“Stará” ženská dostala All-in-One

“Stará” ženská dostala All-in-One

Dostala jsem skvělý dárek – All-in-One počítač. Jen jsem si nebyla jistá, zda je to pro mě to pravé ořechové. Počítač jsem navíc dostala s jiným operačním systémem, se systémem, na který jsem nebyla zvyklá: s Windows 8. Už pár týdnu testuji své schopnosti, sžívám se s novinkou – tedy pro mě – a syn mě požádal, zda nechci o svých dojmech a pocitech napsat článek. Tak tedy píši.

Sice nerada píši o technických věcech a už vůbec ne o „počítačích“ – nemám totiž patřičnou odbornou zásobu. Jenže – vše je jednou poprvé… A taky to napíši „po svém“. Jen doufám, že všichni zasvěcení čtenáři tohoto blogu budou k mému psaní velmi, velmi shovívaví…

 ZCPZNhbSWsPESMBJw2H60d008o-25255B4-25255D

Teď mám totiž “stroj“, který jsem si velmi přála a který mě(!) doslova nadchl. Donedávna jsem měla notebook Lenovo ThinkPad SL510 – ten jsem si také velmi přála… Jenže původně zamýšlené psaní a užívání na gauči či posteli se nekonalo, protože tak nějak jsem nedokázala ovládat touchpad jako myš. Notebook skončil na stole a dostal myšku, kabel a vlastně se z něj stal stolní počítač. Všechny jeho vymoženosti jsem zresetovala na minimum a zase začala toužit po velké obrazovce – když už u něj musím sedět, že.

 Lenovo-ThinkCentre-Edge-72z-and-92z-25255B4-25255D

Syn (Matěj Gottwald) jednou doma testoval All-in-One počítač a málem se mi objevila slza v oku: “TOHLE chci!” A tak „to“ mám! Jenže – znáte to – někdy něco chcete, jako já notebook, a nadšení může splasknout jako mýdlová bublina, když si vyberete výbornou věc, ale ne výbornou pro vás. Ale já jsem teď opravdu nadšená. A pořád. Velká obrazovka, žádná bedna pod stolem = méně utírání prachu a velký počítač mám na malém stole. My, ženy přemýšlíme poněkud jinak, než muži.

Moc se mi líbí i design. Nemám ráda žádné barvičky na technice a černá, nelesklá (pozn.: ThinkCentre) je pro mne vrchol elegance. Jen obrazovka, klávesnice a myš – dokonalá kombinace a zkratka. A vejdu se na 73 x 50 centimetrů! Není to úžasné?

Windows 8

Také jsem se trochu bála nových Windowsů 8. Moc jsem se bála – popravdě. Jak to zvládnu, já holka ubohá? Já přece nejsem žádný machr na techniku – než jsem se naučila počítač ovládat (základy) v pozdnějším věku, stálo mě to tolik nervů, že jsem chtěla opustit práci zdravotní sestry a jít raději pást krávy. Tam počítač nepotřebujete.

 windows8-25255B4-25255D

No a holka to tentokrát zvládla přímo skvěle! Nerada nadužívám slova, ale i z Windows 8 jsem nadšená. Tak především: nemusím tolik hledat – vše mám na obrazovce jako v mobilu – jen kliknu na ikonu a už jsem na počasí, zprávách, atd. Průběžná změna živých dlaždic (nápověda od syna) – též výborná záležitost. Někdy zapomínám někomu odpovědět, na něco se podívat, ale díky tomu mám hned připomínku. A také především  rychle vidím, co mi kdo píše – třeba na Facebooku, nebo zda mi přišel e-mail – to oceňuji, přestože neřídím zeměkouli.

Dotyková obrazovka a hry

A novinka převeliká pro mě – dotyková obrazovka. Wow! Já ji běžně sice nepoužívám, původně jsem ani její smysl neocenila, ale našla jsem něco jiného… Nikdy jsem nehrála hry na počítači, jen jsem na svém mobilu s takovým starým panáčkem trénovala mozek sčítáním a odčítáním mimozemšťanů nebo stavěním mrakodrapů, jejichž výška se dotýkala hvězd – tedy když se mi vedlo. Jednou jsem to dotáhla až na Mars…

 image-25255B3-25255D

Ne že by se teď ze mě stal a “pařmenka”, ale přece jen už jsem o “level” výš – hraji karty a Mahjong. A dál to asi nepůjde, nevím… Totiž mám fantazii nesmírnou, ale nořící se od útlého dětství do knih a tam si výsledný produkt tvořím sama. A toto mi u současných her chybí. Grafika je čím dál dokonalejší, mrtvoly jsou skoro jako živé, ale… Především nechci nikoho zabíjet – ani nepřítele, na to jsou vycvičené  armády. A je otázka, kdo je vlastně nepřítel? A ještě k tomu můj nepřítel? Možná, až nastane ta doba a já si nasadím na hlavu helmu a do ní se budou promítat moje představy, tak pak možná ano. Jen už pravděpodobně nebudu žít.

Mahjong hrajeme se sedmiletou vnučkou a ta daleko víc než já, bábička, ocení ovládání prstem přes obrazovku. Možná jsem více ceněná – moderní babička je holt tedy něco! Řekla bych, že můj All-in-One je takový statický tablet pro starší generaci a úplně nejlepší pro babičky s vnoučaty.

 grandma-with-kids-on-computer-25255B4-25255D

Taky dnešní psaní článku mě donutilo psát ve Wordu – já totiž, i když občas píši čtenářskou recenzi, píši ji jako e-mail a odesílám redaktorce Míše a ona s tím “musí něco udělat” a “něco někam převést”. Je tak laskavá, že mi nic nevyčítá a ani nekomentuje moje slova: “Já vím, že píši jako prase, ale jinak to neumím…” A dnes jsem si řekla, že už toho bylo dost a že začnu normálně, jako většina lidí. Takže já vlastně díky Lenovu jsem čím dál technicky dokonalejší a navíc, když mám takový stroj, bylo by škoda na něm dobře nepracovat. Navíc mi ho koupil syn a dárky nemají zahálet.

Nevím, jestli je to jen můj pocit, ale mám dojem, že s těmi „osmičkami“ mi to jde nějak líp. Jistě, každý si vybíráme podle svých pracovních požadavků a zvyklostí, též i finančních možností.

Pro koho je All-in-One?

Tento stroj bych vřele doporučila všem, kdo pracují doma a mají malé děti. Nebo starší generaci, která má ráda novou techniku a chce si něco vyzkoušet, ale zároveň nechce dotykový mobil – pro nás některé malá záležitost, špatně viditelná. A tablet nechtějí.

Už na příště mám vymyšleno, co všechno budu s vnoučaty na mém “ólinvanu” dělat, až přijedou a bude pršet. Navíc Gorilla Glass to jistí – to nepoškrábe autíčkem ani tříletý vnuk, kdybych náhodou odešla a nevypla. Vše bych shrnula do parafráze názvu filmu „Tahle země není pro starý“ – Tahle mašina je pro starý…

 

Autor: Ludmila Gottwaldová