Yoga A12: tablet, nebo notebook? (první pohled)

Yoga A12: tablet, nebo notebook? (první pohled)

Dnes se podíváme na poměrně unikátní zařízení – Yoga A12 je konvertibilní notebook s dotykovou klávesnicí po vzoru Yoga Booku, přidává však větší úhlopříčku a operační systém Android. Co na tuto kombinaci říkáme po prvních pár dnech?

Yoga Book, tedy miniaturní konvertibilní zařízení (volitelně s Windows či Androidem) s dotykovou plochou namísto klávesnice, vzbudil po svém uvedení rozruch. A právem – jednalo se (a stále jedná) o unikátní zařízení, které oplývá nespornou atraktivitou (samotný koncept dotykové plochy – jakési kreativní zóny, ze které se stane klávesnice, nebo prostor pro kreslení – má něco do sebe), ale zároveň podněcuje silnou kontroverzi (zvlášť máte-li si na dotykovou klávesnici zvyknout).

Nebyl jsem si proto nikdy jistý, zda byl Yoga Book pro Lenovo úspěchem, nebo jen zajímavým konceptem, který však vavříny nesklidil. Ale vzhledem k nedávnému představení nových variant Yoga Booku a také Yogy A12, která z Yoga Booku přímo vychází, se zdá, že spíše za A je správně.

Pojďme se tedy dnes v krátkosti na Yogu A12, většího a tradičněji působícího bratra, podívat po prvních pár dnech celkem emocionálního seznamování se…

První setkání a prozření

Hned na úvod se přiznám – po rozbalení jsem byl nadšený: už samotná krabička, typicky stylizovaná a propracovaná, jak je u řady Yoga zvykem, je radost. Pak vybalíte precizně vyrobené zařízení, které v ruce působí minimálně stejně dobře, jak naznačuje honosná krabička. Pozitivní pocity se ve mně nesly celou dobu (i přes zklamání z displeje) až do chvíle, kdy jsem se k zařízení začal bez okolků chovat jako k notebooku – ono k tomu totiž vybízí, protože provedení, vzhled i plocha s virtuální klávesnicí a touchpadem, která na vás září, prostě křičí: „Jsem notebook!“

No a v ten okamžik začnete vnitřně bojovat s tím, že chcete zařízení používat instinktivně jako jakýkoliv jiný běžný notebook, ale ono to nejde, jelikož Android funguje jinak (hlavně s ohledem na multitasking, přepínání a dokování aplikací) a do toho ještě stále ve většině případů počítá především s dotykovým ovládáním, nikoliv s touchpadem či myší. Stručně a jasně – pro Android je kombinace klávesnice a myši pořád ještě něco nestandardního, něco „navíc“ s čím umí nativně pracovat jen do určité míry (tak trochu máte pocit, jako když jedete po dálnici, sotva se rozjedete, aktivujete tempomat a najednou narazíte na dopravní omezení).

Co to znamená pro uživatele? Musíte trochu zpomalit a – ačkoliv vás některé věci zákonitě přestat štvát nemohou – na odlišnosti si prostě zvyknout. Pokud vás poměrně trpký úvod neodradí, jako málem odradil mě, není už pak velký problém dostat se do stavu, kdy budete schopni zařízení celkem suverénně a efektivně používat.

Vzhled, zpracování

Důvod, proč jsem psal, jak dobře A12 působí v ruce, je fakt, že je zařízení kompletně kovové, což ucítíte na první dotyk. V případě testovaného kusu jsou povrchy tmavě šedé, metalické s typickou povrchovou úpravou, která za určitého osvětlení může přecházet až do lehce fialového nádechu. Konstrukce je pevná, lícování dílů precizní.

Namísto „řemínkového“ pantu, který nasadil Yoga Book po vzoru řady 900, nabízí Yoga A12 klasické Yoga panty podobné těm obyčejným notebookovým. Klasicky vypadající panty jsou dalším důvodem, proč se budete instinktivně k zařízení chovat jako k notebooku.

Displej a klávesnice

Bez okolků, displej mě zklamal. Velikost i technologie v pořádku – 12″ IPS panel, dotykový. Ale s hrubým rozlišením 1 280 x 800 bodů, které se na zařízení této třídy prostě nehodí (i 10″ tablety za 5 000 Kč nabízejí lepší). Očekával bych rozhodně Full HD (WUXGA) panel.

Změna velikosti z 10″ u Yoga Booku na 12“ však rozhodně pomohla klávesnici – Halo klávesnice (jak ji Lenovo nazývá), resp. opěrky zápěstí mají nyní mnohem příjemnější velikost, takže můžete ruce položit do přirozenější polohy a dokážete psát s výrazně méně překlepy. Podobně jako v případě touchpadu však i zde zklame software, který s hardwarovou klávesnicí počítá jen do určité míry, a tak často místo toho, aby pomáhal, naopak zdržuje a nezřídka i frustruje uživatele. Jen během psaní tohoto textu jsem funkce automatické korekce výchozí klávesnice TouchPal, jež pracuje ruku v ruce s Halo klávesnicí, proklel minimálně desetkrát (jinou klávesnici sice použít můžete, ale přijdete pak o většinu funkcí predikce a oprav).

Využití a režimy

Jako tablet (resp. dotykové zařízení) je Yoga A12 tradičně výborné zařízení – 12″ displej je sice na poměry tabletu poněkud velký a kvůli konvertibilní konstrukci je zařízení také těžší, odmění se vám však čtyřmi Yoga režimy použití – Yoga A12 se nejenom dokáže složit do podoby tabletu, ale umí samostatně stát jako stojánek (ideální pro horory přes Skype) či stan (třeba pro sledování videa), na což u běžného tabletu potřebujete adekvátní kryt či pouzdro.

Kvůli výše uvedeným omezením se systémem a klávesnicí, kterým se podrobně budu věnovat v recenzi, došla Yoga A12 coby notebook jen do půlky cesty (no a přál bych jí, aby skrze softwarové aktualizace jak od Google, tak od Lenova, došla ještě dál).

No a to je pro dnešek vše. Na první pohled toho i tak bylo víc než dost, další podrobnosti přinesu až v recenzi, jež se tu objeví zanedlouho. Do té doby směle pište do komentářů, co by vás konkrétně zajímalo.