpad nenahmatáte, tak se s ním pracuje fajn, ale jen do doby, než připojíte nabíječku.

Tak a teď si asi říkáte, co to plácám, vždyť nabíječka nemá s touchpadem nic společného. No nemá a má, jde o kombinaci dvou věcí. Jednou je nabíjení přes USB a druhou je snímání polohy prstu na plošce, které probíhá pomocí měření kapacity proti zemi, zde ovšem mám na mysli zem v podání elektroniky, tedy vodiče a cesty na základní desce s napětím 0V, které se kromě napájení komponent, v kombinaci s napájecí linkou od baterie a napájecího obvodu, používá i jako referenční ať už pro jednoduché logické signály nebo pro komplexnější věci, jako je sledování pohybu prstu po touchpadu či dotykové ploše displeje. Ale zpět k problému… Zjednodušeně řečeno má ploška touchpadu slabý elektrický náboj a místo dotyku pozná tak, že v něm ten náboj zmizí. Aby bylo bezpečné touchpady používat, musí být náboj velmi malý a tedy měření velmi citlivé, což zvyšuje náchylnost k chybám a citlivost na stabilitu napájení či spíš přítomnost rušení na napájení, čímž se dostáváme k problému s nabíječkou. Nabíječky jsou spínané zdroje a mohou tedy vytvářet vysokofrekvenční rušení, které může za určitých okolností projít z napájecího a nabíjecího obvodu dál a způsobovat menší problémy právě s touchpadem nebo některými typy čteček otisků, tolik asi k teorii.

Praxe je taková, že pokud je připojená originální nabíječka a baterie notebooku je nabitá, tak vše funguje, jak má. Pokud se ovšem baterie nabíjí, tak je citlivost touchpadu značně snížena, čili dotyk buď nezaznamená vůbec, nebo při tažení prstem po plošce zaregistruje jen část pohybu, při použití neoriginální nabíječky, podporující až 100W nabíjení, dochází k rušení i při nabité baterii. Bohužel nemůžu říct, že by to bylo vadou na straně nabíječek, protože s tímto nešvarem jsem se setkal u všech notebooků, které mají touchpad ze stejného materiálku jako palmrest, a fyzicky od něj neoddělený, stejně jako u jiných notebooků s kovovým tělem se dá tomuto nešvaru zabránit dotykem s kovovou částí, ale z toho často vychází nepohodlná pozice při práci, takže takto řešené touchpady používat buď při napájení z baterie, nebo až po jejím nabití. Zajímavé je, že ovládání dotykovým displejem ovlivněno není i přes prakticky stejný princip snímání dotyků.

Yoga se výborně ovládá i dotykovým perem, byť by mohlo být krapek silnější, ale i s ním byl drobný problém… No dobře, nebyl, akorát jsem slepej jak patrona a dělám si legraci, prostě jsem si pera zapuštěného u pantu do základny notebooku všiml až po chvíli prohlížení.

Nějaké to info o hardwaru a povinná dávka syntetických testů

Když je řeč o hardwaru, měl bych se zmínit i o výdrži na baterii, která při mém testování nedosáhla Lenovem uváděných „až“ 10 hodin, ale při mém používání, kdy se úsporný režim považuje za velmi neslušný výraz, vydržel tento notebook „jen“ 6 až 8 hodin, takže při omezení spotřeby je dle mého názoru možné dosáhnout i vyšší výdrže, než uvádí výrobce. Co se týká nabíjení, tak ve standardním režimu trvá přibližně hodinu a půl, povolení rychlého nabíjení dobu zkracuje zhruba o půl hodiny, ale jeho hlavní vliv je poznat zejména při nízkém stavu nabití, kdy procenta naskakují opravdu rychle. Každopádně rychlonabíjení není pro baterii nic prospěšného a hodí se jako záchrana v nouzi, kdy víte, že nebudete mít přístup k zásuvce, ale notebook bude potřeba.

Pomalu se blížíme k závěru, takže je čas na povinnou klasiku, tedy CPU-Z, GPU-Z, HDTune a výkonnostní benchmarky. A na teploty v zátěži se samozřejmě taky podíváme, ale až o kousek níže.

Výsledky PCMarku a 3DMarku máte k dispozici zde.

Narozdíl od svých „sourozenců“ s procesory od AMD umí tato Yoga celkem topit, ale i přes mnou nenáviděné chlazení do pantu to nevypadá, že by trpěla na „throttlování“ (omezování výkonu z důvodu přehřátí).

Zajímavé je, že při kombinované zátěži CPU + GPU se teplota nedostane tak vysoko jako při samotné zátěži procesoru, která ostatně bývá u počítačů, které nejsou určeny na hry, častější. Takže místo FurMarku jsem použil zátěžový test nabízený programem Cinebench. A jak se říká, že obrázek vydá za tisíc slov, tak se níže můžete podívat, jak to topí. Zajímavostí je, že i s výdechy do pantu se chlazení dá udělat tak, aby se notebook nepřehříval, nepekl si displej a teplo odcházelo v rámci možností pryč.

A dá se na to vůbec koukat?

Když to pojmu hodně stručně: dá a dokonce se dá i poslouchat. Displej je jemný s dobrými pozorovacími úhly a jasem dostatečným i na venkovní použití. Jen se hodí dávat pozor na nastavení podsvitu, protože pokud napřed něco děláte venku s nejvyšším jasem a pak notebook otevřete večer, že si třeba pustíte film, tak se může jednat doslova o oslňující podívanou…

Co se týká zvuku, tak ani toto zařízení nedělá řadě Yoga ostudu, spíš bych mohl říct, že výborný obraz i zvuk jsou symbolem této řady notebooků a konvertiblů.
Reproduktor je umístěn v pantu, který používá jako ozvučnici, zvuk je čistý a i přes malý prostor nepostrádá basy, hlasitost též mile překvapí.

Odpovědět

comment-avatar

Informace: Žádné osobní údaje nejsou povinné! Povinný je pouze text komentáře.


Související příspěvky