IBM ThinkPad X41 – ThinkPad „Air“, ročník 2005
22. 11. 2016 | 5
ThinkPady jsou s námi již několik desítek let. V posledních generacích se ale docela změnily. Dnes si ukážeme původní IBM ThinkPad „ze staré školy“.
IBM ThinkPad X41 se objevil na trhu v srpnu 2005, na některých trzích o něco později. Oproti svému předchůdci, ThinkPadu X40, se prakticky nezměnil. Až na typickou meziřadovou evoluci, především v podobě novějšího procesoru. Model X41 vytvářel určitý protipól k dnes již legendárnímu ThinkPadu T41. Oproti němu nabídl nesporně kompaktnější rozměry, díky čemuž byl přímo předurčen pro cestování či práci v terénu. IBM ve své „ultraportable“ filozofii lpěla zejména na zachování určitého výkonového standardu, ale i na relativně atraktivní konektorové výbavě. To vše v kombinaci s dobrou výdrží baterie na jedno nabití.
Testovaná konfigurace: IBM/Lenovo ThinkPad X41, type 2525-G5G
- Procesor: Intel Pentium M LV 758 (1,50 Ghz, Dothan, 90 nm výrobní proces)
- Operační paměť: 1 GB (rozšířitelné na 2 GB)
- Úložiště: 1,8“ 30 GB SATA harddisk
- Grafická karta: Intel GMA 900 (128 MB sdílené paměti)
- Displej: 12,1″ TFT XGA (1024×768)
- Konektivita: wifi, bluetooth, PC card, dokování
- Operační systém: Windows XP Professional 32bit
- Rozměry: 26,8 x 21,1 x 2,7 cm
- Hmotnost: 1,23 kg
Vzhled, konstrukce, zpracování
Svým vzhledem ThinkPad X41 přesně zapadá do poslední generace ThinkPadů prodávaných ještě pod hlavičkou IBM. Přísně hranaté víko je po celé vnější ploše pogumované, což přinášelo mnoho výhod, zejména určitou „odolnost“ proti poškrábání. Dokonale černá plocha víka je rušena pouze několika základními indikačními diodami, maličkými stříbrnými panty, a logem výrobce.
V zavřeném stavu notebook působí až neuvěřitelně elegantním a zároveň bytelným dojmem. Díky tenkému provedení a skutečně nízké hmotnosti (1,23 kg) je až k nevíře, že nedochází k žádnému znatelnému prohýbání a vrzání. Byl jsem velmi překvapený, že se podobně kompaktní notebook prodával už před 12 lety. Displej je se základnou zajištěný mechanickým zámkem, ovládanými posuvným jezdcem na pravé pravé straně víka. Panty mají nízkou tuhost, takže lze notebook otevřít jednou rukou zhruba až do pravého úhlu, pak už se základna začne zvedat.
Velmi dobrý dojem z konstrukce a zpracování zůstává i po otevření notebooku. Plastový rámeček displeje drží na svém místě tak pevně, jak jsem dosud u žádného notebooku neviděl. Palmrest je perfektně podložený a neprohýbá se. Výjimka se týká pouze místa nad šachtou cardbus, i zde je ale nutné vyvinout poměrně hrubou sílu, aby se palmrest promáčkl. V otevřeném i zavřeném stavu se konstrukce notebooku nijak neohýbá a zařízení působí, jako by bylo tvořeno jen jedním dílem. Typické uživatelské nešvary jako nošení notebooku za roh základny, zvedání za víko atd. zvládá notebook pocitově dobře, otázkou je, co by to s ním udělalo po delší době.
Design zařízení je typický ThinkPad od IBM. Tyto notebooky se vyznačují horní řadou kláves v šedivé barvě a poměrně velkým množstvím stavových diod. V porovnání s novějšími modely působí X41 jako dinosaurus. Použitý design má však něco do sebe a rozhodně nelze říct, že by to notebooku neslušelo. Model X41 se dostal na trh těsně po akvizici počítačové divize tehdy ještě čínskou společností Lenovo, čili je logické, že již nedocházelo k žádným změnám ve výrobním procesu (vyjma štítku na spodní straně přístroje, kde najdeme jak logo IBM, tak Lenovo).
ThinkPad X41 samozřejmě nepostrádá typickou lampičku ThinkLight. Ta se nachází po levé straně nad displejem a je spustitelná klávesovou zkratkou Fn+PgUp. V tomto modelu výrobce zvolil oranžovou variantu. Ta oproti ostatním modelům s bílým světlem neposkytuje takové pohodlí. Navíc svítí poměrně slabě, takže její přínos je diskutabilní.
Ve škvíře mezi základnou a displejem se po levé straně nachází černý „spojovací pásek“. Jde o flex kabel, kterým je na základní desku připojený displej. U dnešních notebooků je tento spoj běžně vedený přes panty displeje. Vypadá to lépe a kabel je vystaven menšímu riziku náhodného poškození. Vedle pravého pantu je druhý prvek, který je dnes již překonaný. Černý „zoubek“ sloužil k detekci zavření víka. Při zavření víka výstupek na rámečku obrazovky zatlačil na packu a počítač se řídil pokynem při zavření víka (typicky přechod do režimu spánku). U některých notebooků ale po čase došlo k tomu, že senzor stisku přestal fungovat a bylo třeba tak počítač uspávat ručně. U novějších notebooků je toto vyřešeno magnetickým senzorem mezi základnou a víkem, což eliminuje riziko mechanického poškození.
Jako všechny staré ThinkPady, i model X41 je doslova zavalen množstvím indikačních diod. Všechny jsou soustředěné na jednom místě uprostřed pod displejem. Výhoda tohoto řešení je jasná: všechny indikátory světélkují z jednoho místa a není třeba se okolo notebooku otáčet. Na druhou stranu, už jsem si docela zvykl mít diodu Caps locku přímo na klávese. Za přímého denního světla jsou diody poměrně špatně čitelné, v noci ale svítí jasně a zřetelně. Menší skupinka indikátorů se nachází také na vnější straně víka přesně z druhé strany. Můžete tak připojit počítač k externí obrazovce a zároveň mít přehled o stavu některých funkcí. Byl bych rád, kdybychom se dočkali určité renesance svítících indikátorů, protože jsou nezávislé vůči dění na obrazovce.
U novějších ThinkPadů (do nástupu 40. řady) jsem si velmi oblíbil mechanický vypínač bezdrátových sítí. Žádný ThinkPad prodávaný pod brandem IBM ale tuto funkcionalitu neměl, na ThinkPadu X41 byste jej tedy hledali marně.
Na následujících obrázcích jsem vedle ThinkPadu X41 postavil jeho většího sourozence, ThinkPad T41.
Klávesnice, TrackPoint
ThinkPad X41 byl vybaven (tehdy) standardní sedmiřadou klávesnicí v původním IBM rozložení. Ten se vyznačuje obsažením všech myslitelných kláves (včetně zástupného numerického bloku), což je velmi příjemné, pokud hodně pracujete s nejrůznějšími klávesovými zkratkami. Zároveň si však klávesnice ponechala neduh předchozích generací, kdy na ní nenajdete klávesy Win a kontextové nabídky. To je velmi nepříjemné, proto považuji pozdější klávesnice za lepší.
Klávesnice je na poměry ThinkPadů průměrná. Jednotlivé klávesy nahmatáte velmi dobře, jelikož jsou odděleny drobnými mezerami. Díky tomu zpravidla nedochází k překlepům. Vzhledem ke kolibřím rozměrům základny jsou ale všechny „nepísmenové“ klávesy zmenšené zhruba o polovinu, což vyžaduje chvíli zvyku. Ze začátku tak běžně mačkáte „ú“ místo závorek atd. Skládací klávesnice „ThinkWrite“ z modelu ThinkPad 701C, se kterou jsme vás seznámili v našem retro seriálu již dříve, by v tomto modelu našla to pravé uplatnění.
Klávesy mají střední výšku zdvihu, postrádají ale určitou jistotu stisku. V praxi vám připadá, že klávesnice na stisknutí tak nějak nereaguje, odezva působí až „tupě“. Psaní je navíc poměrně hlučné, a proto bych notebook do tichých přednáškových sálů nedoporučil. Suma sumárum, v pozdějších ThinkPadech (jmenovitě nástupnické X60 či X201) jsme se setkali s lepšími a pohodlnějšími klávesnicemi.
V horní části klávesnice je typická černá lišta se zapínacím tlačítkem, ovladači hlasitosti a modrým tlačítkem „Access IBM“. Pomocí něj šlo zapnout stejnojmenný program od výrobce, zejména pro získání softwarové podpory.
Ačkoliv to výrobce nikde zvlášť nevyzdvihoval, ThinkPad X41 byl vybavený klávesnicí proti polití. Odtokový kanálek se nachází pod levým tlačítkem TrackPointu.
TrackPoint je u modelu X41 jediné zařízení pro práci s kurzorem, touchpadem nebyla vybavena žádná konfigurace. Léty prověřený joystick s červenou gumovou čepičkou pracuje velmi přesně a je radost s ním pracovat. Již ve výchozím nastavení se s ním pracuje velmi dobře a osobně jsem jej nemusel nijak dál nastavovat. Ve srovnání s mým vlastním ThinkPadem X220 se mi navíc zdálo, že je mnohem pevněji uchycený do klávesnice, takže se gumová čepička při pohybu do stran tolik nenakláněla.
Dovedu si živě představit, jaká muka museli někteří uživatelé zažívat kvůli absenci touchpadu. Osobně na žádném touchpad prakticky nesáhnu, pokud tedy nemám důvod – TrackPoint mi vyhovuje podstatně lépe. Z názorů okolí ale vím, že červená čepička zdaleka nesedne každému. Chybějící touchpad byl tedy asi největší daní za miniaturní rozměry přístroje. Uživatelé na ThinkPad X series s touchpadem museli čekat ještě dlouhá léta do příchodu modelu X201.
Displej
Notebook je vybaven 12,1″ TFT displejem s poměrem stran 4:3 a matnou povrchovou úpravou o rozlišením 1024×768 pixelů. Jde o typické rozlišení té doby. S přihlédnutím k malým rozměrům počítače ale nepůsobí hustota pixelů 105 PPI tak hrozně. Rozlišení má navíc nespornou výhodu: veškerý text je dostatečně velký.
Velmi mě překvapila kvalita obrazu, přesněji teplota a věrnost zobrazovaných barev. Kdo by čekal vybledlé, studené barvy bez jakéhokoliv kontrastu (tak typické pro pracovní notebooky pozdější doby), mýlil by se. Pozorovací úhly si ale v ničem nezavdají s TN panely v dnešních noteboocích.
Podsvícení je zajišťované CCFL lampou v levé (značně zesílené) části víka. Intenzita jasu je regulovatelná v sedmi stupních. Ta nejnižší je vhodná pro práci v noci, kdy displej neoslňuje. Za slunného dne venku ale na displeji neuvidíte vůbec nic.
Konektory, připojitelnost
- Levá strana: nabíjecí konektor, VGA, 2x USB 2.0 (z toho jeden „IBM Powered USB 2.0, trvale napájený)
- Pravá strana: PC card slot (cardbus), 2x 3,5 mm jack (mikrofon + sluchátka), čtečka SD karet, infračervený port, USB 2.0, ethernet, konektor na připojení modemu, zdířka na zámek kensington
- Spodní strana: dokovací konektor, krytky pro přístup k miniPCI a harddisku
- Další: Wifi (Intel PRO/Wireless 2915ABG), Bluetooth 2.0 (IBM Integrated Bluetooth IV with 56K Modem)
Kdo se delší dobu pohybuje kolem notebooků ThinkPad, neušlo mu, že dochází poměrně často k obměnám dokovacích stanic. ThinkPady X40, X41 a X41 Tablet ale šly ještě dál, a tak byly připojitelné pouze do pro ně speciálních stanic. K dispozici byly dvě verze: ThinkPad X4 Dock byla vlastně úplně běžná dokovací stanice, ThinkPad X4 UltraBase pak sloužil jako mobilní replikátor portů. Dovedu si představit to nadšení, kdy má člověk dva notebooky (např. T41 a X41) se vzájemně nekompatibilními dokovacími stanicemi…
Výkon
ThinkPad X41 je postaven na podobném základu jako jeho větší sourozenec T41. Základ tvoří procesor Intel Pentium M LV 758 o taktu 1,50 GHz, doplněný o 1 GB RAM (rozšířitelné až na 2 GB). Operační paměť je standardu DDR2, který přinesl větší kapacity modulů a zvýšení rychlosti. S takovými komponenty v kompaktním balení měl notebook solidně našlápnuto. IBM však celé zařízení „zazdilo“ použitým pevným diskem. Na ten už totiž v tak malém a tenkém těle nezbylo moc místa, takže výrobce osadil skutečně speciální kousek. Použitý 1,8“ 30GB disk se „pyšní“ zejména svými 4200 otáčkami za minutu. Díky tomu musel již v roce 2005 evokovat představu tůrovaného mercedesu se zataženou ruční brzdou.
To, co je dost špatné na papíře, je ale v praxi ještě horší. Předem je třeba říct, že v kombinaci s malou pamětí RAM je naprosto zbytečné uvažovat o jakémkoliv multitaskingu. Malá operační paměť totiž bude systém nutit swapovat, což je s použitým pevným diskem skutečně prověrka uživatelovy trpělivosti.
Na druhou stranu je ale nutno uznat, že ačkoliv byl disk „šnek“ již v době vydání, programy té doby jako Office 2003, Internet Explorer 6 či nebyly tolik náročné jako dnes.
Grafiku obstarává čip Intel GMA 900 se 128 MB sdílené paměti. Nepodává sice nijak zajímavé výkony (s dnešním videem na youtube se rve ze všech sil) je ale integrovaný na základní desce, což znamená, že je spolehlivý. Majitelé ThinkPadů T40-T43 pravděpodobně ví, o čem mluvím (mor grafických čipů ATI), stejně tak uživatelé modelu T61 s grafickými kartami nVidia.
Provozní teploty, chlazení
ThinkPad X41 je vybaven jedním větráčkem, jehož výdech se nachází na levé straně základny. V běžném provozu je větráček zapnutý neustále, ale běží pouze na nejnižší otáčky, kdy není rušivý. Jeho zvuk je na pomezí vrčení a hvízdání, nikoliv však svištivý jako u modelu X220. Při náročnějších činnostech se přepíná do nejvyšších otáček Po několika vteřinách se ale vrací k původní rychlosti. Zvukový projev notebooku mě nijak nerušil ani v tiché místnosti. Při práci „na kolenou“ notebook nijak nepálil, při položení na deku se nepřehříval. Vůči chlazení nelze mít příliš výtek.
Při běžné práci teploty harddisku nepřekročily 42°C, čidlo na základní desce detekovalo průměrně hodnoty okolo 50°C.
Zvuk (VoIP)
Notebook je vybaven jedním reproduktorem. Ten se nachází na spodní straně základny v místě pod čtečkou otisku prstu. Kvalitou nijak neoplývá a navíc míří přímo do stolu, což jeho kvalitu ještě více snižuje. Zvuk z něj je zkrátka plochý jak Maďarsko a postrádá jakoukoliv barvitost. Na nejvyšší hlasitost se nicméně umí ozvat a rozhodně jej nepřeslechnete. Skypu si také moc neužijete (vzhledem k jeho nekonečně rostoucím nárokům na výkon), ačkoliv na telefonování ještě postačuje. Film bez sluchátek však rozhodně nedoporučuji. Tento neduh šel částečně vyřešit připojením dokovací stanice (ať klasické, tak UltraBase), které měly vestavěné stereo reproduktory.
Model X41 je vybaven dvěma mikrofony. Ten primární se nachází vlevo dole před klávesnicí. Druhý nalezneme na boční straně vedle PC card slotu a slouží k tomu, aby bylo možné telefonovat, i když je notebook zavřený. Nahraný hlas nezní „plechově“, zvuk je čistý a bez prskání. Software bohužel postrádá jakoukoliv funkci odfiltrování zvuku stisknutých kláves. Při hovoru tak druhá strana hned pozná, že se nevěnujete jen jí, ale že „si tam něco, nedej bože s někým“ píšete.
Ač vás druhá strana hovoru odhalí při psaní, u videa má smůlu. Webkamera se do víka nevešla. Odpadá tak nepříjemná záležitost s přelepováním pomocí černé izolační pásky.
Zabezpečení
Nejpatrnějším zabezpečovacím prvkem notebooku je bezesporu čtečka otisku prstů. Nachází se uprostřed touchpadu, díky čemuž se jí nedotýkáte při psaní dlaněmi. Funguje dobře, oproti modelu X220 mi navíc přišlo, že je méně citlivá na mastnoty a není třeba ji očišťovat.
Pár řádek si zaslouží software Active Protection Technology. Ten pomocí akcelerometru na základní desce hlídá, zdali notebook za chodu zrovna neletí vzduchem či neskáče na nerovnostech. Pokud se tak stane, program umožňuje zaparkování čtecích hlav na harddisku, aby nedošlo k jeho poškození či ztrátě dat. Tak by to mělo být. Na ThinkPad X41 se mi jej však nepovedlo nainstalovat. Program nebyl dostupný ani přes utilitu Systém update, kterou lze obyčejně do notebooku stáhnout všechny podporované ovladače.
Baterie, výdrž
Notebook je vybaven 4článkovou baterií o kapacitě 27 Wh. Zub času ale již vykonal své a po deseti a půl letech od data výroby již baterie udrží pouze 10,5 Wh, čili 39 % své původní kapacity. Ta postačuje na asi 30-60 minut práce (velmi záleží na zvoleném napájecím plánu, jasu displeje, používaném programu atd.). V době uvedení na trh nebyly programy navíc všeobecně tak náročné samy o sobě, což výdrž jistě prodlužovalo. Odhaduji, že výdrž s dodávanou baterií při nenáročné práci mohla přehoupnout i přes 4 hodiny. K dispozici byla i osmičlánková baterie s kapacitou 65 Wh. Nároční uživatelé si mohli přikoupit i druhou baterii do dokovací stanice místo DVD mechaniky (šachta UltraBay Slim).
Přiložená 56W nabíječka má podobně jako notebook sympatické cestovní rozměry a není těžká.
Ceny, záruka
Podle informací dostupných na internetu se startovací cena přístroje pohybovala od 62000 Kč výše. Součástí byla standardní 3letá záruka. Pro srovnání: o 10 let později, v roce 2016 se ceny za velmi zachovalý kus pohybují kolem 2-3 tisíc Kč.
Related
Shrnutí
ThinkPad X41 byl velmi příjemným společníkem. Ačkoliv vloni oslavil své desáté narozeniny, překvapil mě vynikající kvalitou zpracování, pevností konstrukce a až překvapivě nízkou hmotností. To je podle mě základ každého profesionálního subnotebooku a model X41 je tak vzorem i pro mnohé dnešní nástupce.
Na svou dobu výborně vybavený počítač ale trpěl také neduhy, zejména pomalým pevným diskem. Ten je dnes možné vyměnit za SSD, které notebooku doslova vdechne druhý život, jednojádrový procesor mu dává pomyslný šach mat.
Berme tak dnešní recenzi jako připomínku dob, které se Lenovo rozhodlo připomenout svým Retro ThinkPad projektem. Byl bych moc rád, kdyby si nový notebook vzal i něco právě z modelu X41.
- Robustní konstrukce
- Miniaturní rozměry
- Nízká hmotnost
- Barevné podání displeje
- Výdrž na baterii (2005)
- Hlučná klávesnice
- Velmi pomalý disk (4200 RPM)
- Absence touchpadu
- Kompatibilita s dokovacími stanicemi
- Slabá lampička ThinkLight
AUTOR: Tomáš Valenta
Odpovědět
Zrušit odpověďKomentáře
Štítky
#retroThinkPad AMD AMD Ryzen Android Broadwell Dolby Dolby Atmos Dolby Vision gaming IdeaCentre IdeaPad Intel Intel Core JBL KitKat klávesnice Legion Lenovo Moto Motorola NAS (síťová úložiště) notebook nVidia problém recenze retro Skylake smartphone SSD tablet ThinkBook ThinkCentre ThinkPad ThinkVision TrackPoint Vibe video výběr notebooku Windows Windows 8.1 Windows 10 Windows 11 X1 Carbon Yoga řešení
Nádhera :-) X41 jsem neměl, ale klávesnice X31 je jednoznačně zatím nejlepší ze všech ThinkPadů. Ta pomalost disku byla hrozná, dnes se to dá řešit adaptérem na SSD. Proto se X60/X61 vrátilo zase k 2.5″ diskům.
A ta tehdejší cena 62000 je bez DPH.
Hezké, díky za recenzi, po X4x jsem kdysi pokukoval, nicméně nakonec šel do T41ky (byla za neodolatelnou cenu), poté co umřela na grafiku (ano, klasika Radeon a jeho BGA spoje) se mi do ruky dostala R50p s displejem 1600×1200 bodů, rok výroby 2003, bohužel aktuálně je mrtvá (BGA u FireGLka, jak bude čas, budu nechávat opravit (vím, že ekonomicky je to nesmysl, ale citová hodnota je daná :-D), nicméně moje první setkání s Thinkpady byla X20, kterou mám schovanou dosud (je včetně „X2“ docku).
Mmch co je na X2x zajímavé, je to, že je kompatibilní s „velkým“ dockem pro T2x :-), překvapivě je ten dědoušek stále funkční, byť na dnešní dobu je to parametrově opravdu už jen na hraní – P3/600MHz ULV, 320MB RAM (64MB na základní desce+256MB modul), ostatní výbava je více méně standartní, jediné, co vybočuje, je slot na CF karty (v těle je ještě jedna tenká PC Card (PCMCIA))
Citový vztah chápu, tím spíš bych Vám doporučil rovnou koupi jiné základní desky. Oprava nemusí tak úplně vyjít, hlavní ale je, že nepomůže na dlouho. Osobně si myslím, že nová deska je „vyšší“ záruka funkčnosti. Někdy je možnost koupit levně ten samý model např. s rozbitým displejem a „vykanibalizovat“ ho.
K X20 se třeba jednou také dostaneme, díky za tip :)
Díky za nápad, to už jsem zkoušel :-D – ta moje R50p je 1832-BG1 a s díly z důvěryhodných zdrojů je to zhruba stejně, jako s díly na veterány – nejsou :-( – kvalitní opravy se nebojím (řeším to poměrně často pro zákazníky, mám několik spolupracujících lidí, kteří opravdu umí, ale je to samozřejmě i o penězích, zda je člověk ochoten zaplatit rozumné finance)
reflow je absolutně k ničemu, to je fakt tak na měsíc na dva, reball je o něčem jiném, navíc pokud se provede „správným cínem“, tak je to oprava nafurt :-D
Ještě mě napadá – pokud byste měli zájem o zápůjčku X20ky, tak v horizontu cca 2 měsíců bych se měl dostat k jejímu reinstalu, takže eventuelně mohu zapůjčit (hlavně potřebuji ověřit, že je opravdu 100% funkční), bohužel mám aktuálně velice málo času :-(
Pokud nejsou díly, ale citový vztah zůstává, co by ne? Já jsem tuhle chtěl nostalgicky renovovat Sony Ericsson C901, ale s díly to bylo vyloženě tragické :)
Pokud byste byl ochotný pro blog zapůjčit, byli bychom velmi vděční! Ozvěte se mi prosím na email (na stránce „Autoři blogu“ klikněte na můj avatar). Zatím díky a hezké svátky!