Motorola Moto E4: hodně kvality za málo peněz
Po dennodenním používáním přichází na řadu zhodnocení levného 5″ smartphonu Moto E4 – nabízí tvrzené sklo, kov, čtečku otisků, dualSIM, jenže taky MediaTek procesor a jen 720p displej… Funguje taková kombinace?
Psal jsem to už v prvním pohledu a musím to napsat taky na úvod recenze – do recenze Moto E4 se mi původně moc nechtělo, protože obecně zařízení ze spodní poloviny (či spíše třetiny) potravního řetězce netestuju moc rád. A to ani nemluvě o mých předsudcích o zařízeních s procesory od čínského MediaTeku. Jenže zlomilo mě logo netopýřích křídel Motoroly, ke které mám obrovský respekt, důvěru a díky unikátní cestě a stylu taky náklonnost. Jenže tenhle (na dnešní poměry malý) 5″ levný (pod 4 000 Kč) telefon mě uchvátil hned po vybalení z (typicky barevné Moto, ač trochu chudší) krabičky svými tvary, zpracováním a materiály – čtyři Masarykové mi za něj přišly a stále přijdou podezřele málo.
No ale nechval dne před večeří, říká se, a tak jsem telefon zapojil do mého každodenního života jako můj pracovní přístroj (který mi slouží hlavně pro telefonování, maily a kalendář s občasnou Skype konferencí, když jsem v pohybu), ale vzal ho s sebou o dovolené i na jeden výlet. Teď už mám víc než dobrou představu o tom, co dokáže, jaké jsou jeho přednosti, ale hlavně limity (které vás jistě zajímají především, jelikož přednosti z parametrů poznáte celkem snadno). Pojďme se tedy na telefon podívat!
Obsah balení
Jak jsem zmínil, telefon zakoupíte v nálepkou Motorola zapečetěné, barevné (oranžovo-modré) krabičce, v níž kromě telefonu najdete také celkem velkou baterii, nabíječku, micro-USB kabel, laciná sluchátka (alias „pecky“) a stručný vícejazyčný návod. Prostě povinná výbava – vše v pořádku.
Vzhled, materiály a zpracování
Inu, telefony za čtyři tisícovky (a méně) obvykle dělají kompromisy, kde to jen trochu jde. A aby nemusely příliš velké kompromisy v oblasti hardwarové výbavy, většinou to pěkně schytá konstrukce a zpracování s materiály v čele. Tady Moto E4 vyloženě exceluje – hodně toho okoukal od svých dražších bratří z řady G, ale dokonce se v některých ohledech poučil a jde ještě o kousek dál. Než se vrhneme na podrobnosti, uvedu rozměry telefonu 144,7 × 72,3 × 8,99 mm při váze 151 g.
Testovaný kousek byl v tmavě šedé variantě, tedy asi té nejběžnější a nejuniverzálnější, jakou v nabídce najdeme. K dispozici by však měla být i tmavě modrá (elegantní!) či zlatá. Osobně bych zůstal buď u šedé, případně modré, zlatá má bohužel rovněž zlatou čelní stranu (více se mi líbí v takovém případě bílé provedení), která – alespoň na mě – působí celkem lacině. Ale zpět k testovanému kusu… Telefon má tradiční tvary Moto, takže je mírně zaoblený, což platí nejenom pro obvod, ale také pro čelní i rubovou stranu – celá přední strana je v podstatě z jednoho kusu oble tvarovaného skla, ze kterého vyčnívá jen sluchátko a rovněž zakulacená čtečka otisků pod displejem. Plocha z tvrzeného skla je zasazená do plastového rámečku s lesklou kovovou úpravou (působí překvapivě vkusně), dál již pokračují odnímatelná záda, která kombinují plastový rám, jež přesahuje do horní a spodní části v podobě proužku pro lepší příjem antén, zbytek již překrývá kovový plíšek. Ten také lemuje mírně vystoupnou čočku fotoaparátu v typické podobě velkého kruhu.
Zpracování a konstrukce jsou v rámci kategorie rozhodně nadstandardem, nekoná se žádné vrzání nebo prohýbání, jednotlivé díly lícují přesně, telefon působí pevně, jistě a v ruce díky ideální velikosti a tvaru pohodlně. Zadní kryt drží na plastových klipsách, pomocí mírného vykrojení a nehtu jej celý sejmeme, což je asi jediný pozůstatek levných telefonů, který se však opakuje i u Moto G. Poprvé to nejde příliš snadno, pak konstrukce povolí a nečiní to problém.
Zmíním ještě, že na površích Moto E4, podobně jako u spousty jiných soudobých zařízení Lenovo, je aplikována nanovrstva odpuzující vodu. Psali jsme o ní v recenzi tabletu Tab 3 10 Business. Neznamená to, že je telefon vodotěsný či voděodolný, ale můžete mít větší jistotu, že nějakou tu běžnou vlhkost zvládne bez ztráty kytičky.
Obraz a zvuk
Za mírně tvarovaným a po okrajích zaobleným tvrzeným sklem (kterému se marketingově říká 2.5D) se skrývá 5″ displej typu IPS se základním HD rozlišením 1 280 × 720 bodů, což znamená hustotu 294 bodů na palec. V dané cenovce, myslím si, parametry displeje nemohly být lepší. Ačkoliv je dnes nepsaným standardem Full HD rozlišení, pořád se na displej Moto E4 dá bez problému dívat – nabízí dostatečně živé barvy a široké pozorovací úhly, rozhodně se nedá říct, že by byl hrubý, no a jas je dostatečně silný i na (ztížené) ovládání za jasného dne v exteriéru. Podsvícení displeje je samozřejmě automaticky ovládané senzorem okolního osvětlení, senzor přiblížení zase vypne obrazovku při přiložení k uchu. Dotyková technologie je samozřejmě kapacitní, občas mi jen přišlo, že u krajů obrazu je citlivost nižší, takže je třeba si chvilku zvyknout na psaní krajních písmen na softwarové klávesnici, kde se musíte trochu lépe trefit. Jinak se mi zde jeví vše v naprostém pořádku.
Zvukové schopnosti telefonu jsou průměrné. Ve spodní polovině zadní strany zařízení se nachází perforace pro jeden reproduktor, který umí hrát překvapivě hlasitě, přičemž kvalita reprodukce není úplně špatná. Celkově je jeho zvukový projev samozřejmě poněkud plochý, ale ani při vysoké hlasitosti nemá výrazné tendence rezonovat nebo „chrchlat“. Ke sluchátkovému výstupu nemám vůbec žádné připomínky – nenašel jsem žádný problém.
Ovládací prvky, konektory, čtečka otisků
Moto E4 nabízí jen minimální množství ovládacích prvků, nabídka však samozřejmě pokrývá vše potřebné a vše najdeme na pravoboku. Jedná se samozřejmě o kolébku hlasitosti, pod kterou se nachází vypínač, který má – pro Motorolu typicky – vroubkovaný povrch, abyste jej rozeznali po hmatu. Hardwarovou spoušť fotoaparátu byste hledali, jak je dnes zvykem, marně.
S konektory budeme také rychle hotoví – na horní hraně je to 3,5mm kombinovaný jack po sluchátka s mikrofonem a na spodní straně těžce standardní micro-USB pro nabíjení a přenos dat (i když kdo to dnes ve světě cloudů ještě dělá, že). Po „otevření“ telefonu, tedy sejmutí zadního krytu a vyjmutí baterie, máme přístup k trojici slotů: dva pro nano SIM a jeden pro MicroSD kartu.
Opět dle dnešních zvyklostí nenabízí telefon tlačítka pod displejem, ta nahradila virtuální tlačítka na displeji, která standardně ukrajují zobrazovací prostor. Jak jsem však zmínil výše, pod displejem najdeme čtečku otisků prstů, která představuje další z výrazně nadstandardních funkcí Moto E4 ve své kategorii a mám velkou radost, že si zde i přes striktní rozpočet našla své místo. Čtečka totiž neslouží jen jako pohodlné zabezpečení, je možné ji také použít namísto virtuálních tlačítek na displeji – získáte tím zpátky místo, které na obrazovce zabírají tlačítka, a navíc díky jejímu lemování máte pocit, že saháte na něco fyzického (jakkoliv zvláštně to může znít). Stiskem se vracíte domů, tahem doleva a doprava se pak vracíte nebo zobrazujete spuštěné aplikace (tahy lze konfigurovat). Dlouhým podržením zamknete a odemknete telefon. Povšechně je čtečka příjemnou záležitostí. Přestože nedosahuje rychlosti a citlivosti násobně dražších telefonů (což se promítá i do mírné prodlevy na gesta nahrazující tlačítka), za nic bych ji neměnil.
Telefonování, připojení
Chytrý telefon je pořád telefon. Ač je telefonování dnes ve smartphonech již minoritní funkcí, plnit ji i takové zařízení musí. V případě Moto E4, po vzoru většiny ostatních modelů Moto, je navíc možné telefon provozovat v dualSIM režimu se dvěma současně aktivními SIM kartami a čísly, což vám dává nespočet možností pro improvizaci, nejoblíbenější z nich bývají tyto: soukromé a firemní číslo v jednom telefonu, telefonní a datová SIM zvlášť (třeba když nemáte příliš dobrý datový tarif na hlavní SIM kartě, ale pořídili jste si další, výhodný tarif jen na data, či vám datová SIM zbyla z tabletu a nebo jen máte sdílený datový tarif pro celou rodinu) nebo české a zahraniční číslo.
Během používání telefonu v režimu jedné SIM jsem se nesetkal s žádnými problémy – příjem byl v pořádku, telefonování bez problémů, sluchátko je dostatečně hlasité, ani jedna strana si na kvalitu zvuku nestěžovala. V dualSIM provozu jsem však Moto E4 netestoval.
Také v oblasti připojení pokrývá Moto E4 veškeré standardy – pro mobilní data podporuje čipová sada LTE připojení, nechybí jednopásmová Wi-Fi standardů B/G/N nebo Bluetooth 4.2 včetně nízkoenergetického režimu. NFC bychom hledali marně. GPS je k dispozici také, ovšem bez kompasu.
Operační systém, software
Ač levná, Moto E4 je pořád Motorola se vším, co k tomu už roky patří, čímž jsem o softwarové výbavě a operačním systému vlastně řekl takřka vše. Ale nebojte se, takhle vás neodbudu. Čili, už po vybalení z krabice přišel telefon s předinstalovaným aktuálním Androidem 7.1.1 přezdívaným Nougat. O novinkách, které systém přináší, se dočtete v našem samostatném článku. Tradičně je Moto E4 vybaven de facto kompletně čistým systémem bez jakýchkoliv vlastních nadstaveb, aplikací, utilit a dalších nesmyslů, které jen berou výkon a prostor, ač obvykle nepřinášejí žádné výhody. Zde si užijete Android v jeho ryzí podobě.
Přeci jen tu ale, pro doplnění kompletního Moto zážitku, tu a tam pár drobných vylepšení najdeme. Jedním viditelným „vylepšením“ je aktualizovaný kruhový widget Moto kombinující hodiny, datum, počasí (včetně až příliš jednoduché aplikace Počasí) a stav baterie, který indikuje zbarveným lemem – chytré! Druhým viditelným vylepšením je jakýsi displej rychlého přehledu, kterému Motorola říká „Displej Moto“. Jedná se o tmavou obrazovku, která se aktivuje zvednutím telefonu, na níž se zobrazuje – po vzoru kruhového widgetu – čas, datum, stav baterie, ale také aktuální upozornění včetně možnosti rychlého náhledu a akcí. Displej Moto mi přijde pohodlnější a jednodušší než zamykací obrazovka Androidu, která je zde k dispozici samozřejmě taky.
K dalším funkcím a nastavením se dostanete skrze aplikaci Moto. Nezapomeňte však, že máte v ruce telefon za necelé čtyři tisíce, takže funkcí je oproti top modelům poskrovnu – mezi „Povely Moto“ najdeme zmíněnou možnost použít čtečku otisků namísto tlačítek v displeji, ale také zde můžete aktivovat gesto pro zmenšení obrazu pro pohodlnější ovládání jednou rukou (popravdě ale, když jsem jej chtěl cíleně použít, celkem jsem s ním bojoval). Dále jsou zde dvě funkce „Displeje Moto“ – jedna je nastavení obrazovky rychlého přehledu, druhá je noční zobrazení, která ve zvolenou denní dobu sníží modré vyzařování obrazovky, aby v noci méně trpěly naše oči.
Výkon a výdrž na baterii
Ta hlavní cesta, kterou se Lenovu, resp. Motorole, podařilo snížit cenu telefonu, je hardwarová výbava v podobě čipové sady. Namísto dražšího Qualcommu sáhli inženýři po výrazně levnějším MediaTeku, jehož 64bitový čtyřjádrový LTE čipset MT6737 s procesorem typu ARM Cortex A53 (28nm výrobní proces) s grafickým čipem Mali T720 představuje řešení pro základní všestranný chytrý telefon. Což papírově zní jako ideální volba pro Moto E4.
Technická specifikace:
- Čipová sada: Mediatek MT6737
- Procesor: čtyřjádrový ARM Cortex A53 na frekvenci 1,3 GHz
- Grafický čip: ARM Mali T720
- Operační paměť: 2 GB
- Úložiště: 16 GB eMMC (+ MicroSD)
Jak je vidět z kompletní specifikace, sestava je však poměrně vyvážená – zmíněnou čipovou sadu od MediaTeku doplňují 2 GB operační paměti, které by na rozdíl od častého 1 GB v levných telefonech neměly výkon brzdit, a 16GB úložiště (u čistého telefonu vám bude k dispozici kolem 10 GB) rozšiřitelné o až 128GB MicroSD karty.
Zásadní otázka je však jasná: jak je na tom telefon v reálu? Výkon bych objektivně zhodnotil jedním slovem jako „dostatečný“, subjektivně však mnohem lepší, než jsem očekával! Odezva systému není vždy úplně bleskurychlá, čas od času může nějaká animace či přechod působit mírně trhaně a přepínání především náročných aplikací může telefon zadýchat na dvě až tři vteřinky. Během instalace aktualizací je telefon celkem líný. Nicméně nikdy se mi nestalo, aby úlohu, kterou jsem mu zadal, nesplnil. Bez problému jsem pracoval s aplikacemi, jako je Outlook, OneNote, OneDrive, Skype for Business, které zrovna nepatří mezi nenáročné, a v nejhorším případě jsem musel ony dvě vteřiny počkat (třeba při přepínání mezi probíhající konferencí se sdílením obrazu a Outlookem) – nic, co by se za 4 000 Kč nedalo vydržet, právě naopak! Jen na hraní moderních her Moto E4 vážně není, ale to platí obecně po většinu zařízení se základními MediaTeky a grafikou Mali T720. To ostatně dokazuje i výsledek 3DMarku níže. Dodám jen, že telefon netrpí žádným výrazným zahříváním – teplý byl jen v horku, když jsem na něm pracoval nebo pořizoval fotky.
O napájení telefonu se stará celkem prostorově výrazná Li-Ion baterie o kapacitě 2 800 mAh, jíž nabíjí dodávaná 1A nabíječka s micro-USB koncovkou. Během nabíjení se rozsvítí maličká indikační dioda vedle sluchátka, která však jiný účel nemá. Telefon na baterii běžně vydrží 1-2 dny, budete-li se krotit, i tři dny jsou reálné. No a necháte-li telefon ležet a občas se do něj podíváte (přičemž stále synchronizuje data z e-mailů a všech sociálních sítí), s přehledem tak vydrží 5 dnů.
Fotoaparát
Nalijme si čistého vína, Moto E4 rozhodně nemá ambice stát se fotomobilem, spíš se snaží za malé peníze nabídnout i v tomto ohledu, co se dá. Takže kupovat si „éčkové“ Moto na focení je nápad spíše z kategorie těch bláhovějších. Nicméně určitou službu méně náročnému uživateli (myšleno „fotím momentky, nic vážného ani hlubšího v tom nehledejte“) poskytne, za dobrých světelných podmínek jsou fotky i docela pěkné, ačkoliv – jak to tak bývá – vyhnané různými vyvažovadly, kontrastovadly a obarvovadly. Ovšem s tím, jak ideálních podmínek ubývá, ubývají také fotografické schopnosti, ostrost a rychlost ostření rapidně klesá. Video ale není pěkné vůbec – má pouhých 720p, ale subjektivně bych hádal ještě méně, navíc je obraz maličko trhaný. Snímková frekvence k tomu dokáže spadnout až na hodnoty pod 10 snímků za vteřinu, je-li horší světlo či velké světelné rozdíly, které musí telefon kompenzovat. Co potěší, je fakt, že oba fotoaparáty (přední i zadní) nabízí blesk (resp. přisvětlovací diodu) a i čelní senzor má poměrně vysoké rozlišení, takže selfie – pokud na ně jste – jsou s Moto E4 celkem povedené.
Čistě technicky vzato se má situace s fotoaparáty takto: hlavní, zadní senzor má rozlišení 8 MPx, nabízí samozřejmě automatické ostření, diodový blesk (jedna LED) a video nahrává v rozlišení 720p při 30 snímcích za vteřinu (ačkoliv MediaTek oficiálně uvádí, že čipová sada umí kódovat 720p video při 28 snímcích za vteřinu). Přední „selfie“ kamera má 5 MPx s pevným ohniskem, rovněž nabízí přisvětlovací diodu, tentokrát podstatně slabší (to poslední, co při focení selfie chcete, je laserová operace očí či zánět spojivek), a i zde natáčíme 720p video.
Testovací video Motorola Moto E4
Testovací video Moto E4, 720p, 30 FPS, stabilizace obrazu aktivní.
Spuštění fotoaparátu se dá nastavit na dvojí rychlé stisknutí vypínače. Není to tak efektní a přirozné jako zakolíbání telefonem, jak to mají vyšší modely, ale účel to splní.
Fotogalerie
Telefon mám Oxford Blue design skvělý výkon nic moc spíše horší až půjde kolem obchoďák ať vezme sebou snapdragon to je zas ať nemáme lepší než na západě zas nám prodávají šroty bože kam to vede já už nevím si dělá někdo prdel toho kravataka bych nakopal ať už se někdo vzpamatuje !!!!!!! A klidně si to s někým vyřikám osobně.