IdeaPad S540-13ARE: recenze

IdeaPad S540-13ARE: recenze

IdeaPad S540-13ARE je zástupce menších notebooků, k dostání je i s procesory AMD. Jak se povedl se dozvíte v dnešní recenzi.

Tentokrát mám na test hned tři kousky, zmiňuji je hned, protože v jedné věci si jsou velmi podobné (hádáte správně – v použitých procesorech). Fandové AMD, mě nevyjímaje, mají důvod k nadšení, ale k rozbíjení pokladniček ještě ne, jde o předprodukční kousky, které si ještě nekoupíte.

Takže co tu mám? Malý 13“ IdeaPad S540-13ARE, na který se podíváme detailněji v této recenzi, a pro příště si přichystám Yoga Slim 7 14ARE. Zajímavostí těchto notebooků je, že obsahují stejný procesor, konkrétně se jedná o Ryzen 7 4800U (spadající do rodiny AMD Renoir). Případný rozdíl ve výkonu na první pohled způsobuje pouze rozdílná kapacita operační paměti, na druhou stranu bych se ale nedivil výše nastavenému TDP procesoru v případě Yogy. Třetím notebookem je kancelářský patnáctipalcový IdeaPad 5-15ARE, ale o něm se rozepíšu jindy, protože se jedná o zcela jiný počítač nejen určením, ale i použitým hardwarem.

Vzhledem k tomu, že trojici Renoirů nemám k dispozici na takovou dobu, jako tomu bylo třeba u posledních dvou testovaných kousků (X1 Extreme a IdeaPad C340), tak se tentokrát obejdeme bez prvních pohledů a vše shrnu v recenzích.

HW parametry

  • CPU: AMD Ryzen 7 4800U (8 jader, 16 vláken, podpora virtualizace)
  • RAM: 8GB na desce
  • GPU: AMD Radeon Graphics
  • Displej: 13,3″ displej s rozlišením QHD (2560×1600), s technologií IPS, 300 nitů
  • HDD: 512GB Samsung
  • Wi-Fi: Realtek 8822BE WiFi 5 (802.11ac) + Bluetooth
  • Kamera: 720p HD ir kamera (podpora Windows Hello)
  • Konektorová výbava: 2× USB-C, 1× USB 3.1, kombinovaný 3,5mm jack
  • Čtečka paměťových karet: není
  • Baterie: integrovaná 55Wh baterie
  • Rozměry: 27 × 20,9 × 1,6 cm
  • Hmotnost: 1,3 kg + cca 200 g zdroj

 

Jak jsem již zmínil, jedná se o předprodukční kousky, ale opět to vypadá, že mám štěstí na hotové exepláře s dodělaným firmwarem, a zdá se, že i odladěnými ovladači. Výkon tedy může být u produkčních kusů lepší, stabilita je ale výborná už teď.

Je to IdeaPad – dívejte se na notebook, ne na krabici…

IdeaPady, byť kvalitou zpracování a výkonem pomalu dohání ThinkPady, patří do řady produktů pro běžné spotřebitele, takže jak zabalit IdeaPad? Levně a účelně, to v překladu do češtiny znamená kartonovou krabici a pěnové výplně proti nárazům. Na balení se nedívejte, to zajímavé je uvnitř. V případě tohoto mrňouse se jedná o opravdu zajímavé zařízení. Každopádně nadpis odstavce by mohl být mottem i dalších dvou recenzí, které zde v dohledné době publikuji.

Celkové zpracování a pohled jak zvenčí tak zevnitř

Když se podíváte na zavřený IdeaPad S540-13ARE, tak před sebou máme opět jednu šedou myšku, tentokrát ovšem v celokovovém provedení a bez libovolných výstupků. Na pohled opravdu pěkné, ale pro snadné otevření poněkud nepraktické, vybrání kolem kamery, jako má třeba Yoga Slim 7, je sice drobnost, ale pro otevření víka displeje drobnost opravdu šikovná. Aby to nevypadalo hned jako kritika, pant je vyladěný přesně jak má být, takže lze notebook otevřít jednou rukou, aniž by se zvedal ze stolu. Celokovové provedení zajišťuje i slušnou ochranu displeje z vrchní strany, víko není náchylné k prohnutí ani ke zkřížení při změně náklonu tahem za roh. Zajímavostí je, že displej nelze otevřít úplně tedy na 180°, ale jen jak je vidět na fotce levých konektorů (USB-C).

Základna jen podtrhuje dojem kompaktnosti notebooku, přesahy okolo klávesnice i touchpadu jsou minimální. Touchpad je, jak už u Lenova bývá dobrým zvykem, posazený na ose mezerníku a ne na ose základny, jak můžeme občas vidět u konkurence. Jako pohodlný uživatel tu však jednu věc postrádám a překvapivě nemám na mysli TrackPoint…
Co mi tu schází, je čtečka otisků prstů, místo které je přítomna webkamera podporující rozpoznávání obličeje. Je-li toto řešení bezpečnější, nebo ne, nevím, ale za mě se rozhodně nejedná o nic pohodlnějšího. Více se o kameře, přihlašování a dalších věcech se rozepíšu níže.

Když IdeaPad S540-13ARE otočíme vzůru nohama, nic zvláštního neuvidíme, snad jen fakt, že místo běžných křížových šroubů je spodní kryt přitažen torxy. To není nic, co by mohlo zabránit v pohledu dovnitř. Kryt má ovšem z vnitřní strany jakýsi rámeček s háčky, díky kterým se uprostřed drží jako klíště, je tedy potřeba trochu více síly, než jsem původně předpokládal.

Místa je uvnitř samozřejmě málo, a téměř většinu prostoru zabírá tříčlánková baterie s kapacitou 55 Wh, která zvládne notebook napájet přibližně dvanáct hodin (samozřejmě s malou zátěží), ale i tak se jedná o velmi slušné číslo. Je možné, že reálná výdrž se s dalším odladěním ovladačů ještě zlepší, trochu zlobilo uspávání a notebook se mi v průběhu testování několikrát probudil v batohu. V zátěži se výdrž pohybuje mezi třemi až čtyřmi hodinami, a to jsem tohoto drobka nijak nešetřil.

Na rozdíl od baterie budí základní deska dojem jen jakési téměř nechtěné placky, která nese komponenty, které jsou, až na SSD a Wi-Fi kartu, připájené. Asi nejzajímavější je chlazení, které je zde řešeno dvojicí těsně vedle sebe osazených ventilátorů a dvojicí heatpipes. Za pozornost rovněž stojí, že chladič procesoru chladí i napájecí okruh, což u notebooků není až tak běžné.

Klávesnice a touchpad

Když chcete malý a tenký notebook, obvykle nemůžete čekat klávesnici s velkým zdvihem nebo tvarovanými klávesami, protože oboje znamená zabraný prostor navíc. Nyní si možná říkáte, podobně jako šlo hlavou i mně: „Je to v pytli, notebook pěkný, ale klávesnice za moc stát nebude…“. Klávesnice IdeaPadu S540-13ARE je nicméně navzdory původnímu předpokladu příjemná a pohodlná. Pocit jistého stisku nezajišťuje zdvihem, ale trochu tužším stiskem, než bych u klávesnice s tímto zdvihem očekával. Podsvícení kláves se u Lenova už dá považovat za standardní výbavu, a i zde si zaslouží pochvalu, že zajišťuje dokonalou viditelnost kláves a přitom netahá oči.

Touchpad je zde zvýrazněn zboušenou hranou mezi ním a palmrestem. Předpokládám, že kromě estetiky se jedná i o funkční prvek designu, který eliminuje přeslechy mezi okraji touchpadu a kovovým palmrestem. Jak bývá dobrým zvykem, touchpad podporuje celé spektrum dotykových gest, a tak je potřeba fyzického kliknutí omezena na minimum. Integrované tlačítko tu ale samozřejmě zůstalo.

Má ty konektory vůbec cenu zmiňovat?

Být to větší zařízení, tak nešetřím kritikou na nedostatečnou konektorovou výbavu, ale u 13″ drobka rozhodně na velkém množství konektorů lpět nemohu. Tedy mohu, ale konektory tím nezískám. :)

Konektorová výbava IdeaPadu S540-13ARE sestává ze tří USB 3.1 portů (2× USB-C, 1× USB-A) a kombinovaného 3,5mm jacku pro sluchátka a mikrofon. Konektory USB-C slouží, kromě své klasické funkce, i pro nabíjení a obrazový výstup. Na pravé straně kromě USB-A a sluchátkového konektoru najdeme ještě vypínač, a v otvoru zapuštěné tlačítko Novo pro snadný přístup k obnově systému, bootovací nabídce či nastavení BIOSu.

Bez spuštění se víc nedozvíme…

Co šlo popsat, to jsem asi zmínil, takže nezbývá než zmáčknout vypínač a stopky. Doba spouštění 10 vteřin asi nikoho nepřekvapí (ten nicméně byl ještě s nějakým tím naháněním „myší“ na obrazovce, tedy těch dokola se honících teček, u kterých nám Windows tvrdí, že něco právě dělá). Čisté zapnutí bez přípravy čehosi na pozdaí se ustálil přibližně na osmi vteřinách, nutno podotknout, že při čistém systému a se základním nastavením BIOSu (v mém případě později upraveném, aby bylo možné bootovat z externích disků).

Těžko se testuje v továrním nastavení

Asi nemusím popisovat, jaké to je, když vybalíte nový počítač. Obvykle se jedná o hodinu a často i víc věnovanou nastavování nového počítače, kopírování dat ze starého atd. Jako prakticky všechny testované notebooky se i tento stává na pár dní mým pracovním strojem. Zzačínám nastavením hesla, a rázem narážím na již zmíněnou absenci čtečky otisků. Nedá se nic dělat, vyzkouším modernu v podobě přihlášení rozpoznáním obličeje. Na mobilech s tímto způsobem přihlašování nemám dobré zkušenosti, tak tady funguje dobře. To ovšem neznamená, že bych se stal nadšeným propagátorem tohoto druhu přihlašování, protože pokud si mám vybrat mezi lehkým dotykem na plošce čtečky či rovnou na vypínači, a mezi nakláněním se před kameru, aby mě zabrala, tak otisk vyhrává na celé čáře. Navíc za nevýhodu přihlašování obličejem považuju absenci krytky kamery. V Lenovo Vantage lze sice nastavit režim soukromí, což znamená, že kamera sice naběhne, ale ovladač předává jen tmu, ale krytka je prostě krytka.

Dobrá, nastavení by bylo, instalují se potřebné programy, tak na chvilku odejdu, co by se mohlo stát? Pro ty, kteří zákony schválnosti neznají důvěrně z praxe, je tu jedna základní poučka: Nikdy si neříkejte: „Co by se mohlo stát?“ Pokud tedy nejste připraveni na podraz…

V rámci všelijakých „inteligentních“ úspor energie má tento notebook něco jako infračervený dálkoměr, kterým zjistí, zda před ním sedíte či nikoliv. Problém je, že když něco takového nečekáte, tak vás to ani nenapadne. Notebook se tedy během kopírování dat uspal a promrhal tím asi tak dvě hodiny, za které jsem předpokládal, že data z pracovního notebooku budou dávno překopírovaná na interním disku. Vážně díky za rádoby chytré řešení bez jakéhokoliv upozornění uživatele. Naštěstí se tato „chytrá“ pohroma dá vypnout v Lenovo Vantage či v BIOSu pod položkou Human presence detection. Někomu to může přijít praktické, já dávám přednost pevně nastaveným časům v možnostech napájení. Jak říkám, je to na vkusu uživatele a já jsem v některých ohledech pěkná konzerva.

V Lenovo Vantage se samozřejmě dá nastavit spousta věcí: omezení nabíjení pro zlepšení životnosti baterie či povolení rychlonabíjení, které sice rychle připraví notebook na další práci v terénu, baterie vám za něj ale příliš nepoděkuje.

Po zneškodnění hardwarových kanadských žertíků proběhl zbytek přípravy již bez problémů, a tak jsem mohl přistoupit k testování.

Nějaké to info o hardwaru a povinná dávka syntetických testů

Pomalu se blížíme k závěru, takže je čas na povinnou klasiku, tedy CPU-Z, GPU-Z, HDTune a výkonostní benchmarky. Nejprve se drobka ještě pokusím rozpálit stresstestem.

Tak jsem to zkusil, a asi měření teploty na klávesnici přestanu u AMD provozovat, protože z něj nic zajímavého nevypadne. Při běžném provozu drží IdeaPad S540-13ARE pokojovou teplotu, a ohřívá se spíš od působení vašich vlastních rukou. V zátěží sice začne mít navrch teplo generované procesorem, moc ho ale není, dvojice větráčků drží teplotu pod kontrolou.

Při kombinované zátěži CPU + GPU se po asi dvaceti minutách ustálila teplota na 40°C (na klávesnici nad procesorem, a v místě výdechu chladiče, tedy na pravé straně pantu se teplota pracně vyškrábala na hodnotu 46°C).  Při povozu na baterii se IdeaPad S540-13ARE většinu času zvládá chladit pasivně, a podle míst, kde se klávesnice mírně ohřívá, mám podezření, že SSD hřeje stejně nebo dokonce trochu více než procesor. Co se týká výdrže na baterii, při přehrávání videí jsem dosáhl přibližně deseti hodin, při procházení webu či podobných činnostech jsem se dostal až na výše zmíněných 12 hodin, přičemž předpokládám, že po vyladění ovladačů se výdrž ještě o nějakou tu hodinu zvedne. Jen pro zajímavost přikládám opět i výsledky z Geekbench5 z Linuxu, kde můžete vidět lepší hodnocení než pod Windows. Předpokládám, že se jedná o kombinaci nižší náročnosti systému v kombinaci s lépe odladěnými ovladači.

Výsledky PCMarku a 3DMarku jsou zde.

A co na něj říkají tučňáci?

No, lezou dovnitř i přes Windows. Pokud vám to zní jako nesmysl, tak jste si možná nevšimli, že Microsoft umožňuje ve Windows 10 od verze 2004 nainstalovat různé distribuce Linuxu jako aplikaci z Windows Store. Toto ovšem není způsob, jak vyzkoušet použitelnost Linuxu na počítači, takže opět přichází na řadu externí disk s Linux Mint 19.3.

Mám připojený exterák s Linuxem, přednastavený BIOS tak, aby bootoval ze správného disku, a místo kolonky pro zadání hesla při spuštění systému se objeví pouze černá obrazovka. Co je tedy špatně? Přece není možné, aby notebook postavený na AMD odmítal běžet pod Linuxem! Nebo snad ano?

Procesory řady Renoir jsou ovšem celkem nové, a bylo tedy třeba nahrát novou verzi kernelu, aby vše běhalo tak, jak má. Kdybych měl Mint 20, nejspíše by se spustil na první dobrou. Dál už systém nicméně pracuje bez sebemenších problémů, nesmyslně se neuspává při vzdálení se od počítače, prostě se chová předvídatelně, což je asi jeden z největších požadavků na počítače: aby se chovaly tak, jak uživatel čeká.

Pár slov k reproduktorům a displeji

Na cesty doporučuji přibalit sluchátka, protože reproduktory, na rozdíl od displeje, k přednostem notebooku nepatří. Displej poté sice neoslní svým jasem (práce venku vyžaduje stinný kout) ale rozlišení, podání barev a jemnost displeje testované konfigurace zasluhují pochvalu. Vysoké rozlišení displeje (QHD, 2560 × 1600 pixelů) může někomu připadat na 13″ displej jako přehnané, nicméně mně v používání notebooku nijak nebránilo, a naopak mi vyhovovalo, že se na tak malý displej vejde hodně obsahu. Společně s rozlišením obrazovky se sluší zmínit také nezvyklý poměr stran displeje (16:10).

Odpovědět

comment-avatar

Informace: Žádné osobní údaje nejsou povinné! Povinný je pouze text komentáře.