IBM ThinkPad T41 – Letitý tahoun? (ohlédnutí)Profi

IBM ThinkPad T41 – Letitý tahoun? (ohlédnutí)

 Řada ThinkPad slaví 20. rok své existence, to je dost dlouhá doba na to, aby se dokázala posoudit její kvalita. Jak se na T41 podepsal zub času, jak si poradí po osmi letech od uvedení na trh s dnešními běžnými úkony a co cena, odpovídá i z dnešního pohledu kvalitě? To vše si v dnešním článku rozebereme.Je to tu, velké narozeniny. Řada ThinkPad slaví již 20. rok své existence, to je delší doba, než jsem na světě já, a zároveň to je dost dlouhá doba na to, aby se s odstupem času dokázala posoudit její opravdová kvalita. Všichni výrobci kolem nás chrlí neustále nové řady a série, které jsou vždy s velkou slávou představeny, ale s časem zmizí kolikrát naprosto zapomenuty. Řada ThinkPad je v tomto ohledu opravdovým etalonem, a co víc, etalonem té snad nejdražší skupiny notebooků, co existuje – profesionálních business mašin. Ceny počítačů v tomto sektoru dřív byly opravdu z dnešního pohledu téměř až astronomické, nejinak u tehdejšího IBM. Tato společnost, která v podstatě odstartovala éru moderních osobních počítačů v domácnostech, se po dlouhá léta i úspěšně věnovala vývoji profesionálních notebooků, které byly posléze prezentovány jako naprostá technologická špička své doby. Na rozdíl od jiných výrobců ale nikdy nešla cestou nejvyššího výkonu, nýbrž zpracování, pevnosti, výdrže na baterii, a co víc, pokaždé nabídlo IBM ještě nějakou vychytávku navíc. Za celek si ale samozřejmě účtovalo enormní peníze, pro běžného člověka v ČR v té době často i mnoho měsíčních platů. A jak to je dnes? Jak se na takové T41 podepsal zub času, jak si poradí po osmi letech od uvedení na trh s dnešními běžnými úkony a co cena, odpovídá i z dnešního pohledu kvalitě? To vše si v dnešním článku rozebereme.

Pro začátek bych ještě rád vysvětlil případné nejasnosti – jsem student gymnázia z Prahy, jsem fanouškem do elektroniky, hry moc nehraji, ale co je pro správné pochopení článku důležité – jsem skromný člověk, nemám nijak velké nároky na elektroniku, ale požaduji, aby perfektně zvládala to, na co byla stavěná. Zkrátka nejsem z těch, co nadávají, že jim jejich nový multimediál s integrovanou grafikou Intel HD nerozjede hru Crysis 2 bez sekání ani na nejnižší detaily.

IBM ThinkPad T41 – model 2374, vyroben únor 2004 (údaj z DVD mechaniky)

  • 14″ displej, matný, 1024×768
  • Intel Pentium M, 1,7 GHz
  • 1 GB DDR
  • 250GB PATA
  • ATi Mobility Radeon 7500, 29 MB
  • Rozšířená nová Lenovo baterie, 72 Wh původně, nyní 54 Wh
  • Cena při uvedení na trh – v ČR od cca 80 000 Kč bez DPH
  • Komplet repasovaný, celková cena 5 000 Kč (podzim 2011)

Potřeboval jsem počítač do školy, ale zároveň se mi nechtělo dávat do něj moc peněz. Doma mám i moderní multimediál (i5, 4 GB RAM, 500 GB SATA, ATi Mobility Radeon HD5650), ale ten by asi konstrukčně nezvládl nošení do školy v batohu déle než týden. Takže jsem požadoval něco pevného, přitom relativně lehkého, s alespoň trochu dobrou výdrží na baterii. Po předchozí zkušenosti z ThinkPadu T23 (prakticky nefunkční, ale stál mě pár drobných) jsem měl tedy jasno, že chci znovu IBM. Po delším brouzdání po Aukru a inzercích jsem si udělal představu o hodnotách jednotlivých modelů a rozhodl jsem se nakonec znovu pro řadu T. Nakonec jsem si povšiml této konfigurace modelu T41, která mi přišla v porovnání s ostatními nabídkami bezkonkurenční (zejména kvůli velkému novému disku a dobrému stavu).

Vzhled, kvalita zpracování, konstrukce

Ačkoliv jsem již před koupí viděl notebook na fotografiích, stav PC v reálu mě opravdu mile překvapil. Je vidět, že s počítačem bylo opravdu skvěle zacházeno, žádné praskliny ani velké oděrky. Byl jsem ale trochu zklamaný z celkové pevnosti, která šla od modelu T23 rapidně dolů, T41 je však zato znatelně lehčí a tenčí, takže ve výsledku je to výhoda, pokud tedy nechcete s notebookem vyloženě zatloukat hřebíky. Následoval klasický ThinkPadí test: zvednutí do vzduchu za roh základny a poté za roh rámečku displeje. Obojí bez problému, i když u displeje jsem byl velice opatrný. Pevnost počítače je ovšem nezpochybnitelná.

Víko klasicky pogumované, po letech je ale už lehce poškrábané. Displej má jeden centrální zámek (T23 měla dva), ale v základně pořád drží na dvou zoubcích. Víko samotné je drženo dvěma kovovými panty, na levé straně masivnějším. I po letech drží pevně, i když se již trochu vrklá (v rozmezí zhruba 2°), což mi ovšem připadá na takového veterána skvělý výsledek. Lampička ThinkLight v horní části je samozřejmostí, v noci bych navíc řekl, že již nepostradatelná. Základna samotná rovněž nevykazuje nějaké zvláštní opotřebení, kromě špinavých konektorů a lehce rozvrzaného palmrestu.

Kvalitu konstrukce se mi již povedlo nechtěně dvakrát ověřit – jednou jsem ve spěchu počítačem omylem docela silně prásknul rohem základny do sloupu zdi. Jediné co si z toho počítač odnesl, je asi 5mm prasklinka na palmrestu, která se ani s časem nezvětšuje, takže dobré. Druhý karambol byl horší, počítač mi z výšky asi půl metru upadl víkem dolů na dřevěnou desku stolu. Kromě přilepeného prachu na víku a vysypanému bordelu z klávesnice na displeji se mu ale nic nestalo, ještě jako by si říkal o to, abych s ním švihl víc a silněji. Toto jsou opravdu neocenitelné vlastnosti, člověk je někdy málo opatrný, a udělat já tohle s multimediálem, měl bych zvlášť „základnu a nefunkční tablet“. Zpracování má tedy jasnou jedničku, zde má tedy tehdejší vysoká pořizovací cena jasné ospravedlnění.

Klávesnice, TrackPoint a touchpad

Klávesnice je jediným jasně viditelným původním dílem, který nese už od pohledu známky opotřebení. Oleštěná a semtam již vymačkaná tlačítka dávají znát, že s počítačem se dost pracovalo. Výtky tak musím mít zejména k některým klávesám, které se vracejí po stisku dost pomalu, některé podivně cvakají a jiné prostě reagují špatně. To byl koneckonců důvod, proč jsem si pořídil za 400 Kč jinou, náhradní a vyměnil ji, nyní je vše, jak má být. I ta stará však na většině tlačítkách měla jasný a pohodlný stisk, tlačítka jsou skvěle tvarovaná, píše se mi na ní skvěle. Zde bych ovšem rád pronesl, že T23 měla opět klávesnici výrazně pohodlnější. Naopak oproti mému multimediálu je na T41 radost psát – nikdo v IBM by si nedovolil dát nalevo od Ctrl kalkulačku, vedle Shiftu tisk, vedle tabulátoru aplikaci na média atd. tak, jak to s oblibou činí výrobci dnes.

Poznámka: Musím konstatovat, že jakkoliv se na novém chicletu ThinkPadů 2012 píše krásně, neoddělené funkční klávesy a celá jejich jedna chybějící řada je pro mě něco, co bych nesl těžko, neboť většinu úkonů provádím rychle klávesnicí, takže s touto unifikací klávesnic nesouhlasím a naopak obětuji trochu méně pohodlná tlačítka, kterými disponují všechny starší ThinkPady, T41 nevyjímaje.

TrackPoint funguje přesně, ostatně jak to IBM vždycky umělo. Zároveň jeho červená tečka v klávesnici je spolehlivým magnetem na zvědavé dotazy, což člověku dodá pocit, že má stroj, co i přes konzervativní a pro mnoho lidí ošklivý celkový vzhled vzbuzuje zájem.

Oproti modelu T23 se již nyní objevuje i touchpad, který podporuje i funkci rolování při pravé straně, multitouch se zde bohužel (nebo naštěstí?) nekoná. Osobně touchpad prakticky nepoužívám, ale je skvělé, že má oddělené klávesy (levá a pravá), jeho povrch není nijak zvrásněn a zejména je zapuštěný pod úroveň palmrestu, což si dle mého zaslouží obrovskou pochvalu.

Displej

Displej je jednou ze slabin toho počítače. Je vidět, že se jedná o starý typ LCD, což se dost negativně projevuje na spotřebě. Horší je to i s pozorovacími úhly, a to zejména v noci. Bohužel ani jeho svítivost není kdovíjak oslnivá, což je nepříjemné zejména při práci venku. Na druhou stranu – je matný (lesklá multimediálka je ve dne opravdová radost pro oči), má starý dobrý poměr stran 4:3, nabízí mně dostačující rozlišení a co je zásadní – ani po osmi letech na něm není jediný vadný pixel. Toho si při stáří počítače velmi cením, ovšem abych nekřivdil jiným výrobcům – zatím jsem moc notebooků s mrtvými pixely na obrazovce neviděl.

Někdo může vnímat jako velké mínus absenci vestavěné webkamery. Je to sice trochu škoda, ovšem vezmeme-li v potaz, jak strašné jsou webkamery v dnešních noteboocích, tak by asi přitomná kamera v notebooku z roku 2004 moc velké zázraky nevykouzlila, nakonec tedy její nepřítomnost nepovažuji za výraznější chybu.

Zvuk

Reproduktory jsou umístěny v přední straně základny. Jsou zkoseny směrem dolů, což je blbé třeba v posteli, jelikož je peřina zakryje a zkrátka pak trochu huhlají. Navíc samy o sobě neposkytují kdovíjak oslnivý výkon, nehledě na to, že ten levý na nejvyšší hlasitost rozdrnčí palmrest. Bohužel jsou i umístěny dost blízko k sobě, takže stereo efekt zde prakticky není. Ano, zde T23 podávala opravdu brilantní výkon, vyvážené basy, středy i výšky. T41 tak musím v kvalitě produkovaného zvuku přirovnat k uprskané multimediálce, to je ovšem daň za tenkost a úsporu na spotřebě a váze. Navíc samo určení počítače asi není jako přenosný přehrávač, a tak pokud si chcete vychutnat film, doporučuji připojit sluchátka.

Situaci tak zachraňuje mikrofon. Ten je podle názorů přátel ze Skypu hodně kvalitní, téměř žádný šum či prskot. Je vidět, že IBM počítalo s VOIP hovory vysoce postavených manažerů, a takovéto kvality nyní já jako student využívám velmi rád, vždyť všichni okolo se svými multimediálkami do 15 000 Kč takový mikrofon rozhodně nemají.

Připojitelnost, konektory

Jelikož je displej udělaný na starém dobrém principu, co nepřečnívá vzadu za základnu, konektory se tak mohly rozprostřít po takřka všech čtyřech stranách. Zároveň nám počítač poslouží i jako takové připomenutí starých časů.

Vlevo nalezneme bohužel jen jedinou dvojici USB 2.0 (bohužel umístěny nad sebou, takže někdy nastane problém, že jedno zařízení překryje druhý port), S-video pro připojení k televizní obrazovce, dvojici síťových konektorů, vstup mikrofonu, výstup na sluchátka a PCMCIA slot. Vzadu se nachází konektor pro napájecí kabel a dnes již poněkud komicky vyhlížející LPT konektor pro tiskárnu, jehož dnes již opravdu tragický vzhled už pobavil spoustu neznalých spolužáků. Vpravo je umístěn pouze výstup VGA pro připojení externího monitoru, zbytek zabírá DVD mechanika a krytka HDD. A vepředu máme na závěr opravdovou perličku – infračervený port. Upřímně jsem nikdy nepřišel na to, k čemu by mohl být i dávno v roce 2004 dobrý, snad každý telefon šel připojit přes USB, pokud vůbec k něčemu nějak připojit šel, ale zůstává nám to tak společně s S-videem a LPT ukázkou, o kolik se už vývoj posunul dál.

Uvnitř počítače je jinak samozřejmě Wi-Fi karta, která však funguje správně pouze s originálním programem od výrobce, samotný driver ve Windows vykazuje problémy. Kdo by řekl, že tak stará Wi-Fi- bude mít problémy se signálem, nemá pravdu. Dále je zde přítomna i technologie Bluetooth ve verzi 2.1. Na cesty tedy počítači ani dnes nechybí nic zásadního, je však potřeba se smířit s tím, že technologie ve všech směrech již pokročila, je zde sice nějak zastoupeno všechno, ale ve starších technologiích.

Výkon

Pomalu se dostáváme do kapitoly, kde i přes mou snahu a nadržování ThinkPadu multimediálku nepřekonám. Samotný systém Windows XP Professional se třetím servisním balíčkem zde funguje krásně, ale při spuštění více věcí navíc se zde již citelně projevuje nedostatek výkonu, a to zejména, pokud počítač běží na baterii a vy si zvolíte některé z úsporných profilů. Aplikace v dnešní době jsou již prostě stavěny na vícejádrové procesory, a to ve všech oblastech softwaru. Musíte se tak většinou smířit s tím, že musíte použít starší verzi programu. Zároveň je potřeba udržovat počítač čistý: někdo, kdo instaluje každou hloupost, by mohl mít rychle problém. Někdy se počítač na chvíli zadýchá, a je potřeba být trpělivý, což by mohlo spoustě lidem vadit.

Typickým příkladem je například Mozilla Firefox, která dává s doplňky počítači někdy skutečně zabrat, či Skype, který jsem po různých pokusech vždy vrátil do verze 4. Ve škole využívám balíček MS Office 2003, s tím tedy problém není. KMPlayer nemá problém s normálním filmem ani na nejnižší dostupný takt procesoru. Základní kancelářskou práci tedy T41 se svým procesorem Intel Pentium M a 1GB RAM zvládne bez problémů, jen je potřeba se umět o počítač starat.

Kde nastane teprve problém, jsou hry. V počítači je zastoupena první mobilní grafická karta ATi – model Mobility Radeon 7500. Osobně jí hodnotím jako zdaleka největší slabinu tohoto ThinkPadu, a to zejména kvůli její pouze 29MB paměti. Hraní se tak na tomto počítači omezuje pouze na nejstarší tituly, a to většinou i na nejnižší detaily. Ovšem se starými hrami není výraznější problém, a člověk pak kolikrát i zjistí, že jsou zábavnější než nové tituly, ale to je pouze můj osobní názor.

Klasiku Lego Racers utáhne počítač bez problémů, podobně jako strategie Red Alert 2 či Zoo Tycoon. Jen jako pokus jsem vzal Trackmanii United Forever, a zde mě tedy počítač mile překvapil – když všechno snížíte na nejnižší, hra je celkem dobře hratelná. Nicméně hry prakticky nehraji, tak mě to nemrzí, a žádný ThinkPad koneckonců není ani jako herní stroj zaměřen.

Kde je však kapacita grafiky citelně znát, jsou běžné webové služby, jako například videa na Facebooku, YouTube či různé flash animace. Zde v kombinaci s Firefoxem nastává skutečný problém, a na YouTube se tedy musíte uskromnit na 360p, což není zrovna příjemné. U vyšší kvality už nastává problém – 480p je ještě koukatelná, se 720p už ale opravdu nepočítejte. To samé u filmů – běžné avi přehrajete bez problému, ale 720p film se již drobně, ale rušivě posekává, a to i při použití přehrávače Home Cinema Classic.

Jak tedy zhodnotit výkon počítače? V roce 2004, kdy byly na HW kladeny úplně jiné nároky, se muselo jednat o lehce nadprůměrný počítač, a to i v případě grafické karty. Vývoj jde ale dál, a to nejen na poli hardwaru, a tak už T41 mnohdy nestíhá držet tempo s uživatelem a je potřeba být trpělivý. Je to daň za nízkou pořizovací cenu a stáří, na druhou stranu, když chci dělat nějaké náročnější úkony, jako konvertovat či stříhat video, pustit si Full HD film, hrát náročnější hry či dělat komplexnější prezentaci do školy, zapnu si multimediálku. Používání T41 v roce 2012 je tedy věc každého, s čím si vystačí a s čím už ne.

Chlazení, hlasitost větráčku

Na co si ale nemůžu stěžovat, je propracovanost chlazení. Snad téměř každý si rád vezme někdy notebook do postele. Někteří to ale zkusí jednou a naposledy, protože se jim z notebook v momentě vyvaří, jiní tak však činí s oblibou a pravidelně, jako třeba já. Takže zatímco od multimediálky mám v posteli za čtvrt hodiny skoro spálené ruce, uřvanost fanu přehluší i film a notebook je z vysoké teploty totálně zasekaný, T41 nemá ani po několika hodinách žádný problém, teploty nejsou nikdy nijak hrozné. Pokaď by jsme se bavili o normálním provozu na stole, zde nikdy nebyl ani náznak problému. To, že ho někdy z nudy rozebírám a čistím, tomu minimálně neuškodí.

Horší to je ovšem se samotným větráčkem. Počítač byl zcela očividně projektován na starší software, než třeba Firefox s podporou HTML 5, narvaný Flashem a spoustou doplňků. K vytížení CPU tak stačí opravdu málo a větráček se brzy rozjede. Není to scie nijak dramatické, ale jeho zvuk není zrovna líbezný a v nejvyšších otáčkách už dokáže lézt na nervy. Proti multimediálce se však jedná stále o tichoučký stroj, který se vám dál než za nervy nedostane, multimediálka totiž bez problému přehluší i desktop. Pochopitelně že při hraní náročných her člověk notebooku kdeco odpustí, ale uřvané hučení i při běžícím Firefoxu pije krev neskutečně. IBM je tedy stále proti moderním strojům (a to mám na mysli zejména jednu specifickou nejmenovanou řadu) i na plný výkon příjemné na poslech.

Specialitky

Tento bod se v recenzích dnešních počítačů nevyskytuje, a to z jednoho důvodu. Technologie, které zde popíši, už mají buď integrované, nebo zkrátka se jedná o obyčejný počítač s nulovou přidanou hodnotou. V dobách, kdy ale byla T41 králem profesionálních notebooků, na různé vychytávky koukal celý svět s respektem.

Antišoková ochrana disku (dnes Active Protection System) – to, co má dneska každý lepší notebook, byla v dobách IBM výsada těch nejlepších z nejlepších, přinesla právě řada T4x. Je to určitě skvělá věc, ale použitelná jen při ležení na stole. Počítač totiž detekuje i sebemenší pohyby a disk se vám tak na kolenou každou chviličku pozastaví, což je nesmírně otravné. Mám tuto funkci vypnutou, ale čas od času ji zapnu, a to zejména když vím, že budu počítač za běhu přenášet. Jako bonus bych rád jmenoval hru TuxRacer, kterou je možno ovládat pomocí počítače podobně jako hry na systému Nintendo Wii.

ThinkLight – pro ThinkPad je lampička běžná věc, ovšem málokdo si dovede představit, že něco takového notebook má, a tudíž na ohromení to stačí dokonale.

UltraBay – šachta, která se po modelu T23 v řadě T4x dočkala zeštíhlení, je i u tohoto modelu skvěle využitelná variabilitou: místo mechaniky můžete samozřejmě použít i HDD (vyžadována redukce), či baterii. Nechápu krok Lenova, proč tuto funkci u nových ThinkPadů ruší, snad leda baterie nešly na odbyt?

Odolnost – když byli spolužáci svědky pádu počítače na víko, říkali, že jsem ho právě zničil. Když jsem pak počítač otevřel a stále normálně běžel, nevěřili vlastním očím.

Baterie

Zde jsem se v počítači trochu zmýlil. Při koupi jsem si dělal růžové vyhlídky, jak si budu na úsporném schématu a se sníženým jasem surfovat na Wi-Fi třeba tři a půl hodiny. Dost jsem se zmýlil, a je to zároveň zkušenost do budoucna. Baterie se vybíjí rychleji, než je zdrávo, a to zejména, pokaď není snížený jas. Ve škole se tak omezuji na Word a solitaire, kde při nejnižším výkonu a jasu dotáhnu kolem 4 hodinek, ale při zapnuté Wi-Fi a běžícím Firefoxu se baterie vybíjí rychle, a po dvou hodinách už začíná počítač kvičet. Zdůrazňuji, že baterie má kapacitu 54 Wh (původních 72 Wh jsou tytam). Na druhou stranu – spolužáci na většinou nových noteboocích nefungují o moc déle, ale ti nemají stažený jas na minimum, ale surfují po internetu. Je to ale logicky jen další z daní za starý počítač – mnohem snáze se vytíží CPU, a spotřeba tak stoupá i při záměrně běžné činnosti.

Výhody: Nevýhody:
+ pevnost

+ rozměry, hmotnost

+ klávesnice

+ chlazení

+ zapuštěný touchpad

+ cena

– slabší baterie

– grafická karta

– Wi-Fi pouze se softwarem výrobce

– umístění USB

Závěr

Zhodnotit takto starý počítač není vůbec lehké. Dnešní recenzenti se nepotýkají s časem, nerecenzují něco zastaralého a ještě ve srovnání s moderními notebooky. Já jsem ale s tímto ThinkPadem naprosto spokojený, a používám ho mnohem raději než multimediálku. Na mé skromné využití jako surfování po internetu, psaní poznámek ve škole, poslouchání písniček či sledování filmů tento počítač stačí úplně bez problému. Navíc, pokaď obětuji určitý výkon a jas displeje, mohu počítač používat i pár hodin v terénu. A co je nejlepší, nemusím se o něj vůbec bát, prostě ho vezmu, frknu do batohu, a nemusím jemňounce pokládat batoh na podlahu, aby mi v laptopu nepopraskaly všechny plastíky a neulomilo se víko. Možná přeháním, ale to naprosto záměrně – pokaď jste často v pohybu a přesto chcete mít počítač u sebe, multimediál za pár tisíc bude brzo vypadat jako na pokraji počítačové smrti. Ke špičkovému ThinkPadímu zpracování tak připočtěme výbornou klávesnici, pro Skypování je tu i skvělý mikrofon a máme tu jednoduchý a spolehlivý počítač pro běžné použití práci. A mouchy, jako ubohá grafika, horší baterie či vyloženě nutnost udržovat systém čistý? S přihlédnutím k nizoučké pořizovací ceně je všechny moc rád přehlédnu, zkrátka jsem spokojený. T41 mě tedy rozhodně nezklamala, a fakt, že se jedná o můj první „pořádný“ a plně funkční ThinkPad rozhodně neznamená, že i poslední.