IdeaPad S145-14API: První pohled

IdeaPad S145-14API je dostupný notebook na doma ve 14″ provedení postavený na platformě AMD. Dnes si jej představíme v prvním pohledu!

Abych se náhodou doma nenudil, dostal jsem možnost otestovat další notebook. Vzhledem k současné situaci bylo předání notebooku trochu komplikovanější, ale nakonec vše proběhlo v pořádku a krabici jsem dostal přímo do ruky… Je to vlastně tahle v pořádku? No, snad je.

Na rozdíl od mého obvyklého výběru, který spíš zahrnuje dražší kousky, tu dnes mám zástupce řady IdeaPad, konkrétně se jedná o typ S145-14API. Vzhledem k tomu, že IdeaPad je řada domácích či studentských notebooků, tak u mě bude mít nejspíš problém vzbudit dobrý dojem, teda jiným způsobem než přítomností procesoru od AMD, ale uvidíme, možná překvapí a nebo taky ne…

Z označení je patrné, že úhlopříčka je 14″ a procesor je AMD Ryzen řady Picasso, zatím tedy pouze architektura Zen+, kdo chce Zen2, musí si počkat na Renoira.

Ale dost o hardwaru, ten detailněji rozeberu v recenzi. Pojďme se teď podívat trochu blíž na vzhled a zpracování. Tentokrát jsem se nechal překvapit a nic jsem si o zaslaném zařízení nezjišťoval, takže je velmi pravděpodobné, že nynější zjištění budu později upřesňovat.

Vybalení a první dotyky (a otisky taky)

Balení je klasika, tedy kartónová krabice, kde je notebook usazen do vymezovacích rámečků a v druhém oddílu je napájecí zdroj. Prostě pokud by někdo čekal nějaké patentní krabice jako u ThinkPadu X1, má samozřejmě smůlu, ale myslím, že už jsem někde psal, že kvůli krabici by notebook kupoval jen blázen.

Po vyjmutí počítače z krabice asi nejvíc zaujme jeho váha nebo spíš to, že je nějak moc lehký na 14 palců a bohužel je to poznat na konstrukci. Víko displeje, ač budí dojem kartáčovaného kovu, což je na pohled líbivé, je plastové a i při lehkém tlaku se zřetelně prohýbá, takže na ochranu displeje proti tlaku z venkovní strany bych moc nesázel. Po otevření už notebook budí dojem o něco lepší,  rámeček klávesnice má sice stejný vzhled jako kryt a stejně dobře na něm ulpívají otisky, že si až říkám, zda se nejedná o tréningový kus pro výuku daktyloskopie, ale na rozdíl od víka je rámeček klávesnice, který s palmrestem tvoří jednolitý kryt spodku notebooku, pevný a na omak vyvolává až kovový dojem, vzhledem k cenové kategorii sázím na plast, ale občas se vyskytnou i milá překvapení. Jistý si opravdu nejsem, takže zjistím, jak se věci mají a o výsledek se podělím později…

Při pohledu na rámeček displeje, hlavně jeho spodní část, se nabízí možnost udělat zařízení o něco menší, ovšem ve výsledku nejspíš za cenu zmenšení touchpadu, protože spolu s víkem by se musela zmenšit i základna.

Je trochu škoda, že klávesnice barevně neladí se svým okolím, kam by místo šedých daleko lépe zapadly klávesy tmavě šedé. Vím, že je to jen kosmetický detail, ale rozhodně by vylepšil nepříliš dobrý první dojem z notebooku. Stačí se asi podívat na fotku ThinkPadu S1 Yoga a testovaného IdeaPadu, aby bylo jasné, co mám na mysli…

Klávesnice a touchpad

Zatímco kryt dával ještě možnost záměny s kousky z vyšší třídy, tak klávesnice mě ujistí o kategorii, kam tento stroj spadá. Stisk kláves sice vyluzuje takový laciný až chrastivý zvuk, nicméně po promačkání se vše jeví v pořádku, žádné zadrhávající se ani těžko stisknutelné klávesy se nevyskytují a vypadá to, že laciný zvuk bude asi jediný neduh, co se mechaniky klávesnice týká. Daleko horší je to s rozložením, kde se patrně vyřádil nějaký designér od jisté konkurenční značky, či co to bylo za individuum. Vypínač součástí klávesnice – asi si řeknete, proč ne? Já tvrdím, že lepší otázka by byla: „Co tam u všech všudy dělá?“ No, vypínač  může mezi klávesami dělat jedinou věc: překážet. Radši se ani neptejte, kolikrát jsem místo smazání písmenka notebook uspal.

To a navíc značně nesmyslná snaha dostat klávesnici do obdélníkového prostoru bez přesahu kurzorových kláves znamená, že některé klávesy se musely obětovat a přesunout pod kombinaci Fn + něco, což je okamžik, kdy se to celé pokazilo. Za oběť změnám rozložení totiž padly klávesy Home, End a stránkovací PgUp a PgDown, tedy klávesy běžně a troufnu si tvrdit často používané při psaní i procházení webu.

Navíc šipky nahoru a dolů jsou redukované na poloviční velikost a zabírají místo pro jednu klávesu. A jako bonus k tomu všemu je na nesmyslně umístěném vypínači bílá LEDka indikující zapnutí. Copak nestačí ta na levém boku?

Co se týká touchpadu, tak narozdíl od klávesnice neurazí, ale taky ani nenadchne. Z mechaniky je zřejmé, že se jedná o jednodušší typ, který není klikací celý, ale přibližně od poloviny směrem k okraji notebooku, na straně u mezerníku je pevně zavěšen.

Konektorová výbava

Inu, kdybych notebook hodnotil jen podle prvního nahlédnutí na klávesnici, tak ho teď odložím a řeknu zahodit i s rukama a bylo by mi naprosto jedno, že se jedná o zařízení s předpokládanou cenovkou okolo 10 000 Kč či možná nižší. No jen podle klávesnice notebooky nehodnotím, takže radši obhlédnu i konektory, kterých – jak je dnes zvykem – moc nebude a u levných zařízení asi ještě o jeden až dva míň.

Výčet konektorů je opravdu celkem prostý – vlevo směrem od předu k pantu máme již zmíněnou kontrolku provozu, 2x USB 3.1, 1x USB 2.0, HDMI a kontrolku nabíjení následovanou nabíjecím konektorem. U nabíjecího konektoru se na okamžik zastavím. Jedná se o malý souosý napájecí konektor. Zde marně uvažuju, kde Lenovo zapomnělo USB-C, nebo alespoň hranatý napájecí konektor.

Pravá strana toho moc nenabídne, takže opět od přední část směrem k pantu tady máme zapuštěné recovery tlačítko, 3,5mm kombinovaný jack konektor pro sluchátka s mikrofonem a čtečku paměťových karet.

Trochu netypický je napájecí zdroj, který se připojuje přímo do zásuvky, u testovaného notebooku byl přiložen v provedení s americkou zástrčkou (nic, co by nespravila redukce). Osobně tento druh nabíječek v oblibě nemám, protože se vysloveně nabízí jako oběť nešetrného zacházení a hrozí poškozením sebe i zásuvky, ale na druhou stranu nemají vstupní kabel, který se dá někde zapomenout nebo nějak poškodit.

Na fotce zdroje je vidět i nabíjecí konektor, tak se k němu ještě se vrátím a vysvětlím, proč se nad ním pozastavuju. Lenovo mívalo snad na všech svých zařízeních stejný napájecí konektor, který se sice v průběhu let párkrát obměnil, a samozřejmě stejné napětí (20 V), které s námi zůstává stále, ale vtip byl v tom, že pokud jste měli doma víc notebooků od Lenova podobného data výroby, tak v podstatě nebyl problém půjčovat si nabíječky bez ohledu na to, zda se jednalo o profi ThinkPad, ThinkPad Edge nebo IdeaPad, do určitého roku výroby byly konektory kulaté, pak se přešlo na hranaté a pak až na výjímky USB-C. Takže po přechodu na USB-C bych čekal, že tento konektor, byť bude použit třeba jen pro napájení, bude používán u všech zařízení s nižší spotřebou a tam, kde nebude dostačovat, zůstane starý známý hranatý. To se ale zde z nějakého důvodu nestalo. Trochu mimo téma, ale ať tu nepíšu bludy, výjimka u kulatých konektorů byla a mám ji i doma. Jedná se o  170W zdroj pro pracovní stanice W520 a vyšší, který má v klasickém kulatém konektoru plastové zoubky zabraňující připojit tento zdroj do notebooku s nižšími požadavky na napájení, přičemž celkem nelogicky lze zapojit slabý zdroj do „nenažrance“, ale to je téma na někdy jindy.

No, na vnějšek už jsem remcal dost, zkusím ho zapnout.

První spuštění

Zase jednou milé překvapení, zmáčknu vypínač a ono to jede, tedy baterie není úplně vybitá a LEDka na vypínači svítí. Co mě čeká dál, je víc než jasné – desítky po továrním obnovení, takže šup šup, jde se klikat. Jen tak mimochodem, tušíte, jak člověk s konvertiblem nebo i jen „dotykáčem“ zvlčí a zvykne si na rychlost ovládání přímým ťuknutím na obrazovku? No, hodně…

Systém mám zprovozněný a co je podstatné, reaguje dost rychle, paměti má taky na dnešní dobu a cenovou kategorii taky dost (8 GB), dokonce i displej vypadá použitelně a klávesnice funguje bez problémů. Inu jak jsem ho „chudáka“ na začátku sepsul, tak to vypadá, že by snad mohlo jednat i o použitelný notebook…

Více už v recenzi!