ThinkPady už nejsou, co bývaly!

ThinkPady už nejsou, co bývaly!

Už dříve jsem psal trochu sentimentální článek na téma „vždy se rád vracím k ThinkPadu“. Dnes bych chtěl téma oprášit při pohledu na aktuální generaci včetně displejů, vestavěných baterií, ventilátoru vpravo nebo nového dokování a kupy redukcí. Vracím se k ThinkPadu pořád rád?

Kromě toho, že mi rukama prošly v podstatě všechny generace a modely ThinkPadů za posledních více než deset let (samozřejmě díky blogu), vlastnil jsem nebo dlouhodobě používal devět (SL400, L460, R400, T420s, T420, T440s, X250, X280, P51s). Prošel jsem tak pozůstatky IBM, přes kontroverzní sérii x40, až po aktuálně moderní stroje. Jak si vede dnešní ThinkPad z mého úhlu pohledu? Co mi vyhovuje, co mi vadí? A jde Lenovo správným směrem, nebo legendu zabíjí svou chamtivostí? Toho všeho se budu snažit v tomto zápisku dotknout.

To hlavní, co od notebooku požaduji, je, aby fungoval a pohodlně se používal.

Hned na úvod ale musím napsat, že se moje priority i vnímání ThinkPadů (ale vlastně notebooků i počítačů jako takových) dost změnily. Dívám se na ně dost prakticky – pryč je ten dřívější zápal pro všechny ty (z dnešního pohledu) bezvýznamné detaily. Notebook je pro mě pracovní nástroj. Zařízení, které musí být lehké, skladné, dostatečně odolné, aby vydrželo cestování; zařízení, se kterým se kdykoliv a kdekoliv připojím, které vydrží dlouho (= alespoň 5 hodin) na baterii, ale hlavně na kterém se skvěle píše a má výborná polohovadla. Pak už jsou to takové samozřejmosti, jako že na něj nechci čekat, že musí být zabezpečené, že se musí dát připojit k drátové síti a projektoru nebo že se musí snadno zadokovat v kanceláři, kde mám monitor, klávesnici, myš, síť, headset a tak podobně.

To hlavní, co od notebooku požaduji, je, aby fungoval a pohodlně se používal. Neustále se tu na blogu řeší pískání cívek, nějaké projevy ventilátoru, kvalita reproduktorů, prosvítání podsvícení displeje, rychlost SSD nebo počet USB portů. Pokud nedosahují takové míry, aby mě brzdily, rozptylovaly nebo bránily v práci, jsou to věci, které už dávno neřeším, resp. ani neregistruji – na něco takového musíte mít buď opravdu hodně času nebo být extrémně hákliví. Ani jedno u mě už dávno neplatí.

Nemyslím to ale tak, že to, co já za důležité (už) nepovažuji, nemůže někdo jiný brát za naprosto stěžejní záležitost. Mám to ale (už) jinak. Byl jsem taky takový, jen dnes už na to vzpomínám se shovívavým úsměvem podobně, jako na toho kluka, co za nepřekonatelný problém bral jedno odpolední vyučování v týdnu navíc, takže namísto osmi hodin měl pro sebe dvakrát v týdnu jen šest. No hrůza!

Dodám ještě na úvod, že veškeré porovnání z „moderního“ pohledu níže bude optikou ThinkPadu X280.

X280 s HD TN panelem…

Je ten displej hnusný? Ano, je. Je ostuda takový displej používat v roce 2019? Ano, je.

Sedí tu přede mnou ThinkPad X280 v předdefinované korporátní konfiguraci s čtyřjádrovým Core i5 osmé generace, 8 GB RAM, 256GB SSD diskem a 12″ HD TN panelem. Je ten displej hnusný? Ano, je. Je ostuda takový displej používat v roce 2019? Ano, je. Mělo by ho Lenovo přestat nabízet? Nevím – možná pro někoho smysl má. Pro mě ale rozhodně ne (takže kdyby ho Lenovo nenabízelo, nemohl by pešek připadnout na mě). I přesto jsem si ale X280 velmi oblíbil a nedám na ni dopustit! Co mi jen leze na nervy, je víko displeje, které od většího úhlu otevření přesahuje výšku základny, kterou tak nadzvedává – to se nepovedlo!

Víko v úhlu nadzvedává základnu

Víko v úhlu nadzvedává základnu

Nové pojetí ThinkPadů

Za těch deset let, co ThinkPady blízce sleduji, ušly velký kus cesty. Kromě příchodu modernějších technologií se vždy snažily jít s dobou jen velmi pomalu. Tedy až do osudného roku 2013, kdy přišel nový design, nové pojetí, nové klávesnice, pokus o nová polohovadla (víme, jak dopadl…). Nebyl to úplně šťastný rok, ale přesto ho hodnotím kladně, protože Lenovo takříkajíc ťalo do živého, konečně rozčeřilo hladiny stojatých vod, na které se nikdo neodvážil dlouho sáhnout.

Notebook dnes používá každý druhý, musí být pro každého druhého přístupný, pochopitelný a užitečný. Lenovo si tak muselo vybrat, co jsou ty klíčové prvky a ty ostatní buď zjednodušit, případně zcela vypustit.

Dnešní ThinkPady, v podstatě napříč celou rodinou a všemi řadami, ze všeho nejvíc připomínají ThinkPad X1 – jsou mnohem kompaktnější, s elegantnějšími, modernějšími křivkami, přesto si ale zachovávají určitou původní náturu, jsou poznatelné, byť moderní. Oceňuji lehčí a tenčí provedení, konstrukčně mi aktuální modely přijdou jako to nejlepší, co se Lenovu v řadě ThinkPad za poslední roky podařilo. Nezapomnělo se ani na základní servisovatelnost – standardem je nyní základna se snadno odmontovatelnou vanou, která zajistí okamžitý přístup ke všem zásadním komponentám. (Což je oproti ThinkPadům vycházejícím z roku 2013, tedy generace x40, výrazný posun vpřed, protože na vás již nečekají nástrahy v podobě tisíce plastových zobáčků – vím dobře, jak takový notebook vypadá, když se párkrát rozebere. A taky vím, že rozebrat jej bez poškození, není ani tak o zkušenosti jako o štěstí.)

Klíčovým slovem pro ThinkPady se v posledních letech stalo „jednodušší“ nebo možná „čistší“. A, když už se ve mně uklidnil ten iracionální hlas bránící se změně, je to dobře! Že není Enter modrý, diody zelené a oranžové nebo že nikde není dioda činnosti pevného disku? Je mi to úplně jedno. Navíc jsem přesvědčený o tom, že většina těch věcí, které jsme brali jako ty, které „dělají ThinkPad tím, čím je“, v dnešní době už dávno nemají místo – notebooky už nejsou výsadou pár jedinců. Notebook dnes používá každý druhý, musí být pro každého druhého přístupný, pochopitelný a užitečný. Lenovo si tak muselo vybrat, co jsou ty klíčové prvky a ty ostatní buď zjednodušit, případně zcela vypustit.

Klávesnice, polohovadla

Jedná se o nejlepší klávesnici na světě – nic se jí nerovná, a to ani z daleka!

Ano, zjednodušená klávesnice způsobila v roce 2013 poprask. S mechanikou jako takovou (a výhodami nového provedení v podobě podsvícení) nikdo problém mít nemůže, neboť se jedná o nejlepší klávesnici na světě – nic se jí nerovná, a to ani z daleka! Je to jako vozit se v Mercedesu S, kdy jako další nejbližší konkurencí je Škoda Octavia. Jasně, „škodovka“ svému účelu poslouží, je to dobré auto, se kterým budete spokojení, ale ortopedickým, větraným a vyhřívaným sedačkám s masážními lávovými kameny nesahá ani ta nejlepší koncernová alcantara ani po kotníky. Rozložení je pro některé jiná písnička. Já jsem ale v úvodu napsal, že se na věc budu dívat ze svého pohledu a ten je jasný – FnLock nepoužívám, šestiřadá klávesnice mě limituje jen při dvou operacích – refresh (F5) a přijmout poštu (F9), kdy musím použít Fn.

Všiml jsem si ale, že klávesnice časem ztratila odtokové kanálky, dnes máme namísto nich „jen“ nepromokavé klávesnice. Mě to neomezuje, vždy mi přišly spíš jako dobrý vychloubací faktor a nikdy jsem neměl to „potěšení“ je využít. Nicméně až si vytopím notebook, možná budu mluvit jinak…

S polohovadly udělalo Lenovo v roce 2013 krok špatným směrem – zapomeňme na to, jdeme dál, nemá smysl se o tom dál bavit. Snad jen napíšu tolik, že já jsem osobně tehdejšímu TrackPadu fandil – mechanizmus byl výborný, povrch skvělý… Jako kus strojního inženýrství byl na výbornou, řekl bych. Jenže softwaru se těžce nedostávalo a celý koncept, myslím, právě software zabil. Těžko říct, co by se stalo, kdyby Lenovo třeba ještě rok počkalo a mezitím ladilo TrackPad k dokonalosti. To už se ale nedozvíme. Dnes jsme každopádně u všech ThinkPadů zpět u klasického provedení špičkového TrackPointu s vyhrazenými třemi tlačítky a poměrně velkého a na poměry Windows zařízení slušného clickpadu. Snad jen kdyby Lenovo všude používalo Synaptics a necpalo i do některých vysokých modelů Elan, udělalo by lépe.

ThinkShutter a zabezpečení

Co mi ale udělalo vyloženě radost, je ThinkShutter, čili mechanická záslepka webové kamery vestavěná ve víku displeje. To je něco, na co byli uživatelé All-in-One ThinkCentre nebo monitorů ThinkVision s vestavěnými kamerami zvyklí roky, Lenovo mechanizmus jen zmenšilo a vměstnalo do notebooku. Velmi praktické, aneb konec oblíbených lepících pásek!

Líbí se mi i nativní podpora Windows Hello a biometriky v podobě rozpoznávání obličeje nebo čteček otisků prstů. Jasně, do opravdového pracovního prostředí bych IR kamery netahal, jsou ale díky své rychlosti velmi návykové. Dotykové čtečky mi přijdou ale pomalejší než starší „přetahovací“, nicméně to může být jen zdání, neboť u té dotykové jen přiložíte a čekáte, než se pán uráčí vás přihlásit, kdežto stará dobrá „přetahovací“ vyžadovala malý rituál, pohyb – pořád se něco dělo. Takže tady asi 1:1.

Vestavěné baterie

Když jsem se rozhodoval pro X280 namísto předchozí X250, šla mi hlavou i otázka baterií – nové ThinkPady mají baterie typicky vestavěné, čili vyměnit jdou jen po rozebrání zařízení (které je však, jak jsem psal, relativně snadné). No a tak jsem začal přemýšlet i nad delší historií…

Byl pouze jeden jediný ThinkPad, u kterého jsem měnil baterii – T420s, měl jsem k němu UltraBay baterii. Používal jsem ji i přesto, že úplně nelícovala se zkoseným tělem. Proč? Protože T420s měl sám o sobě tak špatnou výdrž na baterii, že jen s přídavnou UltraBay baterií jsem se mohl dostat na 5 hodin, což považuji za rozumné minimum pro přenosný počítač. Do té doby (R400 s 6článkem) ani od té doby (T440s nebo X250) jsem měnit nebo přidávat baterie nikdy nepotřeboval (a to ani přesto, že jsem měl Power Bridge, čili dvojici baterií, z nichž jedna šla vyměnit za běhu, což jsem považoval za skvělý nápad). Proč? Protože ta zařízení prostě vydržela dostatečně dlouho sama o sobě.

Takže obava z baterie, která nejde vyměnit, mě okamžitě přešla, zvlášť když uvážím, že X280 vydrží s přehledem 8 hodin, aniž bych se musel nějak snažit.

Ventilátor vpravo, porty

Další obavou, kterou se mnou mnozí také sdílejí, byl výdech ventilátoru vpravo, což je vlastnost, kterou vídáme u aktuálních ThinkPadů také prakticky všude, a kterou vlastně zahájil právě Carbon. O co jde? Protože je notebook čím dál kompaktnější a tenčí, přičemž existují konektory, bez kterých to prostě nejde (u pracovního laptopu nezapomeňme na dokování, o kterém až dále), ale které zabírají – i v době nepřeberného množství redukcí a adaptérů – hodně místa. Tak muselo Lenovo přistoupit k přesunutí výdechu chlazení na pravou stranu. Jenže tam mívají lidi ruku s myší. A jejda!

Jenže on to problém není! Rozhodně ne pro mě, a to hned ze dvou důvodů: Jednak myš používám jen s notebookem v docku (jinak samozřejmě vždy jen TrackPoint), kdy to poslední, co mě zajímá, je, kudy notebook vydechuje teplý vzduch. A za druhé, i kdybych snad tu myš s notebookem mimo dock použil, nedělám na něm nic tak náročného, abych ho dokázal zahřát natolik, že by mi ruku nepříjemně ofukoval.

Porty se nám tak v drtivé většině přesunuly doleva, což je ale zase dobře, protože té ruce s myší (pokud ji používáme) nepřekáží. Lenovo dokonce stále drží pár plnohodnotných, takříkajíc „velkých“ konektorů i na lehkých a tenkých noteboocích, jako je X280 nebo X1 Carbon. Jde především o HDMI (který nahradil starší VGA) a USB plné velikosti. K mému smutku zmizel plnohodnotný LAN konektor, ale abych byl fér – potřebuji ho jen výjimečně kvůli specifické aplikaci (pro ty případy jsem hned s notebookem pořídil nativní redukci, kterou by ale, sakra, mělo Lenovo přidávat k notebooku zdarma hned do krabice), jinak jsem v drtivé většině případů na Wi-Fi.

Rozloučit se však musíme takřka plošně s plnohodnotnými SD kartami. Pro mě ale žádný problém – SD kartu, ani nemluvě plnohodnotnou, jsem nepoužil hrozně dlouho. Foťák? Nemám. (Případně přenos přes Wi-Fi to jistí.) MP3 přehrávač? Ale jděte! MicroSD ale obvykle najdete, změnil se ovšem charakter – podobně jako u mobilů bývá v šuplíku, čili už se nebavíme o tom, že rychle vložíte, stáhnete a zase vrátíte zpět. Nová filozofie použití je rozšíření úložné kapacity (což v době 2TB SD karet asi dává smysl). Jak ale píšu, dopad této změny asi nedokážu dostatečně zhodnotit – nijak mě nezasahuje.

Nové dokování z boku

Nové dokovací rozhraní nabízí vše jako dřív – napájení, obrazové výstupy, LAN i USB hub. Všechny výstupy jsou plně nativní!

Lenovo taky změnilo způsob dokování. Pořád jsou k dispozici mechanické docky, na pohled vypadají a do jisté míry se i chovají velmi podobně jako dřív, jen už se nepřipojují zespodu, ale z boku. Proč tomu tak je? To je jednoduché – tím, jak jsou notebooky stále tenčí, už se samotný dokovací konektor stává téměř tlustší než samotný notebook. Lenovo se tak uchýlilo k dokování z levého boku zařízení, které navíc mění zažitý trend proprietárních dokovacích stanic – nové dokovací rozhraní má své kořeny ve starém dobrém OneLink Docku, jen ho posouvá dál v oblasti univerzálnosti, standardizace, pohodlí, ale hlavně nativity.

Co tím mám na mysli? Nové dokovací rozhraní samozřejmě nabízí vše jako dřív – napájení, obrazové výstupy, LAN i USB hub. A protože je tvořené kombinací standardního Thunderboltu a miniaturního LAN konektoru, všechny výstupy jsou plně nativní! Thunderbolt zajistí napájení, digitální DisplayPort výstupy a USB hub, přičemž ani drátová síť není „emulovaná“. Jak jsem psal, vše nativně a elegantně. Velkou, možná tou největší výhodou je ale fakt, že tímto dokovacím konektorem může být vybaven takřka jakýkoliv notebook bez omezení, to je ostatně důvod, proč nyní i takový X1 Carbon nativně dokuje a už není tím exotem, co stojí stranou, protože do žádného docku na stolech nepasuje.

ThinkPad Pro Docking Station Tour

Product tour showing the features of the ThinkPad Pro Docking Station. Learn more at https://www.lenovo.com

No a jak se dokuje? Hodně podobně, úplně stejné to ale není. Notebook vložíte do dokovací stanice prakticky stejně jako dřív, oproti dřívějšku ale nemáte tak jasný pocit „zacvaknutí“ v docku jako dříve a „navedení“ notebooku na správnou pozici taky není tak přesné (ačkoliv vodicí a úchytné trny jsou na svém místě stále, podobně jako u starších stanic). Po nacvaknutí jen musíte udělat jeden pohyb navíc – zasunout dokovací konektor z levé strany do notebooku jakýmsi posuvníkem. Ale jak se Lenovo vypořádalo s výškovým slícováním posuvného konektoru, které dřív u dokování ze spodní strany nemuselo řešit? Poměrně elegantně – boční dokovací konektor ve stanici je výškově pohyblivý a sám se zarovná tím, jak notebook tlačí na jeden z vodících trnů.

Výškové nastavování dokovacího konektoru

Výškové nastavování dokovacího konektoru

Závěrem

ThinkPady ušly za poslední roky kus cesty. A ano, vážně už nejsou, co bývaly – jsou modernější, jednodušší, lehčí, tenčí; soustředí se hlavně na to podstatné a ty menší, okrajovější záležitosti upozaďují nebo úplně ztrácí. V absolutním měřítku jsou vlastně jen zlomkem toho, co byly dřív. Ve srovnání, z relativního pohledu, jen vychází střízlivě vstříc moderním trendům a tomu, jak se celkově způsob a styl použití mobilních zařízení (a osobní výpočetní techniky obecně) mění. Ale pořád to jsou špičkové pracovní stroje, na které já osobně nedám dopustit.

Těžko se to vysvětluje, ale mému ThinkPad X280 s hnusným HD TN panelem, plechovým a celkově těžce podprůměrným zvukem a tlustými rámečky kolem displeje dávám bez sebemenšího zaváhání přednost před jakýmkoliv jiným notebookem (za předpokladu, že by to nebyl ThinkPad X1 Carbon). Klávesnice, TrackPoint a styl ThinkPadu mě vždycky spolehlivě zavede zpět – pak už je jedno, co se kolem děje.

Je mi jasné, že si teď asi spousta z vás řekne: „No jo, Lenovo blogger – co jiného taky čekat!“ A s klidným svědomím vás při tom nechám, přestože nemáte pravdu, a budu pokračovat v psaní na nejlepší klávesnici na světě, která mě uklidňuje.