Motorola Edge 40: dostupná střední třída (recenze)

Střední třída je letos nabitější než jindy. Je na výběr z řady přístrojů, které se vesměs liší pouze vzhledem a nadstavbou systému, sem tam fotoaparáty. Do toho přichází Motorola se svým vlastním pojetím střední třídy. Nyní v akční ceně jde o zajímavý přístroj, který stojí za zvážení.

Design, konstrukce, zpracování – zaoblený elegán s umělou kůží a IP68

Motorola Edge 40 rozhodně na první dojem zaujme svým zpracováním. Hardwarově jde o ve všech ohledech přitažlivý telefon: zahnutý displej plynule přechází do zploštělého kovového rámu, vzadu dále plynule navazují příjemně tvarovaná záda. Působí v ruce jako oblázek a velice dobře se drží, pomáhá také velice příjemná hmotnost 171 g. V řadě mnoha těžkých smartphonů s plochým bočním rámem vystupuje Edge 40 jako něco, co skvěle padne do dlaně. Jako bonus je zde plnohodnotné krytí IP68 proti stříkající vodě či ponoření a prachu, což je v této cenové třídě stále spíše nadstandard.

Testovaná varianta s označením Eclipse Black je jednou ze tří na našem trhu. Společně se zelenou variantou má záda z umělé kůže, což je opět příjemná změna od plastových či skelněných zad: jednak telefon vypadá prémiověji, druhak daleko jistěji sedí v ruce. Je ovšem pravda, že se na tomto povrchu více drží nečistoty. Pokud chcete rovnou po vybalení z krabičky nasadit ochranný kryt, v balení najdete základní tvrdý průhledný plastový kryt. Do základu potěší, ovšem nečekejte od něj zázraky, při vibracích s ním telefon na stole drnčí.

Drobná výtka patří bočním klávesám. Umístěním jsou přesně tam, kde mají být, přesně ve výšce palce. Kvůli tenkému rámu jsou ale trochu tenčí, než je obvyklé a může to vyžadovat trochu cviku. Jako u většiny dnes prodávaných telefonů se telefon na stole kýve, a to i s nasazeným ochranným krytem v balení. Není to nevýhoda tohoto modelu, takto se chovají skoro všechny smartphony na trhu, ale při používaní je to velmi nepříjemné a investici do lepšího krytu se tedy spíše nevyhnete.

Hardwarová výbava – solidní střední třída

Motorola Edge 40 se od konkurence do jisté míry odlišuje i hardwarem. Pod kapotou totiž nalezneme vcelku neobvyklý procesor Mediatek Dimensity 8020, který si zatím našel cestu jen do několika málo smartphonů a není úplně snadné ho zařadit. Jde o procesor vyráběný starší 6nm výrobní technologií se čtyřmi silnějšími jádry Cortex A77 a taktem 2,6 GHz a čtyřmi úspornějšími A55 a nižším taktem 2,0 GHz. To značí také starší typ úložiště UFS 3.1 a Bluetooth 5.2, WiFi 6 a podpora 5G sítí nechybí. Doplňuje ho starší grafika Mali G77 MP9 a 8 GB operační paměti.

Výkonem je procesor zcela srovnatelný se starším Snapdragonem 860/865, což je v této cenovce nadprůměrný výsledek. Pro srovnání: sesterská Motorola Edge 40 Neo s čipem Mediatek Dimensity 7030 je cca na úrovni Snapdragonu 778G – a to není úplně zanedbatelný rozdíl. Chod systému je velice hbitý s plynulými animacemi. Po několika dnech a s rostoucím počtem aplikací a služeb na pozadí je znát drobné zpomalení, stále jde ale o velice příjemný zážitek z používání. A navrch potěší fakt, že se telefon dobře používá i při delší náročné zátěži a nepřehřívá se.

Hry na telefonu nehraji, takže chybí obligátní komentář k plynulosti v oblíbených titulech. V benchmarku 3DMark si ale Motorola vedla dobře a hraní běžných titulů nebude žádný problém.

Vestavěná paměť má kapacitu 128 GB v základu či 256 GB u větší verze. Osobně bych se přikláněl spíše k příplatku za větší variantu. Podpora paměťových karet chybí, za to je zde dual SIM: a to buď dvě fyzické SIM karty nebo kombinace fyzické + eSIM.

Fotoaparáty

Motorola se meziročně pustila cestou redukce objektivů, namísto dříve obvyklých třech najdeme na Edge 40 o snímač méně. A podle nás to vůbec ničemu nevadí. Hlavnímu snímači sekunduje širokoúhlý objektiv, zmizel tedy dříve používaný makro snímač, což, jak si ukážeme, vůbec nevadí.

Hlavní fotoaparát

Hlavní snímač má rozlišení 50 MPx, a velikost snímače 1/15“. Konkrétně jde o senzor OmniVision OV50A, který najdeme i v dražší Motorole Edge 40 Pro či loňské Edge 30 Pro. Díky vysokému rozlišení využívá technologii skládání pixelů a výsledné fotografie mají tedy 12,5 MPx, jak je zvykem. Nechybí rychlé laserové ostření (PDAF) a optická stabilizace obrazu (OIS). Z parametrů zaujme především světelnost f/1.4, která je přece jen nadstandardní proti běžné konkurenci – výhody přináší především za slabého světla.

Kvalita fotografií je solidní, fotky jsou živé a sytost barev je tak akorát. Věrnost barev není úplně špatná ani v rámci cenovky, záleží na scéně: městské focení je velmi dobré, ale typicky modrá obloha bývá tmavší, než ve skutečnosti je.

Telefon mívá trochu problémy se složitějšími kompozicemi (např. prosvětlené plochy se stíny), kde používá agresivní HDR a výsledkem jsou tak trochu přesvětlená místa s bledšími odstíny, než by bylo zdrávo. V některých situacích tak člověk úplně nemá představu, jak budou fotografie vypadat. Ostrost fotek je tak akorát.

Večerní focení je na poměry třídy lepší průměr. Barvy jsou slušné, ale trochu se ve snímcích ztrácí detaily.

K dispozici je i portrétní režim. Výsledky jsou průměrné, telefon trochu zápasí s ořezem kolem objektů. Dále nechybí manuální režim, ten si ale v současné verzi firmwaru neumí poradit s manuálním vyvážením bílé (používá studené a umělé barvy). Obojí jsou ale režimy, které nejspíše používat tak jako tak nebudete.

Širokoúhlý fotoaparát/makro

Druhým fotoaparátem je širokoúhlý snímač s rozlišením 13 MPx, úhlem 120° a světelností f/2.2. Už z parametrů je patrné, že jde o méně „výkonný“ snímač (SK Hynix HI1336), přesto jsou výsledky za dne sice průměrné, ale uspokojivé. A díky přítomnosti automatického zaostřování lze tento objektiv použít i jako makro (jiné přístroje mají samostatný makroobjektiv, ovšem mnohdy spíše „do počtu“ a se slabými parametry a nepříliš kvalitními snímky).

Za dne jsou obrázky slušné, v přímém srovnání s hlavním objektivem je zde ale více šumu a méně detailů. Trochu se liší i barevné provedení. Pro focení za šera a tmy se moc nehodí.

Následuje několik obrázků makro detailu.

Zaoblený displej

Zaoblený displej má úhlopříčku 6,55“, díky zaoblení v ruce působí menším dojmem. Panel je samozřejmě typu AMOLED (konkrétně P-OLED). Výchozí nastavení barev je silně přesaturované s líbivými, ale na mě přece jen přesycenými barvami. Displej lze ještě přepnout do režimu s přirozenými barvami, který mně vyhovoval více, ten je ale o dost bledší a několik hodin trvá, než si na něj zvyknete. Vyloženě zde chybí třetí možnost, která by šla barvami kamsi doprostřed. Displej má také certifikaci HDR a HDR10+, ovšem pouze při přehrávání obsahu z Netflixu (HD), respektive Amazon.

Displej má adaptivní řízení obnovovací frekvence s maximem 144 Hz. Ve výchozím režimu telefon drží v naprosté většině případů 90 Hz, což je dostatek na plynulý chod systému, na 60 Hz přepíná nárazově (např. během přehrávání YouTube videa). V nastavení si lze trvale přepnout na 60/120/144 Hz, v praxi to ale spíše nevyužijete: 60 Hz kazí dojem z používání a nemá zásadní dopad na výdrž baterie, rychlejších 120 a 144 Hz pak není příliš poznat a telefon se vybíjí o něco rychleji. Doporučuji ponechat v automatickém režimu.

Displej má jas až 1200 nitů a má slušnou čitelnost i za dne na slunci. Automatická regulace jasu fungovala správně a hbitě. Minimální jas v úplné tmě by mohl být ještě o něco nižší a šetrnější na oči, jde o průměr mezi smartphony.

Velice mě potěšilo, že lze displej odemykat i zhasínat poklepáním, což někteří výrobci z mně nepochopitelného důvodu ignorují, bravo!

Ve spodní části displeje nalezneme optickou čtečku otisku prstu. Čtečka je rychlá, je ale trochu náladová: pokud sedíte celý den u počítače a moc si nezašpiníte ruce, je na ni naprostý spoleh. Venku na výletě či při nějaké manuální činnosti se mi stávalo, že prst rozpoznala až na několikerý pokus. Optická čtečka znamená, že displej v jejím místě při položení prstu rozsvítí, Motorola ale stále z nějakého důvodu prst podsvěcuje bílým světlem, což je v noci docela nepříjemné.

Reproduktory s Dolby Atmos, vibrace

Telefon disponuje stereo reproduktory: horní je zapuštěn v úzkém žlábku nad displejem, druhý nalezneme klasicky ve spodním rámečku vedle USB konektoru. Motorola Edge 40 také disponuje certifikací Dolby Atmos, jako většina zařízení v koncernu Lenovo.

Reproduktory jsou dost hlasité. Stereo efekt je silný, barvitý a působí vyváženě. Zvuk má tendenci vyhánět středy a výšky. Na hudbu se moc nehodí, ale poslech podcastů nebo povídání na YouTube je vynikající. Pro zajímavost doplňuji, že při připojení sluchátek se Dolby samozřejmě vypne, aby neovlivňovalo zvukový projev. Při běžném telefonování je zvuk rovněž velmi dobrý, sluchátko umí být velice hlasité, osobně bych ale preferoval, kdyby ho bylo možné ještě více ztlumit, na můj vkus řve i na nejnižší hlasitost.

Telefon disponuje velice příjemnou vibrační odezvou. Nepatří samozřejmě mezi špičku, tam svou cenovkou ani nemíří, ale v rámci své kategorie jde rozhodně o příjemný nadstandard. Opět pro srovnání: sestřička Motorola Edge 40 Neo má vibrace znatelně slabší. Není to ta nejdůležitější vlastnost telefonu, to ne, jen je to taková ta drobnost, která zlepšuje celkový dojem z přístroje.

Software – čistý Android s doplňky Moto

U Motoroly je zvykem používání čistého Androidu s několika vlastními prvky a Edge 40 z této filozofie nevybočuje. Základní a málo upravený systém v kombinaci s použitým HW značí velmi plynulé a hbité animace. Telefon reaguje velmi příjemně a je s podivem, kam se střední třída, zejména při srovnání s přístroji před 3–4 lety posunula (i s přihlédnutím k určitému růstu ceny). Díky použitému procesoru také nepředpokládáme, že by Edge 40 nějak rychle zastarával. V telefonu je kromě běžných Google aplikací předinstalováno něco málo navíc: kromě již zmíněného Dolby je to:

• Family space – alternativa klasického omezení přístupnosti, typicky pro děti či seniory,
• Oznámení Motorola – odběr novinek od výrobce,
• Moto – přehled funkcí a specifikací telefonu, představení gest (např. zatřepání pro rozsvícení svítilny, zatřesení pro zapnutí fotoaparátu atd.),
• Ready For – konektivita např. k monitoru (bezdrátově či USB),
• Zabezpečení Moto – přehledný nástroj pro tvorbu zabezpečených složek, ochrany sítě WiFi, přístup k nastavení zamykací obrazovky atd.

Zejména aplikace Moto je velmi užitečná. Hlavní přínos (jako i u jiných Motorol) spočívá v přehledu gest, kterými Motorola doplňuje své telefony již řadu let. Zatřepáním lze rozsvítit svítilnu, zatřesením spustit fotoaparát, položením tří prstů na displej udělat snímek obrazovky atd. Chce to trochu zvyku, než člověk přijde na to, jak telefon na gesta reaguje, ale pokud si k nim najdete cestu, tak se stanou naprostou samozřejmostí.

Motorola Edge 40 v základu disponuje systémem Android 13 a měla by obdržet dvě velké aktualizace systému. Menší bezpečnostní opravy by pak měly chodit až někdy do konce roku 2027. Jde spíše o průměr, někteří jiní výrobci nabízejí delší podporu velkých aktualizací, poté ale nabídnou třeba méně zajímavý hardware.

Doplnění: k chodu systému bych rád uvedl, že jsem se během testování potýkal s občasným zamrzáním vybraných aplikací (Messenger, Nastavení telefonu). Aplikaci bylo vždy možné jednoduše ukončit a spustit znovu, ale znamenalo to zdržení a nepříjemné překvapení, že aplikace zrovna nereaguje. Předpokládám, že vše bude napraveno v některé aktualizaci systému. Testovaný firmware byl T2TLS33.3-22-5-2 s bezpečnostním patchem červen 2023.

Výdrž baterie a nabíjení

Baterie má kapacitu 4400 mAh a jde o jednu ze slabin přístroje. Jde o čistě jednodenní telefon se spíše malou rezervou do druhého dne. Je možné, že se na výdrži částečně negativně projevuje i procesor. Při běžném používání se výdrž pohybuje někde na necelých 6 hodinách zapnutého displeje (v lepší dny), spíše ale počítejte s 5 hodinami, sem tam něco navíc. To není zrovna mnoho a nedává to moc velkou rezervu. Pokud vyrazíte na delší výlet bez powerbanky, vyplatí se zapnout úsporný režim. Opět doplňuji, že sourozenec Motorola Edge 40 Neo má baterii se 100 mAh větší kapacitou, v praxi to ale nehraje vůbec žádnou roli a výdrž je identická (navýšení kapacity o 3 %).

Nabíjení o výkonu až 68 W je velmi rychlé a dostane vás na 100 % za cca půl hodiny. V nastavení pak najdete několik možností pro prodloužení výdrže baterie, zejména adaptivní nabíjení, kdy se telefon postupně učí váš specifický přístup používání. V noci tak např. nabíjí pomaleji, což je šetrnější k životnosti baterie. Velice mě potěšilo, že je nabíječka i kabel součást balení.