ThinkPad X1 Extreme Gen 3 (recenze)Profi

ThinkPad X1 Extreme Gen 3 (recenze)

ThinkPad X1 Extreme byl vždy vrcholem celé řady ThinkPad a tato 3. generace by měla bez kompromisně nabídnout vše, co si jen uživatel může představit. Je tomu ale opravdu tak?

Tento model by ale neměl být jen o vrcholu pracovní řady ThinkPad, ale měl by také svého majitele reprezentovat vzhledem a určitou prestiží. Navíc, ke slovu extreme si dokážeme přiřadit vlastnosti jako je odolnost, mobilita a třeba i funkce, které se u jiných přístrojů jen tak nevidí. Extrémní je také cena, která v mé specifikaci atakuje přibližně 115 000 Kč, což ale není nic proti tomu, když si zaklinknete maximální konfiguraci v konfigurátoru. To jste pak na 2× tak velké částce. což je už cena nejlevnějších nových automobilů. Pojďme se na něj tedy podívat podrobněji.

Upozornění: Testovaný notebook byl před produkční kus. Může se proto v některých ohledech lišit od notebooků zakoupených na volném trhu. Proto tento kus neměl například českou klávesnici.

Vzhled a provedení

Před tím, než si řekneme, jaký ten vzhled je, si sám sobě položím otázku „Jaký byl vzhled ThinkPadů historicky?“ Ano, určitě si odpovíte úplně stejně jako já – to pravé slovo je fádní. Přece jen vždy jde o stroje, které putují po open space prostorech sem a tam, nebo jsou položené na dlouhých stolech při důležitých jednáních v meeting roomech. Kdo by chtěl podepisovat nějaký kontrakt s někým v obleku s křiklavě červeným laptopem na stole? Proto i zde je vzhled hlavně konzervativní.

Je to ale na škodu? Podle mne vůbec. Sice si při pohledu na něj řeknete něco jako: „Ano, toto je ThinkPad,“ ale už od pohledu víte, že se nejedná o nějakou entry řadu. Hlavní pohledový prvek je karbonový kryt displeje. Typický vzor v matné šedé barvě mu opravdu sluší. Nutno ale dodat, že jej najdete jen v konfiguraci s 15.6″ 4K UHD (3 840 × 2 160 px) displeji, a to jak IPS, tak OLED. FullHD jej bohužel nemá, což je v této cenové hladině opravdu škoda. Korporátní fádnost trochu rozbíjí červenobílý nápis X1 pod logem ThinkPad. Opravdu se mi tento detail líbí.

Jinak to je celkově větší matná placka s hliníkovou základnou. Rozměrově má tedy 361,8 mm × 245,7 mm × 18,7 mm s dotykovým 4K panelem (pro zajímavost, bez něj je tenčí o 0,3 mm). Váhově pak má 1,81 kg (1.7 kg s klasickým displejem). Na 15,6“ laptop to jsou pěkné hodnoty. Subjektivně je v rukou opravdu příjemně velký, a to i díky tenkému rámečku okolo displeje. Co mi ale vadí je ona matná úprava. Stačí pár doteků a povrch nese jasné mastné stopy, kterých se pak špatně zbavuje. Jsem alespoň rád, že na karbonovém krytu to díky vzoru nejde tak vidět. Dodám ještě, že odolnost dokresluje military standard MIL-STD-810G.

Obraz a zvuk

Tyto dvě oblasti jsou tím místem, u kterého vynaložené finance opravdu uvidíte. Dominantou je displej, přesněji 15,6“ 4K UHD (3 840 × 2 160) OLED, antireflexní, anti-smudge (technologie proti zamazávaní), dotykový HDR s Dolby Vision, True Black, 400 nits panel. Uff, je to opravdu dlouhý název. Displej má opravdu krásné barvy a co si budeme povídat, OLED je prostě OLED. Černá barva se rovná vypnutému bodu, takže si jakýkoli obsah užijete. Pozorovací úhly jsou perfektní. Svítivost je také dobrá, ale kdo by potřeboval vyšší, tak u 4K IPS panelu najdete svítivost 600 nitů, ten ale není dotykový. Osobně dlouhodobě dotykový laptop mám a ten, kdo si na něj zvykne, už nechce jinak. Hlavně tedy kvůli tomu, že nemusíte vždy sahat po myši nebo touchpadu, ale kombinujete klávesnici s dotyky na displeji. V prostoru tenkých rámečků najdete také hybridní 720p kameru s IR a krytem ThinkShutter. Musím říct, že přihlašování skrze kameru je návykové a hlavně plně pohodlné. Všem bych tento příplatek doporučil.

Co se týče zvuku, jsou zde dva poměrně velké reproduktory s Dolby Atmos. Hrají překvapivě dobře. Hloubky sice nejsou takové, jak kdyby se jednalo o nějaký 2.1 systém, středy a výšky jsou ale opravdu solidní, možná jedny s nejlepších, které jsem u notebooku slyšel. Celkově je ale u výrobců škoda, že reproduktory neinstalují do části nad klávesnici. Je to totiž lepší ve směrovaní zvuku, který není kolikrát přiškrcený zakrytím otvorů ze spodní části.

Klávesnice a polohovadla

Kvalitní klávesnice byla vždy doménou řady ThinkPad. Tady tomu není jinak. Sice někomu může vadit, že se do 15,6“ stroje nevešla klávesnice s numerickou částí, ale má to dle mého názoru pozitivní vliv na psaní. Klávesy jsou totiž více odsazeny od sebe a nejsou na sobě nalepeny tak, jak to někdy bývá. Vzniká pak větší jistota v jednotlivých zmáčknutích a eliminuje se stisk nechtěný. Co se pak týče jednotlivých tlačítek, ty mají příjemný zdvih i chod. Jsou i tichá, takže delší psaní nebude nikoho jiného rušit. Celá klávesnice je pak odolná proti polití (vodou!), což se někdy může hodit při práci při ranní snídani. Samozřejmostí je pak víceúrovňové bílé podsvícení všech kláves. Řada funkčních kláves v obsahuje například klávesy pro příjem a ukončení hovoru. Maličkosti, které zvyšují efektivitu práce.

K rozpohybování kurzoru máte klasické dvě možnosti ThinkPadu. První je velký touchpad, který je umístěn uprostřed palmrestu s příjemným povrchem. Už standardem jsou pak gesta a multi gesta, která na něm můžete provádět. Druhou je pak typický červený TrackPoint uprostřed klávesnice, ke kterému jsou na vrchní části tři hardwarové tlačítka. Kdo si na toto polohovací zařízení zvykne, nechce již nic jiného. Jsem i rád, že se neopakuje situace ThinkPadů generace xx40 a tlačítka nejsou senzorová. S nimi to tehdy moc pohodlné nebylo.

Vpravo dole je pak i čtečka otisku prstu, která funguje skvěle, ale pohodlnější je přihlašovaní kamerou, o které jsem již psal. Do polohovacích zařízení by se dal zařadit i samotný dotykový displej. Ten reaguje a pracuje s dotyky ukázkově. K němu by někteří volili i dotykové pero, které se dá dokoupit a využívat pak laptop i více kreativně. Mě bohužel tato radost minula díky absenci pera v balení. Možná to je ale s mými výtvarnými schopnostmi spíše dobře.

Konektivita

Najdeme zde vše, co bychom mohli od moderního přístroje potřebovat. Na těle nalezneme:

  • 2× USB 3.2 Gen 1 (1× always-on)
  • 2× USB 3.2 Gen 2 Type-C s Intel Thunderbolt 3 (Power Delivery, DisplayPort)
  • 4-v-1 čtečka paměťových karet
  • konektor pro sluchátka s mikrofonem
  • HDMI 2.0
  • Zámek Kensington

Navíc pak ještě klasický obdélníkový nabíjecí konektor. Nechápu, proč už nabíjení nemůže být řešeno skrze USB-C konektor. Respektive – ono to nabíjení funguje, zkoušel jsem jej se 130W USB-C nabíječkou, ale v balení je stále klasický typ zdroje (také 130W).

Co se pak budeme bavit o konektivitě bezdrátové, najdeme zde Intel Wi-Fi 6 AX201 802.11AX (2×2) a Bluetooth 5.1. Příplatkově navíc 4G LTE-A modem. U WiFi karty je pak zajímavé, že již není měnitelná, jak jsem to dosud viděl všude. Karta je pájená na základní desce. Může to být potenciální problém, protože kdo by v budoucnu chtěl měnit celou základní desku s procesorem při poruše WiFi karty?

Výkon, chlazení, baterie

Teď tedy k tomu podstatnému, tomu, jak to v reálu vlastně funguje. Možnosti konfigurace jsou relativně rozsáhlé a od toho se pak odvíjí i daná cena. V konfigurátoru jsem narazil na zajímavost. Cenový rozdíl šestijádrové varianty Core i7-10750H a čtyřjádrové i5-10400H je přesně 0 (slovy nula) amerických dolarů. Vyšší varianty Core i7 jsou již adekvátně dražší. Maximální variantu uvádím níže pro zajímavost společně s mou testovanou.

Abychom se do toho moc nezamotávali, v mém případě šlo o standardní konfiguraci. Středem byl šestijádrový procesor Intel Core i7-10750H s Turbo boostem až na 5 GHz, doplňovalo jej 16 GB DDR4 RAM (2× 8 GB SO-DIMM, oba jsou měnitelné až na celkem 64 GB). Kromě integrované grafiky Intel se o grafický výkon starala dedikovaná NVIDIA GeForce GTX 1650 Ti Max-Q se 4 GB vlastní GDDR6 paměti. Data se pak ukládají na 512GB NVMe SSD disk Toshiba. Můžete ale využít druhého M.2 slotu na základní desce a uložiště si pohodlně rozšířit.

S cenou se předpokládá dostatek výkonu a ten tady je. Šesti jádrový procesor zvládá rychle zpracovat vše, co mu předložíte a snad jen ti, kteří potřebují řešit složité výpočetní úlohy by sáhli po nejsilnější osmijádrové variantě s Core i9-10885H. U grafické karty bude také většina uživatelů spokojená. Nejedná se o herní stroj, ale dedikovaná grafická karta GeForce GTX 1650 Ti Max-Q zvládne i nejnovější tituly na FullHD rozlišení při středních detailech s dostačující rychlostí. V nativním 4K už to tak jasné není, ale tam má problém i plnohodnotná stolní grafická karta vyšší třídy. Zkoušel jsem tituly jako Call of Duty: Modern Warfare, novou remastrovanou Mafii nebo Death Stranding a vše bylo v pohodě hratelné při 60 snímcích za sekundu.

Veškeré výkonnostní testy si můžete prohlédnout níže. Jen dodám, že u NVMe disků jsem poslední dobou zvyklý na vyšší čísla od výrobce Samsung. Zde byla Toshiba o něco pomalejší (stále ale dostatečně rychlá).

Nadchází otázka, zdali se v tom tenkém těle vše uchladí – a odpověď je ano. Díky chlazení, které používá dva velké ventilátory a dostatek měděných heatpipe je teplo odváděno dostatečně. Jen při náročném hraní lze pozorovat velkou teplotu uprostřed klávesnice. Tomu odpovídá vysoká hlučnost ventilátorů, která je ale o dost nižší, pokud zatěžujeme pouze procesor (bez grafiky). S pomoci klávesové zkratky Fn+Q lze přepínat mezi jednotlivými módy výkonu a tím hlučnost usměrňovat. Vzduch je nasáván na spodní straně a pryč odchází pod displejem.

Notebook obsahuje velkou Li-Pol baterii s 80 Wh, kterou dobíjí – na svůj výkon pořád mobilní – 135W adaptér. Lenovo uvádí, že baterie udrží notebook při životě až 11,8 hodin. Výdrž byla pro mne zklamáním. Baterie v mých rukou nikdy nevydržela déle než něco přes 4 h, což je vlastně třetina udávané výdrže. Je ale relativně možné, že finální verze bude lépe optimalizována a vydrží znatelně déle. Tuto výdrž uvádím v případě kombinovaného kancelářského nasazení, žádné hry nebo dlouhodobá procesorová zátěž. U her se výdrž sníží cca na polovinu. Dodaný zdroj stihne nabít baterii na 80 % asi za hodinu, což je dobrý výkon.

Odpovědět

comment-avatar

Informace: Žádné osobní údaje nejsou povinné! Povinný je pouze text komentáře.