Lenovo Yoga S730: Tělem cestovatel a student

Lenovo Yoga S730: Tělem cestovatel a student

Den D nastal. Můj první stroj na recenzi měl každou chvíli dorazit. Venku začaly padat kroupy a celý zmoklý jsem si donesl domů Lenovo Yoga S730. Krabice váhou vůbec neznačila, že by v ní mohl být celý notebook, avšak po vybalení jsem v ruce držel stroj s tloušťkou žiletky. Zavřel jsem svůj pětikilový ThinkPad s tloušťkou pátého dílu Harryho Pottera a dal jsem Yogu na stůl. První dojmy byly velmi pozitivní. Elegantní, tmavě šedé víko displeje, na pohled i na omak kvalitní klávesnice, čtečka otisků prstů, průměrně velký touchpad s podporou gest, 13” displej s minimálními rámečky, po bocích tři USB-C a jeden 3,5 mm Jack. Po prvotním nastavení Windows jsem se tedy mohl konečně pustit do používání na pohled velmi kvalitního počítače.

Specifikace testovaného modelu

  • CPU: Core-i7 8565U Whiskey Lake
  • RAM: 12 GB DD3L
  • GPU: Intel HD Graphics 620
  • Úložiště: 256 GB SSD

Zařazení

Tento notebook má poněkud zvláštní značení a zařazení. Zatímco na Evropském trhu se prodává pod řadou Yoga s označením S730 (i když neumí otočení displeje o 360°), tak v Americe Lenovo zvolilo zařazení do řady IdeaPad s označením 730 S. Tohle mě konkrétně při hledání zahraničních recenzí poněkud zmátlo. Laptop je určen především jako společník na cesty, perfektní pro studenty, pro časté přenášení, pro manažery a další profese, u kterých nepotřebujete velký displej a numerickou klávesnici. Je ideální pro jakoukoliv kancelářskou práci, psaní zápisů, upravování fotografií, editace videa ve FullHD, popřípadě hraní méně náročných her typu Minecraft či Dota 2.

Vzhled, kvalita, zpracování

Na konstrukci tohoto notebooku Yoga si dali inženýři záležet. Při uchopení notebook působí jak lehce, tak kvalitně a zároveň dostatečně odolně . Celé šasi je z pevného hliníku, klávesnice skoro netrpí na promačkávání (určitě však nemůže konkurovat Macbook Air, který pojem promačkávání podle mě ani nezná), víko displeje nepodléhá žádnému většímu ohýbání. Zařízení je oproti starému Macbook Air opravdu znatelně menší a vleze se tedy skoro do každého batohu, či cestovní tašky. Rámečky kolem displeje jsou opravdu malé, platí to však bohužel pouze o třech stranách s výjimkou spodní strany, která je podle mě zbytečně vysoká. Jelikož notebook nelze použít jako tablet, brada displeje postrádá smysl.

Klávesnice a touchpad

Lenovo je známé pro jejich klávesnice v řadách ThinkPad, na kterých je prostě radost psát. I když tahle Yoga není ThinkPad, určitě si vypůjčila jeho funkčnost a nádech v oblasti klávesnice, na které je to určitě znát. Klávesy mají velmi dobré rozmístění (až na klávesu Enter dělenou s lomítkem), má velmi jistý chod a příjemný stisk. V porovnání s Macbook Air starší generace, což je ostatně hlavní konkurent z “neWindows” světa, se klávesnice jeví o poznání lépe. Zatímco klávesy u Macu působí až rozhrkaným dojmem, na notebooku Yoga je všechno na svém místě a všichni ví, proč tam jsou. Klávesnice disponuje podsvícením, které je možné regulovat na 0, 50 nebo 100 % svítivosti. Toto mi však nijak nevadilo, protože klávesnice svítí dostatečně a není potřeba ji nějak extra regulovat.

Další velmi důležitou periferií je Touchpad. Ten disponuje průměrnou velikostí, matným skleněným povrchem a podporou gest. Touchpad v provedení clickpad jde s lehkostí pouze ve spodní polovině povrchu. Na prsty reaguje dobře, i když se mi několikrát stalo, že při scrollování pomocí dvou prstů někdy touchpad udělal klik. Gesta však zvládá naprosto s přehledem a po navyknutí dost usnadní práci a částečně tak mohou nehradit některé kálvesové zkratky jako je přepínaní mezi programy (Alt + Tab) a podobně.

Displej, zvuk, konektivita

Začnu displejem, ten se totiž podle mě povedl. Rozlišení 1920 x 1080 pixelů je akorát pro 13” displej. Displej bohužel není dotykový, což mě trochu zklamalo, ale zároveň potěšilo, protože se na displeji velice rádi usazovaly otisky prstů (které se objeví i na displeji bez podpory dotyku, však to znáte sami), popřípadě po nošení v batohu se po otevření objevily otisky jednotlivých kláves. Displej samotný má velmi přirozené podání barev, dokáže zobrazit většinu barevného spektra a tím pádem se hodí i pro úpravu fotografií, editaci videa a další úkony náchylné na přesné zobrazení barev. Maximální jas je dostačující pro práci v kanceláři, pořípadě v nějakém prosvětlenějším prostoru, avšak pro práci na slunci moc vhodný není kvůli jeho lesklého povrchu. Pozorovací úhly jsou téměř 180° ze všech stran, což je velmi pozitivní fakt například pro sledování filmu ve dvou či více lidech a podobně. Podání černé je na úrovni lepších LCD displejů, ale na OLED to zdaleka nemá.

Yoga S730

Otevřený notebook

Dalším v pořadí jsou reproduktory. Jelikož je Yoga srdcem cestovatel a student, musí si většinou vystačit s komponenty co má zrovna po ruce, a to samé platí o reproduktorech. Ty disponují technologií reprodukce zvuku Dolby ATMOS, která přináší posluchači zvuk ve 3D prostoru. Tedy aspoň to tak tvrdí. Realita je taková, že když jsem si pustil přímo Dolby ATMOS video, reproduktory dokázaly vydat nějaký náznak zvuku za mnou, ale musel jsem se velmi soustředit a chtít ho slyšet. Kromě toho jsou reproduktory výborně vyvážené a hrají dostatečně hlasitě i když při vysokých hlasitostech mají tendenci chrčet (to ovšem může být vada předprodukčního kusu). Dokáží ozvučit větší místnost, zalidněnou třídu ve škole či menší kancelář na poměry notebooků a vzhledem k velikosti stroje dost nadprůměrným zvukem co se týče jak kvality, tak hlasitosti.

Tato Yoga se snaží jít s dobou, a to dává znát hlavně na konektorech, kterých na zařízení moc není. Disponuje celkem čtyřmi konektory. Tři místa si zabraly USB typ C konektory, kdy každý z nich umí jak přenášet data, tak notebook nabít a 4. místo připadlo 3,5 mm sluchátkovému jacku, který se i přes dnešní trendy drží zuby nehty. Pro moderního člověka by to mělo být akorát, ale to pouze v případě že disponuje několika redukcemi a příslušnými krabičkami obsahujících dalších X konektorů. Jelikož jediný počítač, co mám je starý ThinkPad, který obsahuje konektorů nepřeberné množství ve 2 řadách nad sebou ze všech 4 stran, tahle redukce mě celkem zasáhla a musel jsem si pořídit alespoň jednoduchou redukci na normální USB-A, abych mohl zapojit aspoň myš či starší tiskárnu. Je fakt že staré dobré USB typu A by se do tak tenkého těla už nevlezlo. Na druhou stranu jsem celkem oželel chybějící čtečku SD karet, která by mohla být nahrazena minimálně čtečkou microSD. Uživatel tím pádem musí počítat s tím, že kromě ceny notebooku bude muset připočítat ještě něco za redukce nebo tzv. “dongly” které udělají z laptopu implementovatelný přístroj do vaší kanceláře či pokoje.

Chlazení

Další bod na pořadí je chlazení. To mě poněkud zklamalo. Jelikož se jedná o ultrabook, je poněkud jasné že se bude zahřívat, ale byl jsem zklamán, jak moc se zapojoval větrák, který není nějak extra hlučný, ale v tiché místnosti je slyšet dost. Zahřívání je poněkud nadprůměrné v pravé spodní části, kde dosahuje až nepříjemných teplot pokud s notebookem například sedíte v křesle a máte jej na kolenou. Nejvíc mě zarazilo, že se zařízení dost zahřívalo i při výkonově nenáročné práci jako surfování na internetu, psaní dokumentu nebo sledování Netflixu. Navíc intenzita chlazení mi nepřišla nijak zvlášť odstupňovaná a změnu otáček jsem skoro nezaznamenal při přechodu z psaní dokumentu ve wordu na hraní výpočetně náročné hry. Nejvíce mě však zarazil fakt, že větrák začal hučet i v noci, kdy byl notebook v režimu spánku a nebyla to aktualizace systému, protože se to stalo několik nocí po sobě (následně jsem byl poučen o tom, že je to způsobeno samotnými Windows a že tento problém mají i jiné stroje). Musím však podotknout, že se jedná o předprodukční model, kde se zrovna tyto problémy mohou projevovat.

Výkon

Yoga mi přišla v poněkud zvláštní ale dost dobré konfiguraci. Jako mozek a srdce Lenovo zvolilo procesor Intel Core-i7 8565U Whiskey Lake u kterého jeho 4 jádra pracují s 8 MB L3 cache pamětí na frekvenci 1,8 GHz, přičemž je schopen se sám přetaktovat až na 4,6 GHz v režimu Turbo. Procesoru přisluhuje 12 GB operační paměti typu DD3L a o zpracování obrazu se stará grafická karta Intel HD graphics 620. K tomu všemu se přidalo SSD o kapacitě 256 GB (reálná kapacita je 237 GB).

Konfigurace sama napovídá, že se nebude jednat o žádnou herní mašinu a je to taky pravda. I když rozjede například Minecraft či Dotu 2 na střední detaily na úctyhodných 60 FPS, 3A tituly si budete muset zahrát někde jinde, třeba na nějakém Legionu. Procesor sám o sobě má výkonu na rozdávání, avšak celkový dojem kazí integrovaná grafika od Intelu, která herního výkonu moc nepobral. Na druhou stranu se díky ní zamezilo dalšímu přehřívání, které už tak bylo u toho kusu až moc vysoké.

Notebook se v základní konfiguraci prodává s Core i5 a 8GB RAM, což je podle mě v oblasti paměti dostačující, pokud uživatel například nebude editovat video.

 

Baterie

Na to, jaký tento stroj má určení a vzhledem k jeho ceně musím říct, že výdrž na jedno nabití baterie mě celkem zklamala. Ano, notebook vydrží 5,5 hodiny na jedno nabití, ale podle mě takto tenký stroj, který má být určen pro denní nošení do školy, na práci v terénu či na časté cestování, mi 5,5 hodiny, které mimochodem dosáhnete za sníženého jasu a velmi málo výkonově náročné práci, přijde dost málo. V porovnání s Macbookem Air či podobně drahému ThinkPadu L390, kdy oba dva garantují výrobcem danou výdrž kolem 12 hodin (reálně 9-10 hodin) a mají podobný hardware je to celkem slabé. Jelikož mi nebyla zaslána adekvátně silná nabíječka, tak nemůžu určit, za jak dlouho se Yoga stihne dobít z 0 na 100% kapacity.