IBM ThinkPad 340CSE: veterán (galerie)Profi

IBM ThinkPad 340CSE: veterán (galerie)

Zajímá vás, jak vypadají nejstarší ThinkPady? Chcete se naladit na očekávaný Retro Thinkpad? Vraťte se s námi do roku 1995 a prohlédněte si fotografie jednoho z prvních ThinkPadů, 340CSE!

Asi jste postřehli, že se v poslední době značně rozvířily vody ohledně očekávaného Retro ThinkPadu. Nechceme ale předbíhat a spekulovat, dokud nebudeme mít nějaké konkrétní informace. Rozhodli jsme se na pomyslné mlýnské kolo přilít vodu galerií notebooku, který je vlastně starší než někteří naši čtenáři.

IBM ThinkPad 340CSE dorazil na trh v roce 1995, byť kus na snímcích byl vyroben až v roce 1997. Jako základní model „třístovkové“ rodiny patřil spíše k tomu levnějšímu v nabídce, dal by se přirovnat k již zaniklé rodině R-Series. Dražší modely řady 700 pak suplovaly zhruba dnešní řady T a X.

Na starých ThinkPadech miluji jednu věc: na první pohled poznáte, že jde o ThinkPad. Výrobci notebooků v průběhu let přichází s novými designovými variacemi, tvary, mění se základní linie. ThinkPad 340CSE svým vzhledem přesně odpovídá tomu, co byste očekávali. Hranatá krabice, designová čistota, absence jakýchkoliv rušivých prvků. Ano, notebook na jednu stranu působí jako atrapa z kapitánského můstku Jamese T. Kirka (Abrams), taková byla ale realita 90. let.

Tentokrát zklamu všechny, kteří tvrdí, že každý starý ThinkPad lze odolností přirovnat k Volvu či kalašnikovu. ThinkPad 340CSE je kompletně celoplastový notebook, a ačkoliv se pod plastovými kryty nachází jisté množství kovu, o žádné RollCage nemůže být řeč. Speciálně dvojice pantů ve mně vyvolává zvláštní pocity.

Klávesnice má tlačítka s vysokým profilem a hlubokým stiskem. Klávesy jsou docela vratké, stisku chybí určitá jistota. Zároveň tu ale máme klasické rozložení kláves, které od počátku věků ještě nikdo nikdy nepřekonal. Podívejte se na pravý horní roh klávesnice: insert, delete, home, end a page up/down tu mají své dané místo. A to má také nějaký důvod.

Diskutabilní je velké množství indikačních diod. V době nevyzrálých operačních systémů byly diody absolutní nutností, na obrazovce často zcela chyběl jakýkoliv základní panel (lišta Start), nebo na indikátory na obrazovce nezbylo místo. Rozlišení 640×480 a DSTN technologie jsou pak jen údaje, které nikoho nepřekvapí. Zajímavé jsou dva posuvné ovladače okolo displeje, jejichž pomocí se ovládal kontrast a jas obrazovky.

Notebook poháněl procesor IBM 486 SLC2, taktovaný na 50 MHz. Základní operační paměť měla kapacitu 4 MB. Dodávaný harddisk měl kapacitu 200 či 360 MB. Klasika, která nikoho nepřekvapí.

Z konektorové výbavy si zmiňme PS/2 pro připojení myši, sériový port, PCMCIA slot, paralelní port pro připojení tiskárny a VGA pro přepojení obrazu na monitor či promítačku. Samozřejmostí je 1,44“ floppy mechanika, která měla i svůj vlastní indikátor.

Je otázkou, jak dlouho mohl notebook běžet na dodávanou baterii. Niklkadmiová baterie měla kapacitu 2100 mAh, byla umístěna v šachtě uprostřed spodní strany notebooku. Osobně pochybuji, že výdrž překročila 3 hodiny.

Napájecí adaptér držela IBM až do příchodu 60. řady stejný. Notebook je tak plně kompatibilní např. s adaptéry z modelů T41, T22 atd.

Notebook je bohužel nefunkční, trpí závadou na základní desce. Notebook jsem již koupil s vyteklou baterií, velká část základní desky byla doslova „zalepená“ vyteklou hmotou. Notebook nenaskočil ani po důkladném vyčištění, je ale možné, že se jej pokoušel někdo oživit již před vyčištěním. Koupil jsem jej na pokus za 100 Kč v bazaru, takže mě to nijak extra netrápí. Čas od času se dívám, zdali nenarazím na funkční základní desku za dobrou cenu. U takhle starého notebooku je to ale spíš loterie a i samotné ceny jsou natolik vysoké, že v plném „restaurování“ nevidím vůbec žádný smysl. Ale kdo ví…?