C340 náhled

IdeaPad C340-14API: recenze

7. 7. 2020 | 5

Dalšní notebook s AMD Ryzen, tentokrát kompaktní konvertibl IdeaPad C340 ve 14″ provedení 14API. Chlubí se také nízkou pořizovací cenou, má ale co nabídnout?

Na konvertibilní zařízení jsem si poslední dobou zvykl, takže IdeaPad C340 je pro mě proti ThinkPadu S1 Yoga jen minimální změna, tedy aspoň co se ovládání týká. Postrádám u něj stylus, který je u něj narozdíl od TP S1 Yoga volitelným příslušenstvím. Na druhou stranu co C340ka postrádá ve výbavě (nepostrádá, jen to není ThinkPad), to velmi úspěšně vynahrazuje výkonem. A když mluvím o výkonu, tak je na čase podívat se na hardwarové parametry…

Konfigurace testovaného notebooku:

  • CPU: AMD Ryzen 7 3700U
  • RAM: 8GB na desce (4GB na desce a 4GB ve slotu)
  • GPU: AMD RX Vega 10
  • Displej: Dotykový 14″ Full HD IPS s podporou pera, svítivost 250 nitů
  • HDD: 512GB SKHynix
  • Wi-Fi: Realtek 8822BE WiFi 5 (802.11ac) + Bluetooth
  • Kamera: 720p HD kamera s mikrofonem (HW krytka)
  • Konektorová výbava: 2× USB-C, 2× USB 3.1, HDMI, kombinovaný 3,5mm jack
  • Čtečka paměťových karet: SD slot*
  • Baterie: integrovaná 45Wh baterie
  • Rozměry: 33 × 23 × 1,8 cm
  • Hmotnost: 1,65 kg + cca 200 g zdroj

* Čtečka je na SD karty (plná velikost), ale pozor, karta jde zasunout jen něco málo za kontakty, a tudíž dost přečnívá.

Jak jsem zmínil v první pohledu, testovaný notebook je předprodukční kousek, ale nevšiml bych si toho nebýt pár indicií v označení, které tuto skutečnost prozrazují.

Asi si říkáte, že ty parametry vám jsou nějaké povědomé. No samozřejmě že jsou, protože se dá říct, že spolu s S145-14API a ThinkPadem E595 (a myslím ještě pár dalšími, které jsem neměl v rukách) se jedná o variace na stejné téma, kde základ tvoří Ryzen 3700U s integrovanou grafikou RX Vega 10 a rozdíly jsou v pamětech, discích a šasi. Někdo by mohl Lenovu vyčítat jednotvárnost, ale já tuto volbu alespoň pro dobu vydání těchto notebooků oceňuju, protože s Ryzenem se zjevně chyba udělat nedá, snad kromě koupě starší série, když už je nová k mání… Takže dnes bych už asi tento typ nekupoval a poohlížel se po něčem novějším, co už ostatně začínám testovat, osazeným Ryzenem 4xxx s architekturou Zen2.

No píšu o procesoru, pamětech atd. takže…

Co je vlastně uvnitř a jak se tam dostat?

Přiznám se, že jsem měl trochu obavy z otevírání tohoto notebooku, protože už na pohled jsem čekal zradu. Ptáte se proč?

Důvodů je několik, první už fakt, že se jedná o konvertibl a může tam zavazet nějaká mechanika pantů, další a podstatnější varování přináší zespodu prošroubované víko, ale přitom spára je nahoře kolem horního krytu a právě té spáry jsem se obával nejvíc.

Takové uspořádání často napovídá, že se dole vyšroubují šroubky a střeva notebooku se pak, nějak a úplně na (píp) páčí ze spodní vany směrem vzhůru. Tady je to trošku rébus, ale ne nějaká tragédie, takže šroubky ven a nastává zábava s trsátkem, kterým se musí uvolnit zoubky kolem horního krytu, načež se celá spodní vana i s lemem okolo boků prostě sejme.

 

Takže co tu máme? Pod palmrestem je baterie a taky chytře do nejchladnější části notebooku „zašité“ SSD. Uprostřed vidíme kryt SO-DIMM slotu a vedle něj nasázených pár švábů o celkové kapacitě 4 GB, další 4 GB na modulu od Samsungu máme pod plechovým krytem. Wi-Fi karta se schovává pod flex kabelem, tak se k ní radši sápat nebudu a co je zač, zjistím ze systému. Dál už uvnitř zbývá akorát chlazení procesoru, které opět využívá množství úzce sesazených lopatek ventilátorů a celkově budí dojem, že by mělo zvládnout i nějaký ten přímotop od Intelu, takže tady se moc nenadře a navíc u konvertiblu mu práci nebude sabotovat pant displeje zavazející u výfuků jako u jiných typů klasické konstrukce…

To by zevnitř mohlo být asi vše nebo alespoň já jsem si tam ničeho dalšího důležitého nevšiml.

Jak se na tom šedivákovi pracuje?

Pohodlně a potichu. Vím, je to hodně stručné, ale když jsem napsal nadpis tohoto odstavce, tak přesně ta slova mě napadla jako nejvýstižnější. Klávesnice má o dost nižší zdvih, než je zvykem třeba u ThinkPadů, a klávesy jsou rovné, takže někomu by moc pohodlná možná (alespoň na první pohled) nepřipadla, ale za mě dobrý. Teda samozřejmě je tu již moje klasická výtka ke kurzorovým klávesám, kde bych klidně obětoval kus pravého shiftu a zvětšil ty prostřední šipky. Naopak jsem rád, že někdo konečně dostal rozum a Insert sedí na samostatné klávese. A hádám, že si dost z vás čtenářů řeklo: „Proč mu vůbec záleží zrovna na Insertu?!?“ No dokud jsem procoval výhradně na Windows, tak jsem pro něj taky moc využití neměl, ale zkuste použít kombinace u študáků známé jako „kontrol cizí“ a „kontrol vlastní“ (Ctrl+C a Ctrl+V) v linuxové konzoli… Vkládací kombinace nic neudělá a ta kopírovací vám obvykle ukončí program, který v konzoli aktuálně běží, a to prostě nechcete. Potřebujete jiné zkratky a ty dokonce fungují i ve woknech – Ctrl+Ins pro kopírování a Shift+Ins pro vložení, takže se moc nedivte, Insert je prostě užitečná klávesa. Další užitečnou klávesou, která se ovšem často na klávesnicích v našich končinách nevyskytuje, je zpětné lomítko u levého shiftu, které najde využití jak ve Windows, tak v linuxu, kde se uplatní opět v konzoli na psaní takzvaného svislítka, linuxáci budou asi znát pod výrazem „pipe“. Vím, že oba zmíněné znaky lze zadat pomocí pravého altu a písmen Q (pro \) nebo W (pro |), ale považuju za užitečné mít pro ně klávesu. Klávesnice je podsvícená, takže umožňuje pohodlné psaní i po tmě a přitom netahá oči, ale to je už dá se říct standard.

Co se týká multimediálního využití, tak obraz je dobrý, ale vzhledem k jasu nic moc na venkovní použití, takže jako pomocníka fotografů krajinářů bych ho moc nedoporučoval. Spíš bych to viděl na kancelářské či školní použití jako notebook, následně třeba při cestě vlakem překlopit displej a ve značně kompaktnější podobě notebook postavit na stolek a použít jako přehrávač videí nebo dovřít úplně a procházet na něm internet jako na tabletu. Je mi jasné, že někomu by se FHD displej mohl zdát málo, no asi i je, ale taky je potřeba brát v potaz, že C340ka je takovou základní vstupenkou do světa konvertiblů, kterou lze pořídit za přibližně 19 000 Kč v této konfiguraci a za necelých 13 000 Kč s Ryzenem 3, 4 GB ram a 128GB SSD, což jsou parametry, kdy bych už zvažoval, že obětuju konvertibilní konstrukci a koupím klasiku s lepšími parametry. Níž bych s cenou ale vážně nešel, protože na necelých dvanácti tisících u už tak vcelku slabé konfigurace místo Ryzenu 3 číhá Athlon a společnost mu dělá TN displej, to už je konfigurace za trest, čili použitelná akorát jako dárek pro študáka, který sotva prošel.

Já ovšem netestuju pomstu za vysvědčení a displej je IPS, tudíž se hodí pár snímků, zejména na téma takzvaného IPS bleedingu, který sice je přítomen, ale není nijak výrazný, nezbývá mi tak než pochválit kvalitu použitého displeje.

Když jsem zmínil cestování, tak s tím se úzce pojí výdrž baterie a ta by měla vystačit na dlouho cestu, protože Lenovo udává výdrž 8 hodin, metodiku testování neznám, ale mně se z ní povedlo vyždímat o hodinku navíc, ta byla sice jen s minimálním výkonem i podsvitem a jejím obsahem bylo čtení knihy v pdf, takže jsem nepoužil ani Wi-Fi, ale 9 hodin se povedlo a předpokládám, že off-line režim už od začátku spolu s nastavením na úsporu energie a zároveň minimální zátěží, tedy například čtení knih či skript, by mohlo výdrž protáhnout i k vyšším číslům, ale to už je takové to tahání každého wattu z baterky podobné testu elektromobilu, při kterém řidič jeden jak šnek, aby dosáhl dojezdu, který je jinak nereálný.

V případě, že spíš než výdrž požaduji výkon, tak se nechci o notebook spálit, což v tomto případě opravdu nehrozí. Při stress testu se kombinace procesoru s chlazením předvedla na výbornou a teplota klávesnice ani nedosáhla 40°C. Nejteplejší místo bylo nepříliš překvapivě nad procesorem (38°C), přičemž procesor hlásil, že má 86°C, dál se celkem rovnoměrně rozprostíraly hodnoty nižší. Palmrest byl celkem logicky nejchladnějším místem s pokojovou teplotou 26°C, už asi bude potřeba klima… O výkonu jsem se již zmínil, nejen jako o věci, která se hodí, ale i jako o něčem, co Ryzen 7 ochotně poskytne, nicméně při náročnějších úlohách, v mém případě zejména použití virtuálních PC, je poněkud omezující kapacita operační paměti, kterou jsem tentokrát neměl čím navýšit, ale ta možnost existuje a to se počítá. Když mluvím o navyšování kapacity paměti, musím dodat, že mě překvapila plomba na šroubku SSD disku. Co to jako je, dám tam větší disk a mám po záruce?! Kdyby byl zaplombovaný chladič, tak neřeknu ani popel, ale ten disk fakt nechápu.

Když zase píšu o študácích, tak vás určitě napadne, jestli se na tom dá i něco zahrát. Odpověď je možná překvapivá, ale já to nevím, prostě na hry nějak nebyl čas, ostatně proto recenzi píšu až téměř po měsíci, čímž se za čekání na článek omlouvám nejen vám čtenářům, ale samozřejmě i kolegům.

Každopádně zpět k věci, grafika je integrovaná, takže platí, co jsem napsal už o IdeaPadu S145, tedy starší střílečky, Dota a podobně náročné hry pojedou nejspíš bez problémů (a co si budeme povídat, na případných lankách se stejně většinou paří stará klasika).

Tučňák tentokrát nebude na závěr

Už delší dobu tvrdím, že na linux v notebooku buď Intel pouze s integrovanou grafikou (bez Nvidie a slavného Optimusu, Hybrid graphics a dalších názvů tohoto kočkopsa), nebo ideálně vše od AMD… Mám tu „amďáka“, takže to prubnout prostě musím. Opět bootuju přes USB ze svého externího disku, tentokrát přes „céčko“, které je na levé straně notebooku a kabel tedy nezavazí případnému použití myši na pravé straně. To, co jsem u S145ky považoval za překvapení, začínám brát za samozřejmost, prostě linux z externího SSD přes USB 3.1 startuje rychleji než Windows 10 z interního disku, ne o moc, ale rozdíl je hlavně vidět po přihlášení, kdy se „widle“ ještě donačítají a linux je už v pohotovosti a čeká na vaše příkazy. Samozřejmě jsem provedl i test výkonu procesoru pomocí Geekbench 5, testy grafiky vzhledem k použití univerzálních ovladačů nefungují. Ovladače ale měnit nehodlám, protože systém na tomto externím disku je sestaven tak, aby naběhl a byl funkční pokud možno na libovolném PC, kam svůj disk připojím.
Časem si možná nachystám disk s Phoronix Test Suite, teda asi víc disků (flashek) s nachystanými ovladači pro různé varianty hardware, konkrétně grafik. Ale kdy to bude, si nejsem jistý, protože nejdřív budu muset vychytat samotnou instalaci jednotlivých testů, které přípravu komplikují všelijakými závislostmi (požadavky na již nainstolované programy či knihovny).

Co se týká práce na notebooku, tak vše až na čtečku otisků funguje bez chyby, včetně dotykového ovládání, a jediným limitujícím prvkem je disk na kabelu, který je ovšem mnohem pohodlnější než dělat zálohu interního disku, instalovat linux a po vyzkoušení zase vše vracet do původní podoby.

A konečně ty testy

Tak a máme tu zase klasickou sekvenci testů, tedy CPU-Z, GPU-Z a HDTune na osahání základních komponent, po které bude následovat série benchmarků a na závěr přihodím i ten z linuxu. K testu disku musím bohužel opět poznamenat, že buď mám smůlu na pomalejší kusy. nebo je volba disků ze strany Lenova celkem tragédie…

Soubory výsledků z 3D a PCMarku jsou k dispozici zde.

Odpovědět

comment-avatar

Informace: Žádné osobní údaje nejsou povinné! Povinný je pouze text komentáře.


Související příspěvky