IdeaPad 3 14-ADA05: levný, ale schopný (recenze)

IdeaPad 3 14-ADA05: levný, ale schopný (recenze)

Po prvním pohledu musí následovat recenze – jak si v testu vedl základní 14″ IdeaPad 3 na platformě AMD Ryzen třetí generace?

To, co v úvodu této recenze napíšu krátce, jsem v podstatě rozebíral už v prvním pohledu – AMD (podle všeho) chytilo druhý dech a začíná opravdu agresivně dohánět Intel, který si za posledních několik dlouhých let zvykl, že je neochvějně na vrcholu potravního řetězce počítačových procesorů x86. Teď začíná opravdu pociťovat konkurenci v podobě nových platforem AMD na procesorech Ryzen (aktuálně Renoir), které dokonce výrobci začali dodávat s novými zařízeními v čím dál větší míře – což je novinka, protože AMD už roky výrobci používali vždy jako toho “druhého, levného”, když bylo potřeba nakonfigurovat opravdu levný, „obchoďákový“ notebook s atraktivní cenovkou, třeba do business segmentu tyto procesory nešly zpravidla nikdy. To vše se teď mění, Lenovo nabízí platformu AMD dokonce i v profesionálních řadách ThinkPadů. A to je rozhodně dobře, protože konkurence vždy pomáhá, a to především zákazníkům.

Bylo tedy jasné, že když jsem dostal nabídku otestovat notebook s procesorem AMD Ryzen a k tomu všemu to ještě klaplo s mým časovým plánem, velmi rád jsem jí využil a sáhl po základním domácím 14″ IdeaPadu 3, v tomto případě ale ještě se starší, třetí generací procesorů AMD Ryzen (verze s nejnovějšími procesory Renoir bude ale k dispozici taky, takže u modelů s aktuálními procesory můžete vycházet do velké míry i z této recenze, zvlášť když ji doplníte jednou z Jardových recenzí notebooků s AMD Renoir).

IdeaPad 3 14-ADA05 je základní kompaktní notebook (v testované konfiguraci včetně SSD disku se bavíme o ceně do 14 000 Kč s DPH) určený především na doma. V dnešní recenzi se zaměřím především na obecné hodnocení notebooku a následně na subjektivní porovnání s laptopy postavenými na Intelu.

Upozornění: Testovaný notebook byl předprodukční kus s nefinálním software (včetně nepodepsaných ovladačů) a firmware. Některé vlastnosti se proto mohou u kusů z volného trhu lišit. Ze stejného důvodu jsem neprováděl výkonnostní testy.

Vzhled a provedení

Už v prvním pohledu jsem zmiňoval, že IdeaPad 3 je – co se designu týče – velmi univerzální zařízení. A má to i své opodstatnění – přeci jen se jedná o kategorii notebooku, který by se měl v ideálním případě líbit téměř každému, takže na nějaké výstřelky či kontroverze není místo. Proto má notebook zcela klasický, pravidelný tvar mušle s mírně zkosenou přední hranou základny, zaoblenými, ale jasně řezanými linkami, v našem případě ve stříbrném provedení imitujícím broušený kov. Vlastně vůbec nijak nevyčnívá z aktuální nabídky Lenovo nebo z toho, jak si většina lidí notebook představuje. K dispozici jsou obecně i další barvy – ještě usedlejší černá, potom tmavě modrá (ta se prodává i u nás) a v zahraničí můžete koupit i červenou.

Celé tělo notebooku je z plastu, ale svou povrchovou úpravou broušený kov imituje – v některých ohledech mu to jde tak dobře, že jsem i já znejistěl. Ale vážně se jedná pouze o lakovaný plast, a to jak na líci základny, tak na krytu víka displeje.

Nevýhody z toho plynoucí jsou celkem jasné – konstrukce není tak bytelná. Základna má obstojnou tuhost (při zvedání za roh základny jsem neměl nepříjemný pocit, ani jsem nepozoroval nadměrné prohýbání), ale víko displeje patří – spolu s uchycením pantů – k těm měkčím a pružnějším, což nevidím moc rád. Přidržím-li se ale toho, že se jedná o notebook na doma, je to asi v pořádku.

Dodám, že rozměry notebooku jsou 327,1 × 241 × 19,9 mm, které zvětšuje pouze poměrně výrazné volné místo pod displejem, v ostatních směrech je materiálu navíc skutečně jen minimum. Hmotnost se potom zastavila na 1,6 kg, které dopomáhá právě plastová konstrukce.

Obraz a zvuk

V úvodu jsem se těšil z toho, že výrobci už berou AMD jako rovnocenného partnera a osazují jeho procesory v podobných výbavách platformy od Intelu. Ne tak docela, a právě v oblasti obrazovky uvidíme “staré praktiky” (skoro jako by půlka týmu už četla memo z vedení o tom, že bereme AMD vážně, ale ta druhá pořád jela ve starých kolejích hnaných mottem „hlavně levně“). Co mám na mysli? Displej osazený v IdeaPadu 3 s AMD procesory Ryzen minulé, třetí generace může být pouze typu TN. Lepší panely najdeme až s novějšími procesory Ryzen čtvrté generace (Renoir), případně v konfiguracích s Intelem. V našem případě jsme si tedy museli vystačit s 14″ Full HD (1 920 × 1 080 bodů) displejem s matnou povrchovou úpravou, podprůměrným jasem 220 nit, slabými pozorovacími úhly a vyloženě ošklivým podáním barev – všemi vlastnostmi příhodnými pro levné TN panely. Víc netřeba komentovat. Ale pozitivum zde přecijen vidím – displej lze otevřít do plného úhlu 180°.

Zvuk v testovaném zařízení – zřejmě kvůli nefinálním ovladačům – bohužel nefungoval, takže jej nemohu ze zkušenosti potvrdit. Ale předpokládám, že se bude jednat o základní stereo reproduktory s plechovým zvukem. Ze stejných důvodů nefungoval ani vestavěný mikrofon, ale protože Lenovo obecně už dlouhé roky osazuje dobře fungující mikrofony, strach nemám.

Dodám, že obraz vestavěné webové kamery byl v pořádku, plynulý, ač ne přehnaně ostrý. Cením si fyzické krytky její čočky, která je elegantně vestavěná ve víku displeje a kterou nyní Lenovo vybavuje většinu modelů (a je to moc dobře).

Klávesnice a polohovadla

Pokud si přečtete jakoukoliv recenzi notebooku z rodiny IdeaPad, budete okamžitě vědět, jaká je klávesnice v testovaném notebooku – ano, je to stará známá šestiřadá ostrůvková klávesnice tmavě šedé barvy, v tomto případě bez podsvícení, a s několika tradičními ergonomickými prohřešky (jako je stísněná horní řada, jejíž klávesy nejsou rozdělené do bloků, ale hlavně narážím blok kurzorových šipek, kdy jsou ty dvě prostřední vertikálně zmenšené na polovinu, pak taky nevidím rád poschovávané PgUp, PgDn a Home s Endem). Důležitější ale je, že se díky vhodnému tvaru kláves a jistému stisku i na tomto notebooku pořád dobře píše. Klávesnice se díky měkčímu plastovému šasi možná trochu víc prohýbá, ale jinak má kultivovaný chod i zvuk.

Úlohu polohovacího zařízení zde zastává poměrně velký clickpad s podporou známých gest, vestavěným tlačítkem (s trochu humpoláckým – myšleno hlubokým a takovým “vratkým” stiskem – osobně preferuji mělký a jemný stisk, ale to bychom byli ve znatelně vyšší cenové kategorii) a hladkou polohovací plochou. Neměl jsem žádný problém s citlivostí ani gesty a i zde jsem rád, že už se to dnes stává pravidlem.

Konektivita

Co se fyzických konektorů a bezdrátového připojení týče, disponuje IdeaPad 3 14 asi vším, co by uživatel mohl potřebovat, včetně překvapení v podobě velké čtečky paměťových karet. S ohledem na platformu AMD ale zapomeňte na USB-C nebo na Thunderbolt – ale ten jste snad u notebooku za 14 tisíc stejně nečekali.

Bezdrátové připojení zastřešuje zcela standardní sdružená karta od Realteku kombinující Wi-Fi AC a Bluetooth 5.0. S příjmem ani kompatibilitou nebyl žádný problém.

Většina fyzických konektorů je na levoboku – najdeme zde napájení (běžný válcový konektor; USB-C, nebo alespoň Leonovo „kostičku“ Slim Tip bych zde ale viděl mnohem radši) s indikací nabíjení, plnohodnotné HDMI 1.4b (takže připojit 4K televizi při 30 Hz není problém ani bez redukce), trojici USB – dvě 3.2 a jedno 2.0, potom jen indikaci napájení (blikání se zrcadlí s vypínačem nad klávesnicí). Pravobok pak nabídne plnohodnotnou čtečku paměťových karet (to už je dnes výjimka, obvykle najdeme zmenšenou verzi pro mikro karty), otvor pro vstup do nabídky obnovení a sdružený 3,5mm jack pro sluchátka s mikrofonem. To je vše.

Z diodových ukazatelů najdeme kromě těch zmíněných (signalizace stavu nabití baterie – bílá = nabito, oranžová = nabíjí se; ukazatel provozního režimu – bliká = spánek, svítí = zapnuto) už jen nad klávesnicí hlavní vypínač, ve kterém může být volitelně vestavená čtečka otisků prstů, jakou jsme viděli např. na ThinkBoocích.

Výkon, chlazení, baterie

Do této chvíle bylo všechno tak nějak v pořádku (až na ten displej, tedy…). Ale to, co dřív oddělovalo Intel od AMD, byly disciplíny výkonu, chlazení a výdrže na baterii. Jak si ale vede IdeaPad s novým (no dobře, novějším) Ryzenem?

Pro pořádek ale začneme testovanou konfigurací:

  • CPU: AMD Ryzen 3 3250U (2 jádra / 4 vlákna, 2,6-3,5 GHz)
  • GPU: integrovaná AMD Radeon
  • RAM: 8 GB DDR4
  • Úložiště: 256GB NVMe SSD disk WD

Na test jsme tedy dostali takovou “vyšší střední” konfiguraci, díky které bychom si měli být schopni udělat poměrně jasný obrázek o tom, jaké jsou výkonnostní schopnosti IdeaPadu 3 14 – protože se bude jednat asi o to nejčastější, po čem uživatelé sáhnou.

Jak jsem psal, v tomto článku nebudu provádět ani hodnotit výkonnostní testy, protože zařízení nenabídlo finální software ani firmware, o ovladačích ani nemluvě. Zhodnotit bych proto chtěl výkon všeobecně a trochu jej porovnat s Intelem.

Podám to asi takto: kdybych nevěděl, že notebooku “pod kapotou” tiká procesor od AMD, tipnul bych si, že mám před sebou (subjektivně) notebook s Core i5. A to bych si myslel jak z pohledu výkonu, tak chlazení a výdrže na baterii. Protože výkonnostně vás Ryzen 3 3250U nebude brzdit při drtivé většině úkolů, které po notebooku můžete chtít; nezaregistroval jsem žádné záseky, zpomalení, nebo že bych na něco musel dlouho čekat – vše díky výkonnému procesoru, slušné porci operační paměti a rychlému NVMe SSD disku naskakovalo bez prodlev. A to i při provozu na baterii.

Dodám jen, že do útrob notebooku se po odšroubování zhruba 10 šroubků na spodní straně dostanete celkem snadno – odcvaknete (bez poškození a hrubé síly) spodní vanu a uvidíte vše potřebné – chlazení s heatpipe, SSD NVMe disk, Wi-Fi kartu, slot na operační paměť (4 GB součástí desky, zbytek v jednom SO-DIMM slotu; zajímavostí je, že Lenovo nyní z nějakého důvodu používá kovové ochranné kryty pamětí, které se nacvaknou na svorky na základní desce) a baterii. A taky uvidíte jeden čip Lenovo.

O chlazení se stará ventilátor, který nasává rubem zařízení za mřížkou, teplý vzduch pak vydechuje, jak je dnes běžné, vzadu do prostoru mezi panty. Při provozu na baterii je notebook zcela neslyšný – ventilátor se prostě nezapínal, ale i když běží, není jeho zvuk ani silný, ani rušivý. A co teploty? Za běžné práce má notebook de facto pokojovou teplotu, takže jednoduše řečeno nehřeje. Při provozu na baterii není vůbec problém s notebookem pracovat na klíně.

Když už mluvíme o té baterii a práci na klíně – jakou že zde najdeme baterii a jak dlouho s ní notebook vydrží? V těle zařízení najdeme vestavěnou, uživatelsky nevyměnitelnou baterii s kapacitou 45 Wh od výrobce Celxpert (ať už je to kdokoli…). Některé konfigurace ale nabídnou pouze 35Wh baterii. Dodám, že v balení najdeme kompaktní, plně integrovanou 65W nabíječku. To má své výhody a nevýhody – výhodou je, že s sebou netaháte baterii kabeláže, jen poměrně malou kostku s vestavěnými kolíky do zásuvky, ze které vychází kabel s konektorem do notebooku. Jsou ale samozřejmě i nevýhody – pro mě je to hlavně krátká délka kabelu, kterou nijak neprodloužíte. No a co ta výdrž? Při běžné práci s vysokým jasem displeje není problém překonat 6 hodin, což na levný domácí notebook považuji za velmi solidní hodnotu.

Odpovědět

comment-avatar

Informace: Žádné osobní údaje nejsou povinné! Povinný je pouze text komentáře.