IdeaPad S540-15IML: boháč rodiny (recenze)

IdeaPad S540-15IML: boháč rodiny (recenze)

Měděně kovový notebook s poslední řadou úsporných procesorů Intel Core – to je Lenovo IdeaPad S540-15IML. Dokáže si obhájit svou vyšší cenu?

Řada IdeaPad patřila vždy masám. Lidem, kteří nevyužijí pokročilé podnikové funkce. Přesto chtějí mít většinou vetší zobrazovací plochu a pohodlné psaní. Na nějaké velké přenášení se zde také nehraje, pokud nepočítáte přesuny ze stolu na pohovku, nebo z pohovky do kuchyně. Ještě do nedávných dob by šlo 100% o plastové zařízení s již z výroby vrzajícími panty a rozlišení v drtivé většině nepřesahovalo HD (myšleno HD a ne Full HD). O vysokém výkonu se mnohdy také nedalo mluvit. Sice zde byla dvě jádra, ale mnohdy bez nějakého turba a na nízkých frekvencích. (Kdo měl štěstí, měl v něm Core i3 nějaké starší generace, kdo štěstí neměl, tak Celeron či Pentium.) Tak nějak to celé fungovalo a stačilo – stolní počítač byl, pokud se nedědil v rodině již dlouho, silnější a mnohem rychlejší.

Dnes testovaný IdeaPad S540 je ale jak z úplně jiného světa, pokud jde o porovnání s těmito dosluhujícími, prachem ucpanými a s diskem praskajícími totálkami. Trochu mu to celé kazí cena, která je v dané konfiguraci již nad 25 tisíc, ale za dané peníze toho má dost co nabídnout. Pojďme se na tohoto krasavce tedy podívat.

Upozornění: Testovaný notebook byl předprodukční kus. Některé vlastnosti, především s ohledem na zpracování nebo software, se mohou oproti finálním kusům z volného trhu lišit.

Specifikace:

  • Displej: 15,6″ 1 920 × 1 080, IPS, matný, 250 nit
  • CPU: Intel Core i7–10510U (1,8-4,9 GHz, 4 jádra / 8 vláken, TDP 15W)
  • GPU: NVIDIA GeForce MX250 s 2 GB GDDR5
  • RAM: 12 GB DDR4, 4 GB součástí desky, 8 GB ve volném slotu
  • Úložiště: 1 000GB NVMe SSD Samsung
  • Baterie: 52,5Wh Li-Ion

Vzhled a provedení

Při prvním vytažení z krabice, která je stejně obyčejná jako u ostatních IdeaPadů, mne jako první zaujala barva. Měděná metalíza na chladném kovovém těle (zrovna vytaženém z prochladlého vozu přepravce) působila opravdu solidně. Tělo je pevné, matné a celkové lícování je také na excelentní úrovni. Trochu laciněji už vypadá nakreslené logo, ale musíme myslet na danou kategorii (upřímně by se mi nápis líbil v nějakém plastičtějším stylu, alespoň u těchto kovových modelů). Nesmím ani opomenout do lesku leštěné výbrusy hran, které jsou vidět třeba okolo rozměrného touchpadu. Že se jedná o větší placku, dokazují také rozměry, které jsou 358 × 245 × 16,95 mm a váhu, která činí na kovovou 15,6ku pěkných 1,8 kg.

Obraz a zvuk

Zde také uvidíte, že ty investované peníze někam šly. Co se týče obrazu, je zde IPS panel s Full HD rozlišením, který má syté a výrazné barvy a je pěkně ostrý. Co se týče pozorovacích úhlů, jsou taky solidní, jak se na IPS panel patří. Světelnost je jedna ze slabších stránek, ale to je stále u této ceny v normě. Dnes si sice můžete pořídit stroj, který má i 1 000 nitů, ale to jsme cenově na násobcích. Našich 250 nitů je průměr. Podsvícení je ale hezky rovnoměrné a S540 má moderně tenké rámečky okolo displeje. Víko lze otevřít do 180°, což také není běžné – za to Lenovo chválím. Dodávám, že nad displejem je ještě HD kamerka, která má i manuální posuvnou krytku, takže si můžete být jistí, že vás nikdo nesleduje.

Co se týče zvuku, máme zde HD Audio, Dolby Audio Speaker System, reproduktory 2x 2 W, které ladili borci z Harmanu. Umístěny jsou po spodních stranách. Z mého pohledu je to lepší průměr. U tenkého těla je skoro vždy ozvučnice malinkatá a proto se hloubky téměř nekonají. V nižších hladinách hlasitostí je to ještě tak nějak v pořádku, ale čím vyšší, tím horší. Výšky a středy jsou ale naopak solidní, takže jako celek na nižší hlasitost proč ne.

Ovládací prvky

Zde je to stejné jako u celé rodiny IdeaPad. Klávesnice je poměrně rozlehlá, obsahuje numerickou část a nabízí tím komfortní psaní. Pro mne se jedná ale o slabší část celku. Zdvih jako takový je v pořádku, ale měl jsem problém s úspěšným zmáčknutím klávesy v některých z případů, kdy jsem netrefil úplný střed klávesy, ale spíš levou či pravou část. Šlo pak i cítit, že klávesa není v ukotvení úplně pevná a dolů šla spíš jen krajní část. Nebylo to pravidlo, ale spínač někdy tento způsob nezaznamenal. Klávesnice je samozřejmě podsvícená a s viditelností nebyl žádný problém. Vrchní část pak obsahuje funkční klávesy. Vypínač je nad klávesnicí na pravé straně. Jsem rád, že není součástí klávesnice, jak tomu někdy bývá. Co se týče touchpadu, zde je vše v pořádku. Je rozlehlý a dovoluje dnes již běžná gesta a funkce. Doplňuji i prezenci plošky pro otisk prstu, která fungovala bez problému.

Konektivita

Následuje výčet konektorů, které můžete po stranách přístroje nalézt. Máme zde 2x USB 3.1 gen1 (1x always-on), 1x USB-C 3.1 gen1, HDMI 1.4b, čtečku karet 4v1 (MMC/SD/SDHC/SDXC), 3,5mm sdružený audio jack, napájecí konektor. Výbava to je dle mého názoru dostačující. Snad jen slot na karty bych nechal jen na microSD, ale na druhou stranu nějakým kreativcům by to mohlo být na obtíž. Co se týče Wi-Fi, tak zde máme typ AC, který pokrývá vše, co je v dnešní době třeba. Příjem signálu byl díky velikosti panelu bez problémů.

Výkon

Model S540-15IML ke mně dorazil v nejvyšší možné konfiguraci a byl jsem zvědavý, zda mne v práci nebude vůbec nic brzdit. Dost mne zajímala i reálná výdrž na baterii, protože přeci jen, i když to je fyzické 4jádro, tak se jedná o U verzi s TDP 15 W. Jak to tedy je v reálu?

Procesor je poslední 10. generace, modelu Intel Core i7-10510U. Zvládá TurboBoost až na 4,9 GHz a to je číslo, které byste u Učkové verze netipovali. Základní takt je pak 1,8 GHz, takže by měl být i opravdu úsporný. Procesor doplňuje maximální možná velikost RAM, což je nezvyklých 12 GB. 4GB část je pájená přímo na desce a druhá, 8GB část, je v jediném slotu pro paměti. Paměti jsou samozřejmě typu DDR4. Co mne překvapilo, je datové úložiště. Je typu NVMe a velikost je pěkných 1 000 GB a výrobcem je zde Samsung. Velikost slotu je pak standardních 2280. Po rozebrání jsem ale našel druhý slot pro M.2 disk velikosti 2242, který byl volný.  Zkusil jsem vložit 32GB verzi, kterou doma mám, ale nezobrazil se pak v systému. Našel jsem ale modelové konfigurace, kdy ve stejném modelu bylo uvedeno 256GB SSD + 1 000GB HDD. Mám tedy za to, že se pak dělí mezi tyto oba sloty, případně je 2242 slot určen pro přídavné karty. Volné místo na standardní disk jsem zde nenašel. Abych se vrátil k našemu disku, moc mne zajímaly testy daného disku, protože náběh systému byl opravdu bleskový. Doplňuji i info, že zde máme i dedikovanou grafickou kartu NVIDIA GeForce MX250 s 2 GB GDDR5, která ale dovoluje příliš málo na to, aby se dalo říci, že to je hráčská karta.

Jak to v reálu celé funguje? No, opravdu dobře. Reálné výsledky testů připojuji níže, ale pocitově vše šlape jak hodinky. Nikde žádný zásek ani známka, že jste udělali chybu a měli si připlatit za něco silnějšího. Během testování se mi ale výkon procesoru nezdál. Byl nižší, než by mělo být, a tak jsem pátral, kde by mohl být problém. Po projetí nastavení v OS sem si byl jistý, že mám vše nastaveno na nejvyšší výkon. Kde tedy udělali inženýři chybu? No, po zabrouzdání do BISOu jsem našel volbu SYSTEM PERFORMANCE MODE. Ten byl sice v módu Performance, ale plný výkon pustil až v módu Intelligent. Možná to je problém předprodukčního kusu, ale zakopaný pes byl zde. Poté již testy byly tak, jak mají být. Disk mi pak u testu dokázal, že je opravdový rychlík, jak sem si myslel. Vyzkoušel jsem si i zahrát nového DOOMa, kdy na snížené rozlišeni a LOW detaily byla hra krásně plynulá. DOOM je ale hodně dobře optimalizovaný, takže nepředpokládejte, že si zde zahrajete nové AAA tituly na dobré detaily. MX250 není špatná karta, ale spíš na lehčí hraní.

Co mne trochu mrzelo, byla výdrž na baterii. Ta byla cca 4 hodiny bez využití velkého výkonu. To ale může být problém opět nefinálního kusu. Adaptér dobije do 80 % baterii za hodinu, takže to zas tak velký problém nebude. Dodávám, že kapacita baterie je 52,5 Wh.

Chlazení je vyřešeno spodním nasáváním vzduchu a výdechem pod displejem směrem nahoru na panel. V dnešní době je to obvyklé řešení, ale osobně raději vidím nasávaní z jedné a vývod vzduchu z druhé strany. Toto řešení je náchylné na položení stroje na měkkou podložku typu postel, nemůže pak vzduch nasávat přes spodní otvor. Vnitřně zde vidíme dvě heatpipes, které odvádí teplo z CPU a GPU a jdou vedle sebe směrem k dvěma ventilátorům, které přes ně ženou vzduch ven. Teploty i při hraní byly dobré a jen v vrchní části nad klávesnicí sem naměřil kolem 50 stupňů max. Toto teplo nebylo nikde v dotykové části. Hlučnost v zátěži je o dost vyšší, ale pořád akceptovatelná. Celku pomáhá i hliníkové tělo, které lépe teplo absorbuje.

 

Odpovědět

comment-avatar

Informace: Žádné osobní údaje nejsou povinné! Povinný je pouze text komentáře.