IdeaPad S145-14API: Dostupný a solidní notebook s AMD (recenze)

IdeaPad S145-14API: Dostupný a solidní notebook s AMD (recenze)

IdeaPad S145 patří mezi dostupné notebooky v nabídce Lenovo. 14″ verze s procesory AMD toto jen podtrhuje. Tlačí se jen na cenu, nebo je to opravdu použitelný počítač?

Tentokrát mám na vyzkoušení něco, co jsem si vybral. Nevím, jestli ze zvědavosti či nějakého podivného záchvatu, ale jedná se o IdeaPad S145-14API, tedy zástupce levných notebooků na doma či do školy. Kdo četl můj první pohled na tento „poklad“, tak by možná mohl s mým názorem, že poklad se hodí zakopat, asi i souhlasit. A nebýt pár věcí, které jsem za ten měsíc (nebo jak dlouho mi tu ten šedivec dělal společnost) zjistil, tak bych na zakopání nejspíš trval. Jenže tento notebook velice klame tělem a v levném zevnějšku se skrývá slušný počítač.

Takže se podíváme, co tu máme…

Konfigurace testovaného notebooku:

  • CPU: AMD Ryzen 7 3700U (2,3-4 GHz) – 4 jádra (8 vláken), podpora virtualizace
  • RAM: 8 GB DDR4 ve slotu, jiné modely mohou mít osazeny pájecí pozice na desce
  • GPU: AMD Radeon RX Vega 10 (integrovaná)
  • Displej: 14″ TN displej s rozlišením Full HD (1 920 x 1 080 bodů) s a antireflexní úpravou, svítivost 220 nitů*
  • HDD: 256GB NVMe SSD (Hynix), příprava na 2,5″ disk (konektor tam je)
  • Wi-Fi: Atheros QCA9377 WiFi 5 (802.11ac) + Bluetooth
  • Kamera: Webkamera s mikrofonem
  • Konektorová výbava: 2x USB 3.1, 1x USB 2.0, HDMI, kombinovaný 3,5mm jack, LAN
  • Čtečka paměťových karet: SD slot
  • Baterie: integrovaná 34Wh Li-Ion baterie
  • Rozměry: 32,7 x 24,1 x 2 cm
  • Hmotnost: 1,5 kg + cca 200 g zdroj

(* vycházím z informací dostupných pro model s CPU od Intelu)

Testovaný notebook je předprodukční kousek, takže informace jako předpokládaná výdrž baterie jsem neměl k dispozici, o to zajímavější testování bylo. Cenu dle výbavy konkrétního kusu předpokládám v rozsahu 8 000 – 12 000Kč.

Mimochodem, nejsou ty parametry nějak podezřele podobné ThinkPadu E595? Je fakt, že za ThinkPad bych si ochotně připlatil.

Vzhledem k tomu, že zevnějšek jsem kritizoval až až, tak se rovnou kouknu blíž na hardware, který je za předpokládanou cenu velice dobrý

Vnitřnosti (a jak se k nim vlastně dostat?)

Zpracování sice chválím, ale to, že vše drží, nevrže či se neodchlipuje, je taky díky tomu, že díly k sobě kromě šroubků drží i pěkná řádka zoubků. Prostě IdeaPad není ten druh notebooku, který chcete otevírat a už vůbec ne často. Když už na to ale dojde, je potřeba si dávat pozor, která délka šroubků kam patří, jinak při opětovném skládání můžete vytrhnout matičku z plastu nebo způsobit jiné poškození, takže ty krátké prostě musí jít dopředu.

Ale když už na to otevírání dojde, třeba kvůli přidání RAM či disku, tak provedení a uspořádání za trochu pozornosti stojí.

Nejvíc se zde asi vyjímá chladič procesoru, přičemž ani ne tak velikost trubičky jako spíš provedení ventilátoru s mnoha úzce nasázenými lopatkami, který je až překvapivě tichý a ve vysokých otáčkách, na které je problém jej dostat, jen tiše šumí a nepředvádí žádný start letadla, ani se nesnaží pískavým zvukem vyhnat myši z domu. Je jen škoda, že i přes malý počet konektorů je (zřejmě kvůli zjednodušení a unifikaci krytů) výdech chladiče opět směrován na displej. U něj se však vlivu tepla obávat nemusíte, protože tento notebook téměř netopí, teda v základu rozhodně ne. Existují sice postupy, jak Ryzena popohnat, ale ty jsem samozřejmě na zapůjčeném zařízení nezkoušel, ale možná se o nich rozepíšu v nějakém článku z kutilského koutku.

Další zajímavost se týká opět chlazení, ale tentokrát SSD disku, který v rychlé (NVMe) variantě topí celkem dost, bohužel zde se jedná o Hynix, který sice moc netopí, ale ani nepospíchá. Disk je schovaný pod thermalpadem a s odvodem tepla pomáhá měděný plech na spodním krytu. Podobně je podpořen odvod či rozvedení tepla po větší ploše od výdechu chlazení.

Když se podíváte na fotku vnitřku, tak někteří si možná řeknete: „Snad to nemá paměť pod klávesnicí!“ Můžu vás uklidnit – nemá. Pro RAM jsou zde dvě pozice, přičemž jedna je pro přiletování paměťových čipů přímo na desku a druhá je v podobě klasického SO-DIMM slotu, který je skrytý pod plechovým stíněním a dle plošek na desce by stejné stínění bylo osazeno i nad letované čipy, kdyby tam byly. Dá se tedy předpokládat, že podle úrovně výbavy se mohou vyskytovat varianty buď s naletovanou pamětí, nebo obsazeným slotem, případně s obojím. Zde si dovolím poznámku k testování a to, že ač mi byl notebook zapůjčen s 8 GB RAM, tak většina testování probíhala s 16 GB, protože, jak kdysi dávno údajně mělo stačit každému 640 kB operační paměti, tak v dnešní době a s Windows na disku je 8 GB skoro málo i na internet.

Na závěr „pitvy“ si nechávám upozornění na asi nejpodstatnější věc, kterou uvnitř uvidíte, a tou je ne jen pouhá pozice pro 2,5″ disk. Pozice na disk ale obsahuje nachystaný konektor, takže pokud chcete přidat disk, jen přidáte disk samotný a víc neřešíte (žádné pokoutné schánění konektoru po eBayích). Tím bych pohled na vnitřnosti spolu s krytem asi uzavřel.

Celkové provedení

V prvním pohledu bych řekl, že jsem notebook z větší části sepsul, ale taky jsem slíbil doplnění pár informací, třeba jak je to s materiály, ze kterých jsou kryty. Asi nikoho nepřekvapí, že kovový dojem byl pouhým dojmem, nicméně mě mile překvapila pevnost víka displeje vůči tlaku z vnější strany, kde se zdá, že konstrukce je přizpůsobena studentům a jejich zvyku vrazit k notebooku vše, co je zrovna potřeba pobrat, víko se při otevírání za roh ani nijak výrazně nekříží.

Bohužel tak, jak chválím kryt, nemohu pokračovat u pantů, které – ač neumožňují snadné otevření jedou rukou a při pokusu o to se zvedá i základna – kdoví jak pevně displej nedrží, takže prudší pohyby při přenášení otevřeného notebooku vedou k naklonění displeje.

Od pantů se pomalu dostáváme k základně, celkovému slícování, které jsem nakousl už při pohledu na komponenty, a zde zase pro změnu musím chválit, protože ze zkušeností s dražšími řadami notebooků Lenovo jsem si zvykl, že je vše dobře slícované, nevrže a nemá otřepy, zkrátka jsou to precizně vyrobená zařízení, a jsem rád, že preciznost zpracování krytů je téměř tatáž i u IdeaPadu.

Při pohledu na notebook bych vnějšku vyčetl akorát malý počet konektorů, což mi ovšem vadí i u dražších zařízení, a poněkud nepochopitelnou volbu napájecího konektoru, která se dá patrně přičíst na vrub snaze minimalizovat výrobní náklady.

Jak se na něm tedy pracuje (a hraje)?

Zde bych začal asi displejem, který má, na TN panel, velmi dobré pozorovací úhly a přijde mi, že i podání barev, kalibrační sondu bohužel nemám, takže je to jen subjektivní hodnocení. Předpokládám, že se jedná o totožný displej jako v modelech s Intelem, takže pravděpodobně, jak píšu v technických parametrech, 220 nitů. Já si na nějakou supernovu nepotrpím, takže za displej získává IdeaPad bod.

Klávesnice mechanicky odpovídá cenovce, rozložením nějak nevím čemu… Dobré na ní je to, že bere všechny stisky a nezasekává se, tedy že zvuk, co vydává, je zjevně vlastnost a ne vada. Kladně ale hodnotím fakt, že funkční klávesy lze v BIOSu přepnout z multimediálního do klasického režimu, což je možnost, kterou jsem u některých konkurenčních levných notebooků nenašel, protože si výrobce patrně myslel, že u tak levného zařízení si uživatel nemá vymýšlet. Bohužel toto přepnutí nešlo v Lenovo Vantage, ale předpokládám, že je to drobnost, kterou napraví novější verze.

Touchpad tam je a je to část notebooku, u které si zase musím říct, že pracuju se zařízením, co teď nemá stát 20 000 Kč nebo kdysi dávno nestálo třeba padesát či víc (jako třeba ThinkPad W520), ale nebude stát možná ani 10 000 Kč (jen odhad). Takže, jak jsem psal už v prvním pohledu, klikací pouze směrem k uživateli, mechanicky je takový tvrdší, což by až tak nevadilo, ale vysloveně mě štval tím, jak moc je slyšet. Co se použití gest týká, tak ať zkouším, co zkouším, ovladače umí jen to nejzákladnější, tedy pohyb kurzoru a posun stránky, na nějaké pokročilejší věci (jako gesta či kliknutí více prsty) můžu zapomenout. Je to ovšem předprodukční kus a budu tedy předpokládat, že chybějící funkce budou v ostré verzi ovladačů doplněny, protože hardware je umí.

Celkově ve mně klávesnice a touchpad vzbuzují dojem, že je lepší připojit nejen myš, ale i externí klávesnici – prostě je-li člověk zvyklý na ThinkPady, tak má nároky někde jinde, ale bude-li to něčí první notebook, tak si myslím, že zmíněné neduhy až tak výrazně působit nebudou a ve stínu slušného výkonu v kombinaci s obstojným displejem a dobrým zvukem možná i upadnou v zapomnění, protože, jak postupuji pomalu k přední hraně, tak se na řadu dostaly reproduktory a tady je opravdu slyšet, kdo má být cílovou skupinou. A ne, tentokrát opravdu nenarážím na cenovku, ale na multimediální využití, protože mi připadne, že tahle hračka pro študáky hraje snad nejlíp ze všeho, co mi od Lenova doposud prošlo rukama.

Zároveň s tím musím pochválit i výdrž baterie, která se při mém běžném provozu pohybuje kolem třech až čtyřech hodin, ale při použití jako přehrávače, kdy se většina hardwaru celkem fláká a jas displeje je přibližně na půlce, jsem se dostal k šesti hodinám, což už mě pomalu přestávalo bavit. Nabíjení z cca 2 % na 100 % zabralo přibližně hodinu a padesát minut. K baterii se hodí poznamenat, že se jedná o dvoučlánek a zjevně se tedy počítá s úsporností použitého hardwaru.

A dost bylo kritiky, protože jestli něco chci od počítače nejvíc, tak je to výkon a toho má testovaný IdeaPad dost. Systém startuje přibližně do patnácti vteřin, někdy rychleji, jindy mu to trvá o pár vteřin déle, vypnutí rychlého spouštění prodlouží start přibližně o pět vteřin, předpokládám, že výměnou SSD za rychlejší by se tato čísla povedlo i snížit. Podstatné ovšem je, že vzhledem k nouzovému stavu a tedy práci z domova jsem nenastavoval heslo pro vstup do systému, v překladu do češtiny to znamená, že zmíněné časy platí pro start na plochu a ne jen na přihlašovací obrazovku.

Má to výkon? A mohl bych ho vidět?

Co se týká výsledků benchmarků, je fakt, že mě čísla poněkud překvapila a celkem by mě zajímalo, jakých výsledků bude dosahovat ostrá verze tohoto notebooku, protože předprodukční kus byl, minimálně v Geekbench 5, ThinkPadu E595 dobrým soupeřem a to i s poloviční RAM pamětí. Na druhou stranu se to dalo čekat, jedná se v podstatě o stejný hardware nacpaný v jiném obalu.

Když píšu o hardwaru, tak tady jsou výpisy základních informací o procesoru, paměti, grafice a disku.

Základní seznámení máme za sebou, je na čase ho trochu potrápit, jen 3DMark nebude, protože se mu nějak nechtělo fungovat…

To by byly syntetické testy, co se týká běžných programů, jako je Firefox nebo součásti kancelářského balíku LibreOffice, jejich start je dílem okamžiku a vlastně si nevybavím, že by některému z programů, které běžně používám, trval start déle než na desktopu s „dospělým“ Ryzenem 3700X (taky ho brzdí disk). Dá se říct, že výsledky testů jen potvrzují očekávané chování a vše od kancelářského balíku po přehrávač videí startuje svižně a reaguje bez zpoždění. Trochu kostrbatý byl start virtuálního stroje ve VirtualBoxu, což přičítám kombinaci celkem pomalého disku a nižší propustnosti RAM v jednokanálovém zapojení, ale pak, kdy bylo vše potřebné načteno, běžel i virtuální počítač použitelně.

Když se řekne notebook pro studenty, tak spoustu lidí asi napadne, jestli to zvládne i nějaké hry. Zvládne, ale jen nějaké nebo rozhodně ne na plné detaily, integrovaná grafika na takové kratochvíle není nikdy dobrou volbou, nicméně si bez obtíží poradí s Dotou 2 či staršími střílečkami, starou klasiku jako Quake 3 Arena nebo Unreal Tournament asi zmiňovat netřeba, to jede dneska snad na všem.

A trocha linuxu na závěr

Tentokrát jsem se pustil do dvojitého pokusu a místo zálohy systému z interního disku a následné instalace linuxu jsem zkusil spuštění Linuxu Mint nainstalovaného na externí SSD připojené přes USB 3.1. Plný potenciál rychlého SSD se tímto způsobem nevyužije, ale je to možnost, jak mít svůj systém kdekoliv, kde je to potřeba – ideální třeba na záchranu dat. Systém naskočil o něco rychleji než Windows z interního disku, což při bootu z USB a šifrování uživatelského oddílu považuji za slušný výkon a důkaz, že ovladače pro Windows mají ještě co dohánět a to nejen v oblasti výkonu, ale i funkčnosti, no a o kvalitách interního SSD raději nemluvím. Jak jsem psal, že touchpad umí vše, co umět má, akorát mu to kazí ovladače, tak to zjištění vychází právě z používání pod linuxem, protože všechna nastavení a možnosti v něm fungují, jak mají, touchpad spolehlivě rozliší dotyk jednoho, dvou i tří prstů, čtyřhmat v linuxu nastavený nemám, ale nepředpokládám, že by dělal problém. Citlivost a zrychlení lze nastavit tak, aby na přejetí obrazovky nebylo třeba přehmatávat. Co se týká běžného provozu, vše běhalo, jak má, a tak jsem cvičně spustil i Geekbench, takže co se procesoru týká, můžeme porovnat, jak si tento IdeaPad vede v obou systémech.

Překvapí někoho, že výsledek byl lepší než ve Woknech?len

Odpovědět

comment-avatar

Informace: Žádné osobní údaje nejsou povinné! Povinný je pouze text komentáře.